Poklad Inků

Aj, caramba, nostalgie jak sfiňa na mě už zas padla! Stařičký dobrodružný film, který jsem viděla jako sedmiletá na pionýrském táboře - moje první letní kino! Stále pamatuju několik napínavějších scén a taky to, jak jsem byla zabouchnutá do hlavního kladného hrdiny:-). Ale hodnotit ze vzpomínek čtvrt století starých si netroufám - nejspíš šlo o naivitku na úrovni Vinnetou či slabší, možná si to zaslouží 3-4 hvězdičky a možná bych dnes umřela trapností, kdybych na "Poklad Inků" měla koukat, kdo ví... (04.05.2010)

Vidět po dlouhých letech tento film, to je jak znovu nalézt dobrodružnou knihu, kterou jsme v mládí stále dokola četli a posléze ztratili. S nadšením hltáme ten druhdy tak známý a nyní pozapomenutý dobrodružný děj a pranic nám nevadí, že zápletky jsou tak trochu za vlasy přitažené, hlavní figury jsou charakterově ploché a černobílé a literární styl je prajednoduchý. Děj je však barvitý, naplněný akcí a graduje. Tento film tedy žádný filmový zázrak není, ale vyrovná se zcela vinnetouovské serii, ba možná ji i někdy převyšuje. Přinejmenším tak nádherného banditu jakým je arcilotr Gambusino najdeme jen v Sedmi statečných. Karel May by byl jistě spokojen. Je jasné, že jednu hvězdičku má na svědomí nostalgie. (15.08.2010)

Ne každá zfilmovaná Mayovka stojí za to, a ani dokonalý starý dabing na tom nic nezmění. Základní osa příběhu je v pořádku, ale je tu dvakrát tolik postav než by bylo přehledné a některé i hlavní jsou vyloženě na obtíž, hlavně Antonio Perillo. Moc záporáků, moc motivů, přebytek omáčky a mraky naivních záběrů a dialogů. A k tomu dabingu - Vladimír Ráž rozhodně nemůže v Mayovce dabovat záporáka! (22.12.2013)

Jeden z nejmilejších filmů mého dětství. Rakušan Georg Marischka dokázal, že dobrou mayovku je možno natočit i bez Vinnetoua a Old Shatterhanda. Peruánské prostředí v kombinaci se španělskou kulturou má své půvaby, znamenitá je např. pasáž z býčích zápasů a samozřejmě autentické Machu Picchu. Představitel inckého prince Haukarapory William Rothlein jistě okouzloval dívčí srdce (kdybychom neznali Pierra Briceho, možná by se mohl stát Vinnetouem on), navíc překvapí odvážná, velká dávka humoru, dávkovaná zejména mezi nádherně typizovanými figurkami profesora Morgensterna, zemitého a praktického Kiesewettera a "domácího" podivínského potomka starokastilské rodiny Dona Parmesana. Točilo se v Peru, Španělsku a Bulharsku... Přesněji hodnoceno: čtyři a půl. (26.06.2007)

Ráda jsem se znovu podívala. Ten film jsem dlouho hledala. Moje zrádná selektivní paměť totiž nepodržela informaci, že jde o mayovku, takže jsem hledala dobrodružný film, kde hlavní hrdinka Graciela nosí světlé šaty s krátkým rukávem a velkým výstřihem v kombinaci s černými punčocháči (ten outfit mě zaujal i nyní, navíc mě zarazila sukně v délce ke kolenům - móda tehdejší Limy?). A divím se, že jsem zapomněla, že je to mayovka, ten film má přece všechny atributy mayovky. Sice tu nejsou ti dva, ale hlavní indiánský hrdina vypadá jako mladý Vinnetou, místo Oldy všeho druhu je tu Jaguár, ale zato v téměř shodném třásňovém kabátku, inčtina zní jako apačtina, padouši jsou jaksepatří a don Parmazán by se klidně mohl zařadit do suity Sama Hawkense (někde jsem četla, že prý se pro tuto roli uvažovalo i s Busterem Keatonem, to by mohlo být zajímavé). Inkové a seňoři se samozřejmě neprohánějí po dalmatských pouštích a prériích, ale rozpočet umožnil výlet do Peru a skály kolem Belogradčiku jsou i mimo hlavní trasy turistických zájezdů fascinující krajinou. (27.08.2015)