Bílý lotos

Mě ten seriál tedy vůbec nechytil a dokonce jsem od 2.dílu do posledního měla několik týdnů pauzu a vůbec mi to nevadilo... Druhou sérii vidět nepotřebuji. Koho odváží v tom vaku hned na začátku seriálu - to je zajímavé, to ano. Nicméně - když bych to shrnula - tak všechny postavy mi přišli dost zoufalé... (04.04.2023)

Tak tohle se ve mě mlelo. Bílý lotos totiž střídá místy až geniálně vypointovanou černou legraci (Armondův emocionální oblouk) s absolutní hluchotinou (většina dějové linky s Jennifer Coolidge). Naštěstí pro diváka má ale scénář v průběhu série výrazně pozitivní trend. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček pak přilepšuju za výtečnou hudbu, havajský genius loci a Alexandru Daddario. (26.08.2021)

Čekal jsem vtipnou a chytlavou satiru, ale nenapadlo mě, že zrovna Mike White může přijít s tímhle existenciálním hororem. Skvěle nastavené postavy, které zastávají roli konkrétního archetypu, ale zůstává jim lidský rozměr (možná to trpí syndromem toho, že vyprávění moc prozrazuje, že tenhle světe neexistoval před prvním dílem a není vždy úplně jasné, jak se některé postavy mohly dostat do situace, ve které jsou, popřípadě proč se události dávají do pohybu právě teď a ne kdykoliv jindy - ale to mi tolik nevadilo a dává to celému resortu nádech jakéhosi nadreálného očistce, což se nakonec celkem cool). A je vážně výjimečné, jak i postava rozmazleného fracka Shanea má nějaký potenciál k empatii a pochopení, odkud jeho nesnesitelnost přichází. Seriál není utopený v odtažité ironii, ale naopak je otevřený zničující zranitelnosti a křehkosti a vší silou se upíná ke snahe nalézt něco banálně pozitivního ve světě, který všechno semele. Mohl to být prostě výsměch bohatým bílým Američanům, ale k mému překvapení to je hluboce lidské dílo, které se urputně snaží vyváznout z vlastní pasti cynismu a sarkasmu. Jinak čistě technicky se hodně osvědčilo věnovat přísně jednu epizodu jednomu dni - umožňuje to hodně zhmotnit časoprostor. Ukotvuje to celý svět a umožňuje ještě líp napojit se na postavy. V důsledku toho sice nepůsobí úplně přesvědčivě Quinnova proměna, která by měla být srdcem a duší Lotusu a v důsledku prostě není přesvědčivá - možná neměl být na začátku nastaven až tak moc jednoznačně - tohle je jediná chvíle, kdy je postava karikovanější, než by děj potřeboval, a je to bohužel zrovna ta jedna, kde to vadí nejvíc. Ale stejně to shledávám jen malým problémem, který nakonec na nějaké meta rovině vlastně souzní s motivy samotného seriálu. Celkově, v rámci mainstreamové zábavy, je to hodně zajímavá věc. (05.11.2021)

Dovolená s And.. ehm… hominis oeconomicus pozdního kapitalismu. ___ V tomto komentáři bych rád nabídl sadu interpretačních nástrojů, které snad mohou dopomoci k pojmenování smyslu viděného. Klíčem k uchopení Bílého lotosu, poněkud nečekaného seriálového hitu, mně byla – a teď vím, že to vyzní překvapivě – dvojice českých přísloví. Pro první sérii to bylo rčení „Sytý hladovému nevěří“ - skupina hlavních a vedlejších postav se nám rozdělila do dvou skupinek, na privilegované (hosté, ale ne všichni, viz Paula) a deklasované (personál, ale ne pouze, viz Rachel), a pak už jsme jen sledovali, kterak jsou ti nahoře slepí a hluší vůči potřebám těch pod nimi (ale i mezi sebou navzájem). Smích přes slzy. Druhá série zase krouží okolo přísloví „Co oči nevidí, to srdce nebolí“, zdá se, že si na toto dodržování této maximy jeden ze dvou sledovaných manželských párů v resortu (Cameron a Daphne) založil svůj láskyplný vztah, a co víc, možná se jim povede nakazit i druhý z párů (Ethan a Harper)! A že si nemusíme říkat vše, o tom by mohl vyprávět i otec Di Grasso, co by si byl Albie domyslel, kdyby… Ha, přeci vám tu nebudu spoilerovat! Naopak vidět (resp. vědět; tato slova si nejsou podobná náhodou!), aby poté srdce nebolelo by potřebovali Albie s Portiou (víte, přeci jen budu spoilerovat: ona ho podvedla, on byl šílený; on by nebyl o 50 000 euro chudší, ona by nepřišla o práci). A co teprve Tanya? Ta vidět, co ji v manželství čeká, tím spíš by poprvé udělala dobrý skutek a držela se Belindy! [1S:5/5] [2S:5/5] (17.06.2023)

Sestava nesnesitelných bílých boháčů je vtipná, ale není to nic nového. To už jsme viděli. Pro mě je asi nejzajímavější postava afroamerické studentky Pauly. Je přesnou metaforou současné americké levice. Věčně otrávená, mladá holka, která se nechá pozvat na dovolenou od rodiny své bílé kamarádky, aby potom pohrdala všemi kolem včetně své kamarádky. Přesně v tom vidím některé americké (a i české) leftie aktivisty. Jak říká znuděná korporátní CEO matka: vy ve skutečnosti nechcete ten systém rozvrátit, nevadí vám, jen chcete lepší židli u stolu. That's all. Krásná scéna je, když Paula přemlouvá svého havajského milence, aby kradl a pomstil tak ukradenou zem předků (celý ten sick koncept současné americké levice - dědičná vina za hříchy otců, my u nás to od komunistů dobře známe). Přitom trpí její havajský milenec vlastně? Je mladý, krásný, s tělem antického boha a po jeho boku je krásná holka, kterou miluje (ano, ta holka brzy odjede, ale tak už to u letních lásek bývá). Akorát není bohatý. Ale ten kluk žije sen většiny chlapců jeho věku. Jeho vrstevníci jsou často škaredí, tlustí, plaší. Zavřeni doma roky sní o tom, že nějakou holku vůbec políbí. Přesto je tenhle kluk i Paula z pohledu nové levice někdo, kdo strašně trpí. Komu se děje veliká nespravedlnost. (09.09.2021)