Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historický příběh podle novely M. V. Kratochvíla je situován do bouřlivých let třicetileté války, která zmítala Evropou první poloviny sedmnáctého století. Bývalý český student Vavřinec musel po Bílé hoře opustit Čechy a nyní se protlouká světem. Setkává se s tlupou potulných komediantů principála Fortunata, která putuje zpustošeným Německem. V té době se hranice mezi mírem a válkou stírala a nikdo si nemohl být jist zítřkem, i ta nejzapadlejší vesnice se mohla náhle stát dějištěm krvavé tragédie. Vavřinec přináší mezi komedianty svůj nejdražší majetek – rukopis Shakespearovy hry "Romeo a Julie", který získal na svých toulkách světem. Je posedlý touhou uvést toto drama o síle lásky na scénu. Splnění svého snu však zaplatí životem - při jednom z improvizovaných představení ve vesnické stodole Vavřinec tragicky zahyne. (TV JOJ)

(více)

Recenze (33)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Důzkaz toho, že Oldřich Kaiser byl neprávem zaškatulkován jako výhradně komediální herec. Zde v charakterní roli mladého herce, ktešrý chce prosadit Shakepearovu hru Romeo a Julie. Sám famózně ztvární mladého Romea a umírajícího herce. Potulní herci ve skvělém podání Martina Růžka, Jany Hlaváčové, Radoslava Brzoobohatého a Jiřiny Štěpničkové. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Lidé se v té divoké a bouřlivé době chtěli bavit jednoduchými komediemi, aby zapomněli na válečné útrapy. Neměli náladu na nějaká složitá dramata, kde se to hemží dalšími mrtvolami. Film je dobrou ukázkou toho, že kočovní herci to neměli jednoduché a že se museli protloukat jak se dalo. Oldřich Kaiser je herec s velkým talentem, ale bohužel ho utápí v chlastu a dělá kraviny. ()

Reklama

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Stejně jako v případě "Putování Jana Amose" nebo "Veroniky" jde o adaptaci díla Miloše Václava Kratochvíla. Vávrovo souznění s tímto autorem se tu projevilo celkem pozitivně a na základě příběhu kočovné herecké společnosti putující střední Evropou zničenou válečným běsněním, se režisérovi podařilo mistrně zachytit chmurnou dobovou atmosféru a zároveň konfrontaci bláhového idealisty s drsnou životní realitou. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Obávám se, že Vávrovi se tehdy asi každý bál říct, že scénář potřebuje přepracovat a šikl by se pořádný dramaturg jakožto oponent. Protože ten námět o múzách, která by ve válce mlčet neměly, že hrůza se dá porazit krásou a láskou, ten je hodně silný. Ale zpracování je mizerné, herci hrají strojeně, deklamují, jejich role jim nevěřím. Teda kromě Veškrnové, ale ta tehdy ukazovala nejen kozy na potkání. Zazní tu pár zajímavých myšlenek (třeba za celou dobu neuvidíme Švédy, ale naši zběhlí vojáci se dopustí mnoha mordů a loupeží), jenže je to pohřbeno pod hromadou balastu a přehnané patetičnosti. Navíc se vlastně v poslední čtvrthodině ani k původním postavám nevrátíme, což hodně zamrzí, chtělo to nějaké zakončení u všech příběhů. Kamera, výprava, lokace, vše skvělé, ale žel celek se rozpadá na kusy a nefunguje. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Lidi prostě tací nejsou. Jdou si jen za svým vlastním prospěchem, aby si zabezpečili živobytí, ale lásce se vyhýbaj.“ O zajímavé úvahy a myšlenky v tomto filmu určitě není nouze. Ústřední příběh o prosazování Shakespeara v českých kočovníckých kruzích v 17. století dokáže též upoutat a samostatnou perličku tvoří sehrané představení s královskou účastí, s nečekaně obráceným výsledkem à la Úžasný propadák. :o) Jen ty herecké výkony na mě až na výjimky (výborná, uzemňující Jana Hlaváčová) působily i mimo jeviště trochu ochotnicky a strojeně na to, aby mě víc pohltily. Zejména z mladého Kaisera jsem přílišný zápal o hraní a neochvějné prosazování vysněné hry moc necítil a snad až na dvě scény mě jako komediant s velkým srdcem a touhou pro lásku a sebeobětování moc nepřesvědčil. Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží Jiří Adamíra, který má ve filmu jen dvě vlastní scény, ale během první dokázal vykřesat z pouhého začtení se do hry jednu z nejnapínavějších scén filmu a podruhé se v nečekaném převleku postaral na oplátku o ty nejhumornější momenty. Otakar Vávra jako režisér filmu budí dojem, že to nejlepší má už dávno za sebou, jakoby se zmohl jen na rutinnou inscenaci, aby v poslední třetině překvapil skvostnou (místy až horrorovou) atmosférou v několika scénách... žel zrovna v těch, které jakoby do filmu byly vloženy nahodile a na chvíli film přesunou od (nezáměrně) komického představení do krutého dění třicetileté války o pár metrů dál, aby se pak Vávra oklikou přeci jen vrátil k tomu Shakespearovi a některé motivy zahodil. [65%] ()

Galerie (4)

Zajímavosti (2)

  • Natáčelo se ve skanzenu Kouřim. (M.B)

Reklama

Reklama