Gallipoli

Z toho sebevražednýho útoku na konci běhá mráz po zádech, ale jinak teda nic moc. Opravdu jsem nečekal, že ve válečnym filmu se budou snad 3/4 odehrávat někde mimo válku. Už jsem si myslel, že se Mel Gibson do tý války snad ani nedostane. Nechybělo moc k tomu, abych to vypnul. Naštěstí jakmile se dostal do zákopu, tak začal úplně jinej film. Problém je, že v tuto chvíli už zbejvá do konce asi tak 25 minut a to už pokaženej dojem z celýho filmu nezachrání. Dávám slaboučký 3 hvězdy a to jsem se ještě při rozhodvání, jestli dát 2 nebo 3, nechal ovlivnit hudbou od Jarreho, kterýho mam hodně rád. I když teda do filmu z 1. světový války ty synťáky zase tak moc nepasovaly. (12.09.2012)

Ani mě nevadilo, že se film poměrně dlouhou dobu nepodívá na slibovaný poloostrov Gallipoli, protože například australská část příběhu mě bavila. Sledujeme kterak je možné si i přes rivalitu vybudovat přátelství. Bohužel příběh nás zavede například do Egypta, kde probíhá nezáživná příprava australských jednotek, kterou vojáci pojaji jako takovou dovolenou. Mel Gibson v rozhodně mnohem výraznější roli než v minulé Útočné síle Z. 65% (13.01.2020)

Scénář: David Williamson, Peter Weir .. Krutý příběh členů vojenské skupiny ANZAC, která musela za nesnesitelných podmínek a špatného velení provést invazi na poloostrov Gallipoli (viděl jsem o tom i dokument z bojů WW I, takže o reálnosti nepochybuji!). V tomto příběhu sledujeme osud dvou výborných běžců, kteří se přihlásí k armádě a plují přes půl světa k daleké a neznámé Evropě bojovat po boku britského impéria. Co si také zaslouží vyzvednout je překrásný hudební doprovod. Peter Weir tohle drsné drama zvládl na výbornou. K tomu mladý Mel Gibson v závěrečné nezapomenutelné scéně, kdy ... 85%. (07.04.2005)

Zcela určitě je to nejlepší film o 1. světové válce, co jsem kdy viděl (nebo aspoň co si pamatuju). Mel Gibson už coby 25-letý předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru, jako v jeho pozdějších filmech. Režisér Peter Weir umí točit skvělé filmy, což dokázal před tímto snímkem, ale i po něm. (09.08.2002)

Osmnáctiletý australský mladík Archie trénuje na běžecké závody, ale táhne ho to do světa a konkrétně do první světové války, o které pořád čte v novinách a která dělá z australských vojáků v turecku velké hrdiny. Na závodech se seznámí se svým běžeckým soupeřem Frankem a rozhodnou se odjet do světa spolu, aby nakonec skončili v armádě oba, i když Frank se do toho zpočátku moc nehrne. Většinu času člověk sleduje příběh dvou kamarádů a krátké veselé epizodky z jejich cest po egyptských městech a vojenských výcvikových táborech a celé to je takové normální. Archie je velký naivní optimista a ve válce vidí něco velmi hrdinského za každých okolností, zatímco Frank narukoval spíš jen kvůli tomu, že ženským se líbí uniforma a ze stejného důvodu narukovali i Frankovi kámoši z domoviny. Kdo prošel středoškolským dějepisem ale ví, že válčení na Gallipoli nebylo pro australské vojáky zrovna nejpříznivější a celý film směřuje k tomu starému známému poselství o nesmyslných válkách. Člověk ví co čekat a režisér diváka zrovna dvakrát nenapíná a většinu času se prostě člověk dívá na tak trochu obyčejné válečné drama o kamarádech ve válce, které tak nějak plyne a člověk kouká a nenudí se, ale zároveň ani nevidí nic příliš extra. Zlom přijde ale ve chvíli, kdy jsou hlavní hrdinové nasazeni do ostré akce na Gallipoli a atmosféra se začíná dost hrotit. Pořád někde střílí z kanónů, občas někoho trefí i když jsou všichni ještě v táboře a jediný koho nepřešlo nadšení je Archie. A tohle nakonec vyústí v těch docela hustých posledních dvacet minut završených tou známou a slavnou poslední scénou, na kterou člověk nezapomene (já jsem na ni nezapomněla ani když jsem ten film viděla jako úplně mrňavá) a která to vytáhne nejmíň na čtyřku a kvůli které stojí za to Gallipoli vidět. Jo a taky občas tam pro mě úplně nepochopitelně hraje taková podivná synťáková hudba, ikdyž jindy tam je mnohem přiléhavější orchestrální hudba. A hlavní hrdinové jsou zábavní :). (10.01.2011)