Dědička

Žilo bylo v přepychovém paláci na Washington Square ošklivé malé káčátko. Bylo plaché, dobrosrdečné a toužilo po lásce. Maminka mu umřela a od bezcitného otce poslušně snášelo jen samá ponižování a opovrhování. Když jednou potkalo na bále pohledného mladíka, zdálo se, že se na něj konečně usmálo vytoužené štěstí. Tato smutná pohádka však neměla pohádkový konec. Wylerova mistrovsky vykreslená proměna bezelstného káčátka v sebevědomou a krutou labuť je mrazivá a nezapomenutelná, neméně jako finální, jedovatě sladká pomsta. (29.11.2011)

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. (01.07.2017)

Ja som vedel, že William Wyler nemôže byť podpísaný pod niečím tak povrchným a jednoduchým ako je naznačené v obsahu k tomuto snímku. Tušil šom, že bude za tým viac a nemýlil som sa. Film by sa dal nazvať aj anatómiou ľudskej slabosti a chamtivosti, ktoré sa najskôr rysujú pomaly a nenápadne, akoby si ich ani divák v tak sympatických postavách nechcel pripustiť, avšak ktoré postupom času o to viac neúprosnejšie vystupujú do popredia, aby sa nakoniec ukázali v celej svojej kráse. Tiež o tom, ako bolestivé je niekedy dospievanie. Ten záver ma dostal, jediné správne rozhodnutie. K tomu treba ešte prirátať výbornú výpravu a pekné kostýmy. Nádhera. 85/100 (04.05.2016)

Znala panna pána, zdálo se, že o ni stál. A to byla rána, jíž se její táta bál. Měl svou dceru příliš rád a pánovi jí nechtěl dát, a kdo tu byl vlastně zlý, můžete hádat dál… Ti, co to s myslí dobře, často napáchají největší škody. Máme vůbec právo násilně zasahovat do životů druhých pod záminkou dobra? Kde je psáno, že „dobře“ je pro nás to nejlepší? Působivý příběh, bolestivě uvěřitelný, stejně jako vývoj charakterů. Olivia de Havilland v roli Catherine dokonalá. (03.08.2018)

William Wyler má u mňa sériu "čistých pätiek" (Prázdniny v Ríme, Ben Hur, Veľká zem). Pridala sa k nim bez problémov aj Dedička. Príbeh sa rozbieha trochu pomalšie a je najlepšie o ňom nič nevedieť, pretože jeho zvraty v záverečnej tretine nie sú ľahko odhadnuteľné. Ak by som mal niečo skritizovať, tak chovanie Catherine na začiatku príbehu a jej slepá láska pôsobia dosť naivne, lenže oná záverečná pasáž a neuveriteľný výkon Olivii de Havilland dajú zabudnúť na tento drobný nedostatok (účel posolstva svätí prostriedky). Máloktorá melodráma nadchádzajúcich rokov sa môže rovnať tomuto silnému emocionálnemu zážitku. O dnešnej tvorbe ani nehovoriac. Ralph Richardson tu vyzerá ako Harvey Keitel. (22.07.2012)