Zelená karta

Andie McDowell sice je k sežrání a antipatií k velkému Francouzovi taky netrpím, ale pro mě je Zelená Karta jen další z řady romantických komedií. I když ten skleník (nebo zahrada?) by se mi líbil...kdybych se o něj nemusel starat:) Ale zas na druhou stranu vím o někom, komu by se líbil taky a kdo by se o něj staral, a s kým bych v jednom bytě klidně i bydlel;) Jednou to přijde a bude to ještě větší komedie než Zelená Karta:) (31.10.2006)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)

Jako komedie mi to moc nepřišlo, protože tam vážně nebyla chvíle, kdy jsem se smála, nebo která mi připadala opravdu vtipná. Přesto to nebyl film, u kterého bych se musela nudit. Nechala jsem se provázet Depardieuem a MacDowellovou za získáním Zelené karty. A za to, jak to dopadlo, dávám o hvězdičku navíc, jinak bych dala "jen" lepší tři :-) protože to mělo opravdu inteligentní scénář. (08.02.2010)

Nejsem vůbec, ale fakt vůbec fanda romantických komedií. Protože jsou to většinou prvoplánový nesmysly, kde hrajou mizerný herci a celý je to od začátku úplně jasný. Ono je to vlastně docela schématický i tady, jenom to prostě celý funguje. Andie McDowell vypadá tak, že by se do ní musel zamilovat úplně každej (včetně mne, po asi 30 sekundách filmu). A stejně tak by každýho soudnýho člověka musela štvát ta její káva bez kofeinu a zrní k snídani a nesmysly s lesem v ghettu. No a oproti ní je živelnej, obtloustlej a zábavnej Depardieau. Je to strašně dobře napsané a zrežírované (Peter Weir), když se ti dva baví, nešustí to papírem. A když z jejího bytu vyhazoval pana mrkvičku, fandil jsem mu totálně. Prostě jestli má smysl koukat na nějakou vztahovou komedii, tak na tuhle. /// UPDATE 2021: Všiml jsem si pár věcí, které mi dlouho unikaly. Třeba že Andie McD je prakticky celý film (s výjimkou scény na střeše v županu) oblečená jako hastroš. Nevím, jestli je to nevkus 90. let nebo záměr tvůrců, ale čistě pocitově působí tlustý Depardieu v nepadnoucím saku o dost elegantněji než ona. Druhá věc je trochu alogismus s panem Mrkvičkou. Podle fotek s ním Bronte chodí už dlouho... a přitom s ním nechce spát? Ani ho nepozve doma po večeři dál? To je divné. (24.02.2019)