Šťastnou cestu

Sledujeme příběhy pěti prodavaček pražského obchodního domu, které skrývají za svými úsměvy různé osudy. Nejvíce v paměti utkví asi tragický osud Heleny (Adina Mandlová), mladé ženy, která si uvědomuje „trvanlivost“ svého mládí a krásy. Mě osobně zaujala i postava Anny (Jiřina Štěpničková), ženy s tajemnou minulostí. Typicky ztřeštěná Nataša Gollová značně odlehčuje tíživý pohled na osud ženských hrdinek. Tento snímek často bývá přirovnáván k italskému neorealismu. (03.05.2006)

Vyborny protektoratni film, na ktery si pamatuji uz od detstvi. Verohodne vykresleni doby, ve ktere se film odehrava (1932). Uzasne herecke obsazeni, zvlast u herecek, kterym zcela jasne vevodi Adina Mandlova. Krome Gollove (snad za to muze jen jeji role) ale nezklamal nikdo. Film resi nekolik osudu hlavnich postav a zadny neni vylozene nudny, i kdyz urcity nadhled je na miste. Vavra umel tocit filmy tak, aby divaka nenudily. Na svou dobu zanrove zajimave. (16.09.2013)

Nejlepší část je ta, v níž Nataša Gollová řekne hlášku (ježíšmarjá, to je fešák!) A to je z celého filmu asi nejzapamatovatelnější věc. Ostatně Gollová pro mě také byla fešanda ve smyslu ženskosti. Za zmínku stojí herec velkého kalibru Korbelář, který v sobě měl něco, co z našeho filmu téměř vymizelo. Nezaměnitelný šarm. Film je sice napěchován řadou dobrých herců, ale četnost z toho klenot nedělá. (30.09.2016)

Zajímavá herecké příležitosti hned pro čtveřici prvorepublikových hereček (už chyběla jen Lída Baarová), z nichž některé už byli ve své době skutečnými stars, zde pěti prodavaček, které hledají to pravé štěstí..Ostatně to je dodnes stále aktuální téma a sami víme (víte) jak to leckdy dopadá, skutečnost je občas jiná než ta filmová. Zdařilá psychologická studie jednotlivých charakterů (i těch nejpokřivenějších), film zajímavý hlavně z hlediska obsahu a tématičnosti, které se s děním dnešním moderních dnů v lecčems podobá. Osudy, sny, přání, ideály, touha po lásce a štěstí, natom všem si zde divák přijde na své. "Jednou si dole, jednou nahoře"..V každém ohledu se jedná o značně působivý, moderní, hodně realistický a především dynamický snímek, ve své podstatě snad i pravdivý, jak ve své době tak i dnes. Odhalená scéna v podání amorální Adiny Mandlové (pro kterou to byla jedna z nejlepších jejích rolí), byla v té době stále odvážná ale nikoliv první jakožto v českém filmu.... (11.05.2006)

Překvapivě dobrý, a „okupačně“ asi nejlepší, český film. Dějový proud neboli prolínání osudů mladých prodavaček velkoobchodního domu, prostoupený množstvím dobových reálií, má švih i napětí. Rovněž výkony herců, ale především hereček (a především Adiny Mandlové, to si Vávra dobře ohlídal) jsou nadstandardní. Na rozdíl od poměrně vyšinutých dobových komedií má film ráz téměř dokumentární (sám Vávra to případně akcentuje jako „reportážní drama“). Ve svých pamětech (Moje filmové 100 letí, str. 77 - 79) píše Vávra, že ho „k filmu inspirovala příhoda“, herecky vypočítavého vztahu Adiny Mandlové k „cukernímu králi“ Joe Hartmannovi. Ostatně i obecně, přestože také patřil mezi její souložníky, se o ní vyjadřuje se silným despektem, - který ovšem může také být výrazem jistého přehodnocení v pozdějším věku. (25.02.2017)