Dáma ze Šanghaje

Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. (07.01.2021)

Priznám sa, že staré filmy moc nesledujem (to už skorej nemý film) a srdcoviek mám medzi nimi len pár. Ale Welles bol úplne inde. Päť hviezd za tú formu, ktorá v 40.tych rokoch musela pôsobiť, jak to rozbité zrkadlo. Dokonalé. (02.10.2021)

Welles sa podriaďuje žánru krimi (nehádajte sa že noiru, keď ten názov vtedy ešte neexistoval) a svoje trademarky vyťahuje iba v správne chvíle. Čiže príbeh sa v určitý moment poriadne rozbehne a až do konca je svojimi zvratmi na neudržanie. Niežeby sme sa v tých zvratoch vyznali, ale keďže prichádzajú tak skoro po sebe a casting je tak geniálny, záverečné autorskejšie fázy sú čistou lahôdkou. Mne Rita pripadala aj pri takomto image božská, možno je to aj tým, že som s jej červenou hrivou už dlho nič nevidel. Wellesov mierne "dowňácky" vzhľad tu nepôsobí tak monumentálne, ako inde. Čo je dobre. (25.03.2015)

Jediné, čo môžem Dáme zo Šanghaja vytknúť, je (evidentne nasilu) krátka minutáž. Škoda, že sa zrejme nikdy nedozviem, aké to mohlo byť na dostatočnom priestore, keď už necelá hodina a pol vyzerala takto... (03.12.2012)

Film je rozkližený jak židle, kterou někdo nechal léta na dešti. Pohnutky postav jsou nejasné a, popravdě, ani se nedíváme na nějaké prokreslené postavy, ale na typy z brakové literatury: kráska v nesnázích, slizký manžel, nechutně šmírácký obchodní partner a prapodivně flegmatický hlavní hrdina, který se do všeho zaplete bůh ví proč. Snímek se tváří jako drama, ale hlavně ke konci už je to nechtěně parodické. Scény u soudu s lačnými diváky jsou snímány z neznámých důvodů jako satira na tupý a krvežíznivý dav. Hlavní aktéři jednají zcela nesmyslně, hlavní hrdina se nachytá na vějičku, na kterou by neskočilo dítě a závěrečná scéna v zrcadlovém labyrintu byla pojatá tak záměrně mysteriózně, až mě rozesmávala. ___ O. K. Orson Welles si hraje s obrazem (halucinogenní putování v pokřivené perspektivě v domě bláznů), ale na příběh úplně zapomněl. (29.04.2015)

Orson Welles dokáže navodiť tú správnu noirovú atmosféru. Dobre vystavaný príbeh má temnú atmosféru a rýchly spád. (12.09.2020)

Velice by mě zajímalo, nad kterými konkrétními věcmi přestal mít Welles při dokončování kontrolu. Celou dobu jsem totiž hynul z těch montážnických ekvilibristik, které z celého filmu dělají docela náročnou podívanou. Jak píšou ostatní, Dáma ze Šanghaje navíc několikrát změní prostředí a vlastně i žánry a je tak neskutečně podivným mišmašem, který občas přinese nějaký úchvatný, o samotě stojící záběr, ale v kontextu celku je opravdu spíše jen něčím jako experimentem na bázi sovětské montáže. I tak jsem ale rád, že jsem tuhle rozporuplnou legendu viděl, především kvůli slavnému zrcadlovému závěru a jak jinak, také kvůli Ritě. 5/10 (26.11.2016)

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)

Tento film je vyjímečný hned ze dvou důvodů. Za prvé, máme zde prakticky poslední šanci vidět Orsona na plátně předtím než přibral dalších sto kilo. Za druhé, toto je jeden z mála opravdu ŠPATNÝCH mistrových snímků. Na celém filmu je znát, že byl ušit horkou jehlou - od mizerného a místy nechtěně vtipného scénáře až po totálně zmatený střih. Přesto je zde několik scén a dialogů, které brání film jednoznačně hodit na smetiště kinematografických dějin. Za ty dávám dvě hvězdičky. A třetí pak za krásnou femme fatale Ritu Hayworth. (26.09.2005)

Rozbité zrcadlo Wellesovy geniality, které je ale díky své fascinující stylové různorodosti a ikonické femme fatale v podání Rity Hayworth stále unikátním filmovým zážitkem. A užil jsem si jej naplno, přestože jej studio téměř zničilo. Zajímavé. 90 % (01.07.2016)

Na Dámě ze Šanghaje je zajímavé, jak moc se přibližuje ke konvencím filmu noir, jak je ozvláštňuje a jak se od nich odvrací. Několik nesouvislých poznámek... - - - Voiceover na začátku a na konci je jedním z nejlépe využitých postupů tohohle typu, co jsem kdy viděl. Pocit dusna je dán všudypřítomným horkem (potem), ale je ještě umocněn tíživým střihem (má nějaký film klasického Hollywoodu rychlejší střih?) dialogů, které bez ladu a skladu skáčí z obličeje na obličej v neobvyklých úhlech, nebo jsou snímány z neobvyklé blízkosti. Ostření (kterému ostatně moc nerozumím) by si zasloužilo samostatný rozbor. Rita Hayworth po Gildě opět ukazuje, že je pro noir jako stvořená (kdyby se vyhlašovala soutěž, dostane druhé místo hned za Lauren Bacall). A fantasmagorický závěr by mohli klidně promítat na Wellesův pomník. Geniální, funkční, expresionistické... (20.10.2012)

Je to asi jediný film, kde je Rita Hayworthová za blondýnu. (10.07.2010)

Závěrečná scéna to táhne hodně nahoru, ale je spousta lpších filmů z té doby, které by si zasloužili pověst, kterou Dáma ze Šanghaje má... (31.01.2007)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.01.2009)

Tento Wellesův film mě zase až tolik nedostal. Zezačátku se nedělo skoro vůbec nic a vypadalo to spíš jako nějaká romanticka na luxusní jachtě v Mexiku a ani po tom, co se děj rozjel mě to nijak zvlášť nechytlo, ale za závěrečné rozuzlení a skvělou scénu se zrcadly ty 4 hvězdičky nakonec dám. (31.01.2009)

Ďalší príklad toho, že Orson Welles bol skvelý technický režisér. Áno, hlavne po vizuálnej stránke filmu niet čo uprieť. Príbeh, ale nieje tak vyvážený, aby si udržiaval pozornosť po celý čas a niektoré pasáže sú vyložene nudné. Ako film noir, si však svoje postavenie v žánri zaslúži. (05.08.2015)

Překombinovaný? Neřekl bych. Spíchnutý horkou jehlou? To nevím. Ale tento film je rozhodně neuvěřitelně subverzivní; celou dobu se nenápadně rozpadá, aby se na konci roztříštil s až horečnatou intenzitou. (15.11.2007)

Řečeno s Trigorinem z Racka: ,,Nic jsem nepochopil. Ale s potěšením jsem se díval!" Bezprostředně po projekci jsem si myslel, že mám jasno, jak se to všechno semlelo, ale stačilo pár vhodně mířených otázek přátel, s nimiž jsem v kině byl, a sesypalo se mi to jako domeček z karet. Každopádně kdyby se mě někdo ptal, co to vlastně jen ten ,,film noir", zcela jistě bych ho odkázal na tento snímek. Je tu totiž úplně všechno: nádherná femme fatale, hrdinovy osamělé monology, doky, složitá zápletka, zrcadlové bludiště a dokonce i čínská čtvrť (to není projev rasismu dobrého Cimra, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek). Tak trochu záhadný, přesto však podmanivě krásný film. Pro milovníky noirovek naprostá lahůdka - při posledním monologu se zblázníte blahem! (14.08.2015)

Orson Walles je skvělý herec, i když není nějaký sebelepší fešák. Je vidět, že si psal role přímo na tělo, aby si zahrál a proslavil se. (02.08.2015)

Z hlediska konstrukce příběhu jde o průměrnou až podprůměrnou noirovku, herecky je to vyloženě slabota (hlavně hystericky afektovaný Grisby), Welles ale tyto nedostatky nahrazuje brilantní režií a neskutečně kreativními obrazovými postupy. Vrcholy filmu - metafora žraloků, proces, čínské divadlo, závěr v zrcadlové síni. K tomuhle filmu se musím vrátit. (12.09.2012)