Nevinný

Historicky velkofilm o upadku vrchnych vrstiev aristokracie. A ze to tocil Visconti, tak pre mna slo o prisernu nudu. 50 % ledva (23.04.2013)

Působivé drama o netajených nevěrách, které končí tragédií. Tullio Hermil (dobrý Giancarlo Giannini), aristokrat volných mravů a s veřejnou milenkou, posílá se sadisticky zvrhlou zvráceností doměnky a podrobnosti svých záletů své trpící ženě. Možnost ztráty manželky řeší návratem, aby pak se samolibou teatrálností považoval sám sebe za oběť. Odstraňuje svou nenávist brutálním činem. Ale místo vykoupení přichází odpor okolí a jeho vnitřní samotu ukončuje až sebevražda. Je to necitlivé monstrum, které vidí jen ústrky proti své osobě. Jeho necitlivé sadistické chování dokáže zajít až na samou hranici lidského chápání. Ublíženeckým způsobem žehrá na život a plod nevěry, který v něm probouzejí sobeckou hanebnou krvežíznivost ke zničení všeho, co se událo proti jeho vůli. Tulliova právoplatná žena Giuliana (půvabná Laura Antonelli) je stále svým manželem odstrkována do pozadí. Její zoufalství pramení v nevěru, ta ve zrození nového života a v návrat manžela, ten poté v noční můru pro Giulianu. Ta jen svým osobitým způsobem přistupuje na manželovu vlnu, aby zcela ochránila své dítě. Tulliova zášť však byla sinější. Teresa Raffo (Jennifer O'Neill), Tulliova milenka, se snaží jako všechny ženy, získat muže jen pro sebe. Všeho se ale Tulliovi časem omrzí, ale nejděsivější pro něj je, konečné odmítnutí totálním opovržením ze strany Teresy. Další zjímavé role: Tulliova matka (Rina Morelli), těšící se na vnouče, Tulliův bratr Federico (Didier Haudepin), nerozumějící bratrovým činům, a populární spisovatel Filippo d'Arborio (Marc Porel), Giulianin svůdce. Působivé drama o lidské zvrácenosti, ublíženosti, netoleranci a tragédii, která byla výsledkem všech faktorů uvedených. (22.05.2011)

Kostýmní melodrama, které má však víc psychologie než nějaká Angelika. Hlavní postava je navíc neuvěřitelný pacholek. (25.08.2016)

Krásny film a Laura... (18.08.2020)

Už titulky naznačí, že co se týče scénáře, chce se Visconti a spol. držet předlohy italského národního klasika Gabriela d´Annuzia. Visconti inscenuje krásné technicolorové obrazy, ve kterých se hlavní hrdinové stávají součástí skvostného vybavení svých domů - takovým chodícím nábytkem. Navenek dokonalost sama, vybrané aristokratické chování, v tváři výraz boha - a uvnitř duše nesmírná prázdnota. Nejde ani tak o film v plném slova smyslu, ale spíše o vizuální literaturu - postavy transponují monology z knihy, jako by ani nežily. Mrtvolná dokonalost aristokratického života viděna filmovým malířem. (06.05.2009)

Otravně banální telenovela s příznačně mizerným hraním.. div jsem si zuby nevyskřípal. (01.08.2016)

Viscontiho labutí píseň, krásná navrch, hořká uvnitř, se všemi tahy Mistrova rukopisu, dotaženými až do poslední tečky. Silný příběh, bezchybné herecké obsazení, dokonalá vizuální stránka. Hlavní postava téměř antického dramatu je Tullio, prototyp člověka na jedné straně zcela sobeckého a amorálního, muže, pro kterého jsou ženy lovnou zvěří, a který existenci svých tužeb pokládá za relevantní důvod pro jejich bezodkladné uspokojení, na straně druhé člověka, který si je jistý sám sebou, svou pravdou, a naprostou adekvátností svého jednání, jakkoli zvráceného. Jeho absolutní nedostatek sebereflexe ho vede k tomu, aby své jednání nazýval morálkou a své postoje za jediné správné. Nepochybuje, nemá strach, výčitky ani iluze, cítí se svrchovaným pánem svého života – a neuvědomuje si, že se z něj stal psychický mrzák, ve kterém zbývá jen pramálo lidského. Giancarlo Giannini, který mě poprvé zaujal už v První klidné noci, v hlavní roli přímo exceluje. Laura Antonelli je jako křehká Giuliane přesvědčivá, Marc Porel v roli spisovatele d´Arboria k poznání i přes vousy, a Rina Morelli v partu Tulliovy matky tradičně dokonalá. Film napohled krásný, ovšem pocit z něj je až bolestivý. (24.01.2012)

Společensko-kritický film se zdánlivě banálním příběhem manželského vztahu, který paralelně zdůrazňuje vnitřní krizi třídní. Silná a soustředěná předloha, krásní lidé, hudební napětí, výtvarné historistické orgie, kostýmní Olymp - vše ve službách silného celku završujícího Viscontiho filmovou pouť. Film ovšem točený v roce Rockyho a Přeletu nad kukaččím hnízdem, 3-4* (28.03.2018)

Jeden velkej prd k uzoufání klasickýho klišé milostnýho trojúhelu, kdy si majetnej a hovnodělající pičus s trapáckým knírkem, udržuje nudný manželství sice s hezkou, ale nezajímavou a energii vysávající ťunťou a bez okolků se věnuje ošklivější, avšak energičtější běhně, to všechno zabalený v hávu konce 19. století, kde každej čumí jak kdyby si právě šlehnul a všichni akorát otravujou svýma uhlazenýma žvástama, zproštěných veškerých emocí, divák se pak už jen modlí, aby utrpení tohohle veledíla skončilo. Od Luchina Viscontiho všechno co jsem viděl nestálo za nic. Dlouhý, nudný. 10% (28.10.2018)

Viscontiho vznášející se labutí píseň milostné sonáty, která se v běhu času, rukou osudu, mění v neodvratnou antickou tragédii. Dekadentní portrét vášně, erotického vzplanutí, požitkářství a nespoutanosti, v souboji se žárlivostí, pýchou, ješitností, bolestí a zlobou. Divák jako mlčenlivý svědek vklouzává do honosných sídel a přepychových komnat, ve víru elegantních a naškrobených rób. Našlehané krásno výtvarné symfonie prochvívají jemné hudební „kudrlinky“ i vůně ticha. Visconti je jako malíř, který štětcem čaruje okázalé zátočiny chvějivého a fascinujícího obrazového rozjímání. Láska v zajetí smyslů. Síla lásky, která spaluje, žal lásky, který ničí. Ubohý Tulllio. Z jeho uslzených očí šlehají bolestivé plameny panovačného prokletí. Utrpení jeho duši, kterou zachvátil mor dekadentního soužení. Nešťastný "netvor," který si přeřízl vlastní tep. G. Giannini kraluje v roli hříšného, temně uhrančivého, charismatického a zhrzeného Tullia, jehož mysli se zmocnila posedlost krvácejícího srdce. (26.04.2013)

Narušený manželský vztah, zvrácená žárlivost, chabý pokus o obnovu, dekadentní tragédie s dítětem... Všechno tam je, navíc viscontiovské interiéry plné růží a rudých drapérií, dámy v rudých toaletách, nádhera... Dobře, mistr se naposled podepsal na velké plátno a krátce po dokončení obrazu zemřel. Ale na herce tentokrát štěstí neměl. Giannini má celý film v podstatě jeden rozbolestněně-nasraný výraz, takže asi po půlhodině jsem mu do obrazovky počítače bezděčně podával doutník a sklenku koňaku, pak pornočasopis, nakonec kousek oříškové čokolády, prostě abych ho, kluka rozpolcenýho, něčím trochu rozveselil. To paní Antonelli střídala výrazy asi tak tři, ale zatímco kolega manžel s těmi svými šetřil, nechával si je na jiné role, ona zde předvedla právě ty tři polohy, které umí. Ještě že nám odhalila sošné tělo a vlnivé poprsí, svůj skutečný dar od Pánaboha. Její tvář je však tváří tety Běty z Moravy, na jejím místě bych si uměl lépe představit takovou Ornellu Muti nebo aspoň Stefanii Sandrelli, to jsou přeci ony Italky s velkými I... S velkým... talentem, že. No nic. Možná se tady rouhám. Smrt v Benátkách je jen jedna, Soumrak bohů taktéž. Každý ať si od mistra vezme aspoň něco. (13.02.2009)

ukazkovy historicky, kostymovy film pod taktovkou excelentneho rezisera - Viscontiho. Vybornu milenecku dvojicu tu zahrali Giancarlo Giannini + krasna Laura Antonelli s ich neprekonatelnymi dvomi postelovymi scenami - http://cinemacuts.com/2010/04/02/linnocente-1976/ (01.10.2012)

Člověk musí mít tu správnou náladu, aby se začetl do D´Annunziova románu. I když psal prózu, byla poetická. Nevinný je proto velmi uzavřený film. Nevyřčené napětí mezi postavami je permanentní. Tulliovi všechno vychází a má dojem, že všechny kolem dokáže zmanipulovat tak, jak to vyhovuje jemu. Se svými dvěma ženami moc nemluví, a když už, tak jenom o tom, co se mu nelíbí a jak by to mělo být. Dlouhé scény beze slov. Všichni jakoby se chovali podle pravidla, že o čem se nemluví, to není. A tak si každý dělá, co chce. A když se pak dozví jaká situace ve skutečnosti je, jsou velmi překvapeni, ale zase nekomunikují. Situace jsou plné napětí, postavy se snaží uhodnou z pohledů toho druhého, co si myslí. Tullio je pokrytecký a vymlouvá se na ateismus, když se mu to hodí, ale je to spíše klukovská hra. Celý příběh je jako báseň, vyžaduje účast čtenáře/diváka. Myslím, že Viscontimu se tato adaptace povedla. (25.03.2013)

Příběh zničující,psychotické lásky - klasický Visconti - propracované detaily,citlivá kamera,kostýmy,líčení...máte pocit jakoby jste byli součástí děje. Nic křečovitě kýčovité..Na dnešní dobu dosti romantický děj.Každému asi film nesedl ale já si říkám :jaktože jsem ho ještě neviděla???? Takhle silně na mě zapůsobil Gepard s CC (28.12.2017)

Vizuálně perfektní, občas příliš moralizující a upovídaný, se skvělou hudební složkou. Celou dobu jsem měl pocit jak v antické tragédii, což se v závěru nekompromisně potvrdilo. (30.06.2013)

Mrazí mě v zádech, jak moc je tento film nadčasový...Že je Giancarlo Giannini v té roli excelentní netřeba zdůrazňovat, ale Viscontimu se na základě literárního klasického díla d´Annuzia podařilo na filmovém plátně zachytit mužský alibismus v celé své nahé kráse. Dekadentnost zrna více než hrubého je prostoupena celým příběhem a nejhorší na tom je, že mi celou dobu naskakovaly spojitosti s dnešní moderní čistotou a laskavostí do které když se ďoubne vyteče hnis..Děj byl předvídatelný včetně konce, který mě potěšil svoji realističností (taky bych to tak udělal), což ale vůbec nevadilo v příjemném pošmáknutí - "Láska? ne..uznávám, že jsem s ní zažil kalnou a morbidní vášeň, jen ´čistí´ mohou překročit meze jako asketi ve svém odříkání".. Mám Viscontiho rád :) (16.08.2010)

vypravěč: "v exkvisitním prostředí italské nobility podaném jako statická asambláž dekoru, antikvit a módy se rozvíjí hluboké drama dekadentní duše, rozpjaté mezi fikcí ideálu a hnusem tělesna a tedy nikoliv žijící, ale pouze balancující, a balancující i přesto, že již došlo k pádu do propasti. Ovšem kdy k němu vlastně došlo…?" (24.03.2013)

Aristokracie je zkažená. Teď už však máme nové normy zvrácenosti, i bez jejich přičinění. Ve filmu mi chyběli afghánský chrti, polehávající u krbu. (09.06.2023)

Tož hutnej podtext by dílko mělo, ale rozvláčnost celku hodně uškodila, přiznám se, ke konci už jsem se začínala těšit na titulky, být děj vměstnanej do šedesáti minut, dám o hvězdu víc... (24.10.2010)

Nečekejte žádné experimenty, ale poctivě vyprávěný silný příběh. Odehrává se ve vysoké společnosti, což umocňuje kontrast ("navrh huj, vespod fuj"), ovšem promlouvá i k nám "dolním deseti milionům". Úpadek hodnot a povrchní city tvářící se jako liberální společenský postoj, devastující žárlivost a sobectví vedoucí k zákonitému konci. Aktuální vždy a všude. (24.04.2013)