Bílý lotos

White Lotus kolem sebe má tolik pozitivních ohlasů, že je docela těžké odolat a sám z toho mám takové smíšené pocity. Nedá se tomu upřít, že to má skvělé obsazení a zajímavé postavy. Byl jsem vážně zvědav na to, co se stalo, protože na začátku dostaneme náhled do budoucna. Každá z postav si prochází určitým vývojem a odkrývá vlastnosti, které jsou nesympatické. Osobně mě iritovala nejvíce postava Shanea. Satira, která si dloubne skoro do všeho, ale úplně nadšený z ní nejsem. Zlověstně to graduje (hudba dělá hodně) a čekáte na to, jak to vyvrcholí. Bohužel právě závěr pro mě byl docela zklamání. I když chápu, že má symbolizovat to, že boháči si můžou dovolit v podstatě cokoliv. Druhá řada se přesunula na Sicílii a přinesla nové obsazení, tedy s výjimkou Sophie. Funguje zde stejný princip jako v první řadě, tedy nahlédnutí do budoucnosti a postupné rozkrývání charakterů osobností. Tahle série mi přišla o něco slabší, na začátku se tam dlouho nic nedělo a gradace přicházela až na konci. Navíc mi přišlo, že ta hudba nefungovala, tak dobře jako v první řadě. Byl jsem napjatej zjistit, co se vlastně stalo a závěr by docela přestřelenej, ale vlastně mi nevadil. (04.03.2023)

Povedený seriál z krásného prostředí Havaje. Nejen prostředí je barvité, ale taky postavy. Nejvýraznější je Armond, u jehož scének jsem se bavil nejvíc. Naopak Tanya nebo Mark, to byl test na trpělivost, abych nepřeskakoval. Fajn je zvukový doprovod i kamera. Děj ke konci trochu zklamal, ale i tak dávám 4*. (19.08.2021)

1. série: White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. 2. série: So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (02.01.2022)

Dovolená s And.. ehm… hominis oeconomicus pozdního kapitalismu. ___ V tomto komentáři bych rád nabídl sadu interpretačních nástrojů, které snad mohou dopomoci k pojmenování smyslu viděného. Klíčem k uchopení Bílého lotosu, poněkud nečekaného seriálového hitu, mně byla – a teď vím, že to vyzní překvapivě – dvojice českých přísloví. Pro první sérii to bylo rčení „Sytý hladovému nevěří“ - skupina hlavních a vedlejších postav se nám rozdělila do dvou skupinek, na privilegované (hosté, ale ne všichni, viz Paula) a deklasované (personál, ale ne pouze, viz Rachel), a pak už jsme jen sledovali, kterak jsou ti nahoře slepí a hluší vůči potřebám těch pod nimi (ale i mezi sebou navzájem). Smích přes slzy. Druhá série zase krouží okolo přísloví „Co oči nevidí, to srdce nebolí“, zdá se, že si na toto dodržování této maximy jeden ze dvou sledovaných manželských párů v resortu (Cameron a Daphne) založil svůj láskyplný vztah, a co víc, možná se jim povede nakazit i druhý z párů (Ethan a Harper)! A že si nemusíme říkat vše, o tom by mohl vyprávět i otec Di Grasso, co by si byl Albie domyslel, kdyby… Ha, přeci vám tu nebudu spoilerovat! Naopak vidět (resp. vědět; tato slova si nejsou podobná náhodou!), aby poté srdce nebolelo by potřebovali Albie s Portiou (víte, přeci jen budu spoilerovat: ona ho podvedla, on byl šílený; on by nebyl o 50 000 euro chudší, ona by nepřišla o práci). A co teprve Tanya? Ta vidět, co ji v manželství čeká, tím spíš by poprvé udělala dobrý skutek a držela se Belindy! [1S:5/5] [2S:5/5] (17.06.2023)

Moře vyvrhne stádečko lidí i s jejich nákladem v duši do úchvatného místa, kde se během pár dní střetnou s čímsi, co by dalo nazvat příležitostí se vymanit ze svého stereotypu. Bafne na ně šance přehodnotit svůj dosavadní život a své postoje. Přes to, že mají v jednu chvíli všichni našlápnuto k prozření a osvícení, vidíme, že pro ně není tak jednoduchý vystoupit ze svý bezpečný zóny, i kdyby ta byla ve skutečnosti pěknej vopruz. Nakonec má teda koule ke změně jediná postava, která se přitom od začátku jeví jako největší jelito. Mike White u mě opět stoupl, protože je schopen takovou prdu vymyslet a natočit jemně a nenásilně, dokonce se člověk i zasměje, tak jako trpce. A k tomu dechberoucí prostředí a zpěv domorodců, což vše staví ještě do dalšího tesklivého kontextu. (01.09.2021)