Zelená karta

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející. (20.08.2007)

Tož tenhle film už jsem viděla aspoň dvacetkrát. Můžu ho prostě kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv, a nikdy se mi nemůže omrzet. :-) A navíc - vůbec mi nevadí, když mě s ním náhodou někdo přistihne "in flagranti", dokonce se při tom ani nezamykám. :-D Scéna s večerem u Adlerových je jedinečná, hlavně to, jak se George jakási dáma u večeře ptá, zda není příbuzný s Gabrielem Faurém, no ale především Georgovo klavírní preludování. Holt každý nemívá tak často Faurého v domě. :-) (30.03.2009)

Vždycky jsem říkal, říkám a říkat budu, že v žánru romantické komedie jde o to, čím je tento ozvláštněný a netradiční. Aby byl zajímavý a nápaditý. Tady jde tohle všechno ruku v ruce - netpická ústřední dvojice, originální nápad, univerzální (skvělý) režisér a naprosto dokonalý (nepatetický a hlavně nedoslovný) konec. VY MÁTE VÍC RÁDA KYTKY NEŽ LIDI. (11.04.2007)

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

Mám ráda Gérarda snad v každém filmu. Líbí se mi jak je roztomile neohrabaný a přes to všechno má to nezdolné charizma,které člověka pohladí po duši těma krásnýma očima :-).Perfetní nápad na film - sice jsem to už někde viděla a silně mi to něco připomínalo, ale vzhledem k tomu,že je tento film o pár let starší než já(přesněji o tři)tak je to originál z kterého ty vzniklé další filmy s podobnými zápletkami čerpaly.Chválím za krásnou zahradu a plynoucí děj, ale hodně mi vadil utnutý konec - co na plat člověk by měl taky někdy zapnout fantazii. (05.09.2012)