Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (375)
Trierovka jak vyšitá! Myslené skôr v dobrom...Oproti napr. Tancu v Temnotách, napriek istej podobnosti aj kvôli nezameniteľnému štýlu rozprávania, postavám, je tento film na tom podstatne lepšie. Psychológia postáv je silnejšia a predovšetkým prirodzenejšia, netlačí sa tak na emócie, určite nie umelo a manipulatívne. Trier má svoj ksicht a to je na ňom to najlepšie, rovnako ako fakt, že jeho filmy vždy vyvolávajú pocity a emócie (ich odtiene sú isto veľmi pestré, často protichodné). Nemôžem povedať, že formálna stránka filmov podľa charty Dogma ´95 je pre mňa lákavá, ale ak je obsah tak silný ako tu, tak nie je o čom..A klobúk dole pred Emily Watson a jej výkonom! ()
Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. ()
Nejlepší film Larse von Triera, nejlepší výkon Stellana Skarsgårda a hlavně - to, co předvedla Emily Watson, byl jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. Na to, že to byl její první film, se jedná vyloženě o zázrak. Měla dostat Oscara...Výborně natočené drama a Trier si řekl o místo mezi mými oblíbenými režiséry. Emily Watson si o místo mezi mými oblíbenými herečkami neřekla, ta to vyloženě zařvala! :-) Takové sžití s postavou se vidí málokdy, jednalo se o velmi procítěný výkon plný emocí - ale pozor, vůbec to nebylo přehnané, bylo to naopak už neuvěřitelně věrohodné. Trier zkrátka umí dostat z herců to nejlepší - tím ale nechci říct, že to je jen jeho zásluha. Jeho zásluha je především to, že tuto mimořádně talentovanou herečku objevil a dal jí šanci. Fakt velmi silný zážitek a toto drama doporučuju každému, kdo to ještě neviděl. ()
Lars von Trier city dře až na kost a je to na filmech hrozně cítit. Možná ale za to může fakt, že film je dost zvláštní. Na jednu stranu není depresivní od začátku do konce, ale zase obsahuje psychicky labilní Emily Watson. Ta s filmem šlape, ale mě to její chování hrozně štve. Zase jsem se ale divil, když jsem zjistil, že to je její naprosto první filmová role. To zase klobouk dolů, první role, a hned labilní ženská z venkova. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Herečku Catherine Deneuve snímek natolik fascinoval, že napsala režisérovi osobní dopis a požádala ho o roli v některém z jeho dalších filmů. Výsledkem byla účast ve snímku Tanec v temnotách (2000). (*Elfík*)
- Natáčení probíhalo ve Skotsku a Dánsku. (Terva)
- Při pohřebním obřadu mluví kněz o mrtvém jménem Anthony Dod Mantle a říká, že je hříšník a že skončí v pekle. Mantle je filmový kameraman, který později s režisérem snímku Larsem von Trierem spolupracoval na filmech Manderlay (2005) nebo Antikrist (2009). (P.ecka)
Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat () (méně) (více)