Bílý lotos - Série 2

Tak tohle byla trefa do černého, vážení a milí a za mě určitě lepší, než první série. Podobný koncept, ale lépe vystavený příběh a pak hlavně herci, kteří tomuhle lehce cynickému, ale o to lepšímu seriálu dodali ten správný šmrnc. V případě "MCBP" Jennifer Coolidge by se hodilo i nějaká to herecké ocenění. Nepochybně by si ho za svůj výkon zasloužila...........což se nakonec za pár dnů naprosto zaslouženě stalo. (13.12.2022)

První série je chytrá, řezavá ale nadsazená satirická jednohubka, a funguje tak dobře. Druhá série se zbytečně vleče. A má ambice být filmařsky barvitější - jako social drama s vážně míněnými přesahy do žánrových postupů thrilleru a detektivky až k hororu. Mnohem častěji tak cringe a sporadický smích doprovází povedeně tíživý pocit ztracení: spolu s hlavními postavami nevíme, zda věřit svým smyslům, dedukci, blízkým. Jsme spolu s nimi v pasti - nebo spíš v nejistotě, zda jsme v pasti. Ztrácíme spolu s nimi své hodnoty, ideály, zpronevěřujeme se sami sobě a pak jdeme zkrátka dál a nebo ztratíme kontrolu nad svým osudem a prohrajeme. Ale zážitek je to značně nekonzistentní, místy nedůvěryhodný. Konání postav je v klíčových momentech vyšroubované do jen těžko uvěřitelných poloh (zejména v případě příběhu dvou "starých" přátel z vysoké). (08.01.2023)

Mike White scenárista opět v roli potměšilého hostitele. Trestá nesympatické viníky a stejně tak i sympatické oběti nebo jedince, kteří životem ledabyle proplouvají. Nezáleží na zásluhách, nezáleží na proviněních nebo karmě, každý dostane hořkou pilulku a jde jen o to, zda bude jedna nebo jich bude potřeba spolknout celou hrst. Mike White režisér pak překonává první sezónu, mořské vlny halí do ještě neodolatelnějšího hávu a vytahuje z rukávu překvapivější trumfy. K nejvyššímu hodnocení se neuchyluji ani tentokrát, byť je to napodruhé jen těsně. Bolestivé závěry jsou totiž někdy tak palčivé, že je mi i pár týdnů od skončení dovolené až hmatatelně teskno. (23.01.2023)

Druhá řada se zaměřuje více na jednotlivé charaktery hotelových hostů a dává jim větší prostor (v zásadě sledujeme tři skupiny), i proto je možné si zde najít postavy pro exkurz do jejich duše. Vedle toho však White ukrajuje značný kus sociálního vhledu na Sicílii a hodně ořezává pohled z druhé strany (tedy personálu hotelu) a nahrazuje ho pohledem dvou eurokámošek. Kriminální dějová linie je trochu nadnesená, nicméně její závěr velmi černohumorně povedený! Navíc díky ústřední čtveřici prokreslených amerických zbohatlíků se nám satira přelévá do vod cynismu. Za mě rozhodně palec nahoru, i když je to na úkor komediálních situací. Obsazení je skvělé, italština dodává jiskru, hudba báječná! Pro mě osobně je druhá série lepší, než ta první! 90% (08.01.2023)

Není vůbec na místě srovnávat, která série byla v čem povedenější, tvoří spolu jediný celek, jenž v závěru druhé série exponenciálně znásobil svou výpovědní hodnotu. Vzájemně se dourčují, rozvíjejí, doplňují, posouvají a vyostřují svá sdělení, důvtipně, hravě i s mrazivou analytickou logikou, přičemž je - formálně velice odlišně budované a odlišně, ale naprosto stejně precizně a zodpovědně pracující s divákovým vnímáním a očekáváním - spíná neúhybný, konzistentní záměr provést diváka různými aspekty nemožnosti bohatých ani chudých (tj. žádných) lidí fungovat v čistotě úmyslů v mezilidské vzájemnosti a péči, důvěře, bezpečí a spolehnutí, v čisté lásce, jestliže se naše vztahy chtě nechtě budují v kapitalistickém světě drsně orientovaném na soutěž, úspěch, zisk, moc, postavení, výhody, úlevy..., tedy ve světě neodmyslitelné zištnosti a závislosti (v jakékoli podobě), v krutém světě, kde se individuální neúspěch, slabost, nemilosrdně trestá přinejmenším ztrátou důstojných podmínek k životu - ale kde nicméně jejich obstaráváním tak či onak ztrácí na důstojnosti život sám, jeho lidská hodnota. ***** Postavy se tak ocitají v modelových životních situacích, v nichž mohou s určitou mírou jistoty buď říci, že byly (případně jsou) podvedeny či podváděny, zneužívány, anebo to s určitou mírou nejistoty nikdy nemohou vyloučit. A před stejnou nejistotu je postaven i divák, nejen ohledně interpretace příběhu a vztahů a životních situací postav (která z nich nebyla využívána nebo někoho nevyužívala?), ale nezbytně i v reflexi vlastního života, hodnot a záměrů, ryzosti svých vlastních vztahů, rozhodnutí, cílů, motivací, konání - svého sebeurčení a své pozice mezi druhými. ***** Protože pokud v dnešním mocensko-finančním soutěžním systému nelze oddělit jejich systémovou výhodnost od jejich jedinečné lidské hodnoty, nikdy si nemůžeme být jisti nejen ryzostí úmyslů druhých lidí vůči nám, ale ani nezištností svých vlastních. ***** Mark White tne opět nelítostně a bez obalu do živého jako snad nikdo před ním a druhá série toliko posouvá závěry té první do ještě univerzálnějšího a krutějšího (ovšem žel i pravdivějšího) konstatování o možnostech a limitech aplikované lidskosti: Ukazuje, že holou pravdou o našem soudobém společenském zřízení je, že pokud lidské vztahy musí být z životní nezbytnosti vždy zároveň i transakční, osobně (resp. vzájemně či vícestranně) výhodné, existenčně zajišťující, nikdy si nebudeme moci být jisti, nakolik jsme ve veškerém našem jednání a rozhodování vedeni vypočítavostí a nakolik lidskostí - nelze od sebe nakonec nijak s jistotou oddělit, co konáme z lásky, soucitu, porozumění či touhy pomáhat a rozvíjet, a co je naše - ať už úspěšná či neúspěšná - strategie přežití na úkor někoho jiného.  (Museli bychom nejprve nastolit úplně jiné, nesoutěžní a pro všechny existenčně bezpečné prostředí skutečně společného společenského zřízení.) ***** A aby toto bylo jasně zviditelněné, volí režisér v druhé sérii určitý odstup od postav a podtrhuje v jejich jednání modelovost, nedovolí nám se do nich a jejich "lidských" slabostí tolik jedinečně vžít jako v první sérii, abychom onen všudypřítomný osobní prospěch a vzájemné nevyloučitelné zneužívání nemohli přehlédnout. To ovšem není nedostatek, ale přednost tohoto nekompromisního dechberoucího počinu. *~ (10.01.2023)