Režie:
František VláčilScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Jiří MacákHrají:
Josef Vinklář, Jana Hlaváčková, Jana Hlaváčová, Svatopluk Beneš, František Němec, Vlasta Fabianová, Jiří Bartoška, Zlata Adamovská, Ondřej Pavelka (více)Obsahy(1)
Obrazy ze života Antonína Dvořáka v českém filmu Františka Vláčila.
Světoznámý skladatel Antonín Dvořák dostane při zkoušce v londýnské Royal Albert Hall zlou předtuchu. Čtyři tóny f-ges-e-f, které ho v myslí pronásledují, ho přimějí k okamžitému návratu do vlasti. Cestou ve vlaku se geniální hudebník noří do vzpomínek: vybavuje si své okouzlení herečkou Josefinou Čermákovou, která se však později provdala za hraběte Kounice. Dvořák se oženil s její mladší sestrou Annou. Skladatelova profesní dráha málem skončila, když Dvořák nevybíravě zkritizoval skladbu Josefinina vlivného švagra Kenta. Díky přímluvě skladatele Brahmse se však přece jen dostal do světa a prorazil svou hudbou…
Životopisný film o jedné z nejznámějších osobností české kulturní historie natočil režisér František Vláčil v roce 1979. Místo obvyklého chronologického sledu událostí nabídl divákům sérii obrazů ze skladatelova života.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (52)
Vyprávění, jehož tahounem se zdá být scénárista Mahler (též Amadeus) se svým velkým ponorem do dvořákovských dokumentů, ale současně i s obtížně přenosným osobním mysticismem (viz "Dvořák v Americe"), vystavěným kolem bezesporu impozantního a geniálního Dvořákova díla. Až příliš jsou však znát scénáristovy silnější a slabší (zde spoluautorsky nekompenzované) stránky a menší hudební rozhled. Výsledek pak přes vzácné lokace působí televizním dojmem, hudbě by slušelo lepší propojení s příběhem, škoda i vlažného režijního nasazení a méně životných postav. 2-3* ()
Tk já na to koukám a pořád si říkám, že je to téma tak divně uchopený, temný až depresivní. Ve vzduchu pořád něco visí a ten způsob vyprávění docela náročnej na pochopení. A v titulkách na konci zjišťuju, že to natočil Vláčil. Tak to už jsem doma. Film rozhodně není rozmarnou obrozenecko čtverylkou, spíš takovou neklidnou hodinkou ze života velikána. Ale je to dělané z lásky k hudbě a já jsem díky tomu zase Dvořákovi o trochu blíž. 80% ()
V momentě, kdy ve vláčilově světě přestali řádit černoprdelnící, banderovci a komunisti, se z něj vytratila i magická zlověstnost jeho předchozích děl. Politicky neutrální profil Antonína Dvořáka se v české kinemotografii dá považovat za originální projekt, bohužel tohle je i na Vláčila trochu vlažné zpracování bez výrazného dramatu a obrazově to taktéž moc nepromlouvá. Je otázkou, co Vláčila k Dvořákovi táhlo, pokud se jednalo o dílo na zakázku, ke kterému Vláčil přistupoval stejně Dvořák k psaní rekviem pro Kenta, tak pak vše dává smysl. ()
Televízne pôsobiaci dramatický snímok je drzé nazvať životopisným, pretože o Dvořákovom živote sa toho divák dozvie sakramentsky málo. Hl. protagonista sa retrospektívami vracia do minulosti, ale len námatkovo, v ktorých spomína na niektoré svoje zlomy či skôr útrapy. Nechýba množstvo filozofovania. Réžia sa snaží odryť jeho svojský svet, ale príliš sa jej to nedarí. Nevraviac o tom, že film neskonale nudí, nudí tak, že je skôr vhodný ako podmas k inej činnosti. Pozitívum si zaslúži iba ztvárnenie v podaní Ďoďa Vinklářa. ()
Já myslím ,že téma bylo Vláčilovi něčím blízké. Dá se za ním vidět jistou paralelu s tehdejší dobou. Ano poetika ,kterou Vláčil oplývá v jeho starších snímcích se vytratila ,ale tehdejší doba už byla taková. Poetika nebyla v módě a spíše šlo o jasný a přímočarý děj a bylo umění skrýt do filmu jakékoliv poselství a bylo umění nenatočit propagandu. Na tehdejší dobu 80 let šlo o nadprůměrný snímek. Ale mě berte s rezervou ,protože já bych na Vláčila nedala dopustit. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Ve chvíli, kdy Josefína (Jana Hlaváčová) vypráví o Adamovi a Lilith, stojí před obrazem známého "kacířského" renesančního malíře Hieronyma Bosche pojmenovaném "Adam, God, and Eve". (Panfilmex)
- Natáčení probíhalo v Pálffyho paláci na Malé straně v Praze. (M.B)
Reklama