Stíny horkého léta

Kukurovo herectvo je numero uno a hudba, ktorá mi prvýkrát trúbkovo nevadilo, je numero due. Inak príbeh mi prišiel taký bežný, necítil som z neho napätie. Veľká škoda, že film ale nevedel o dejoch budúcich a zobrazuje Banderovcov ako zlých, pretože situácia sa v roku 2022 zmenila a už máme nielen tradičných zlých fašistov, ale aj dobrých fašistov alebo teda aspoň takých, o ktorých sa rozprávať nesmie (nech žije film Volyň). Takže normálne ma až napadlo - za normalizácie a hlbokého socialistického útlaku takýto film mohol vzniknúť. Mohol by aj dnes? 👀 (24.10.2023)

K nádhernému baladickému filmu jak to uměl nafilmovat pouze režisér FRANTIŠEK VLÁČIL, není třeba mnoho slov. Byl to mistr všech mistrů na filmy, které měly podklad opravdových příběhů z opravdové doby. Bylo to tak. V krátké době po válce se potloukaly zbytky vojenské bandy generála BANDERY (odtud "banderovci"), kteří byli původně Ukrajinci a chtěli se probít " na západ" a přitom vraždili, kradli a obtěžovali nejen naše obyvatele, ale každého kdo se jim postavil na odpor. Juraj KUKURA zde podal úžasný výkon, řekla bych, že tato role je jedna z jeho nejlepších. Gustáv VALACH, jako lékař, se choval přesně tak, jak jsem znala mnoho lékařů, kteří byli v té době odkázáni na Hippokratovou přísahu bez ohledu na rozlišení přítel či nepřítel. Proč nedávám filmu 5 hvězdiček ? Protože mi tam vadil Jiří BARTOŠKA se svoji směšnou bílou parukou ( to nebyl blondýn ale albín) a takového Němce, a už vůbec žádného mladého muže, který neměl možnost pravidelné hygieny vlasů, jsem v reálu života neviděla. (14.01.2014)

Zabijáci z Ukrajiny obsadí horské hospodářství - už samotný námět by dnes neprošel a už nikdy neprojde. Celkově mě snímek příliš nenadchnul, ale poprvé jsem viděl Kukuru za mlada a smekám klobouk, nedivím se, že se z něho stal herec evropského formátu. Dále výborný Valach, depresivní hudba a Vláčil typický ve střídání naivních scén s těmi tíživými. (14.01.2024)

(KVIFF 2024) Stíny horkého léta mají trochu eliptický úvod, kde je divák zprvu bez vysvětlení vržen do zápletky zasazené do roku 1947, "kdesi pod štramberskou trúbou". Vláčilův film tradičně vyniká po vizuální stránce a nabízí nejeden nápaditý výjev či záběr; rovněž zaujme důrazným hudebním doprovodem. Bylo zajímavé sledovat vývoj vztahu mezi Ondrášem a jeho zprvu pohrdavým a nechápavým synem. Při festivalovém úvodním slovu zaznělo, že se jedná o western - a něco na tom bude. Parné tuzemské léto jako by místy pocitově evokovalo vyprahlý Divoký Západ. Pan Vláčil vskutku uměl své řemeslo! (29.06.2024)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)