Idi i smotri
Choď a pozeraj sa
Come and See
Come and See
Režie:
Elem KlimovKamera:
Alexej RodionovHrají:
Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Ljubomiras Laucevičius, Vladas Bagdonas, Jüri Lumiste, Vasilij Domračev, Adolf Hitler (a.z.), Viktor Lorenc (více)Obsahy(1)
Čtrnáctiletý Fljora je v létě 1943 naivním běloruským chlapcem, odhodlaným zapojit se do partyzánského odboje. Na konci příběhu je lidskou troskou, z jejíž tváře navždy zmizely stopy dětské nevinnosti. Fljorův osud plný utrpení, ve kterém nechybí místo ani pro první erotické okouzlení a tragikomické okamžiky, prožila většina z těch, kteří dospívali za druhé světové války. Němci tehdy v Bělorusku realizovali projekt "spálené země", v němž lehlo popelem na šest set vesnic. O těchto událostech vypráví ve svých novelách Ales Adamovič, který se rovněž podílel na scénáři filmu, opatřeného názvem Zabijte Hitlera. Do výroby však šel snímek pod titulem, jenž tvoří refrén v biblické Apokalypse. Elem Klimov jej natáčel chronologicky, což výrazně pomohlo představiteli hlavní role Alexeji Kravčenkovi ke ztotožnění se svým hrdinou. Obraz Fljorova vyšinutého nitra však nevyjadřuje pouze herecká akce, výraznou měrou se na něm podílí práce kameramana a zvukaře, k níž zvláštní kontrapunkt vytváří Mozartova hudba. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (480)
Tohle dílko jistě netřeba představovat. Zajímalo by mě, jest-li to viděl Spielberg, v některých scénách z Ryana nebo Schindlera používá dosti podobné postupy (s podobným účinkem), i když při snaze o autentičnost neni moc možností, jak to udělat. Ve Jdi a dívej se mi uplně nesedly ty archivní záběry ke konci (že by inspirace sovětskou montážní školou?), ale jak ten klučina v afektu střílí na Hitlerův portrét, je jinak dobrej nápad. Celkem ve filmu zafungoval ten zvuk, co napodobuje pískání v uších, které slyšely blízký výbuch (pužito i v Ryanovi). To ten sborovej zpěv v závěru už mě docela sral. Někdo tady napsal, že kam se hrabe scéna likvidace gheta v Schindlerovi na vypalování vesnice zde...tak daleko bych já nezašel, ale ty scény sou přinejmenšim srovnatelné. Bezprostředně po skončení sem hodnocení viděl na 5/5...z delšího časového odstupu už to tak jednoznačně nevidím. Teď je to 5/5 s odřenýma ušima. ()
Válečné mi nešmakujou, ale tohle je nářez. Všechno podané naprosto bez servítek. Pocity hlavního hrdiny prostě vystoupily z monitoru a obklopily mě, ještě teď mám husí kůži. Kravčenko by zasloužil tuplovaného oskara. ()
Člověk je člověku vlkem... ()
V první polovině se lehce nudíme s věčně přehrávajícími Rusy, pro jejichž typický filmařský styl neznám lepší slovo než pošahaný. Začínal jsem se bát, že uvidím další Sovětský marast typu Utomlyonnye solntsem. Naštěstí druhá polovina je velmi sugestivní zážitek, který se dostane pod kůži a máme možnost vidět válku tak strašnou, jaká skutečně asi byla. ()
Ke zhlédnutí tohoto filmu jsem se odhodlávala hodně dlouho – vlastně jsem se na něj i tak trochu psychicky připravovala. Místo totálního útoku na psychiku jsem se ale dočkala místy velice nudných scén, do kterých byl občas zakomponován i „humor“ po ruském způsobu. Film proto postrádal gradaci – brutální scéna střídá klidné až bezobsažné scény. Jednání postav v některých scénách vyznívá zcestně. Výraz ve tváři hl. hrdiny měl pouze několik poloh, z čehož se po většinu času (bez ohledu na události) tvářil zcela nepříčetně. Díky tomu vyčníval mezi ostatními, kteří vypadali přirozeně i na pozadí událostí, které prožili (zřejmě ne o nic příjemnější, než prožil on). Film navíc vyznívá v určitou chvíli jako experiment (zajímavá práce se zvukem v části, kdy hl. hrdina ztratí sluch a nebo použití dokumentárních záběrů v závěru filmu). Bohužel ale tyto solitérní experimenty působí v kontextu celého snímku jako výkřik do prázdna, protože se práce s nimi již dál nerozvíjí. Nemůžu tvrdit, že by mě film nezasáhl (vzhledem k obsahu brutálních scén). Jenže – všechno to působilo jaksi vynuceně a možná proto mě film nevtáhl. Mozartovo requiem v závěru podtrhovalo onu hru na city a působilo zde jako klišé. Syrověji a důvěryhodněji na mě zapůsobily např. Němcovy Démanty noci, které se pohybují především na symbolické rovině a i přesto film neztrácí na naléhavosti. ()
Najkoncentrovanejšia ukážka vojnového šialenstva. ()
"Jdi a dívej se" - co jiného těm, co tento emocionální masakr ještě neviděli, říci? ()
Své poslání varovat před šílenstvím války film splňuje jako podle mého žádný jiný. Jeho sugestivní atmosférické zpracování (hned úsek s bombardováním lesa, k němuž neznám z bombardovacích scén srovnání; pískot v uších, vyskakující kmeny stromů) a ohromně efektivní práce s náznaky přímo nezabíraných situací jsou z dílny takového výraziva tím nejnápaditějším, co dosud film dal. V mém osobním případě především vzpomínka, jak jsem někdy ve třiadvaceti vystřízlivěl ze stále klukovských představ o válce a vypořádal se s militantní kvalitou Nietzscheova filozofování, jemuž jsem tehdy dětinsky hltal každou větu bez ohledu na osobní zájmy a důvody. Možná žádnému z nejlepších filmů nejsem tak vděčný, a proto mu po letech ubírám v hodnocení pouze o dvacet procent: za otravnou kombinaci Tarkovského metody táhlých záběrů a obsahově tomu neodpovídajících do děje vpravujících scén, jimiž se chtělo jen vylíčit chlapcovo zklamané toužení po dobrodružství, které ale leckterý neruský vkus a smysl pro humor bude shledávat hluchými. Stoneovi vojáci znásilňují vesničanku přímo do kamery, v Tarantinových filmech kamera samoúčelně civí po všem, Klimov dosahuje mnohem sugestivnějšího výkonu již z palety implicitních sdělení. Jediné srovnání co do pronikavosti a působení nacházím v naopak explicitnějším Stará puška/1975. ()
Pro všechny, kteří by chtěli dnes měnit historii. Bělorusko mělo stovky vypálených vesnic včetně jejich obyvatel. Tento film je drsnou památkou na tyto prosté chudé vesničany, jejichž mužové bojovali v běloruských lesích jako partyzáni proti nacistickým okupantům. Hrůzná závěrečná scéna vypálení jedné z vesnic dokázala, jak zfanatizovaný dav byli Němci, kteří se s úsměvem ba přímo vtipkováním účastnili běsnícího vraždění. Jaký div, že se dodnes Bělorusové sklánějí směrem na východ, odkud jim přišla svoboda. ()
Co k tomu říct? Snad jen, že je to brutálně silný hnusný bahno, který by měl vidět každej, ať si trošku připomeneme, že to není tak daleko, co se tyhle zvěrstva děly po Evropě... ()
| Kino Pictures | Ťažký zážitok. Come and See nie je klasický vojnový film a predsa jeden z najlepších, aké som kedy videl. Už len fakt, že sa tu používali ostré náboje vám napovie, s akou iniciatívou sa tento film natáčal. Je to úprimné, je to drsné a veľakrát vás to úplne chytne za srdce a plače to na vás. A vy nemôžete nič urobiť. Iba prísť, a pozerať sa. Naposledy som bol takto zasiahnutý pri Schindlerovom zozname. Tie filmy majú toho dosť spoločné, ale každý vás dostane inak. Viac TU. | Hodnotenie: 10/10 | ()
Film sice věrně ukazuje, k čemu docházelo během druhé světové (nejen) na území Běloruska. Je to prostě film o tom, jak Němci se smíchem vypalovali vesnice a těmito hrůzami války nás provází mladík, který se zprvu přidá k partizánům a v závěru se mu horor propíše do tváře. Ačkoliv se do filmu dostal i nějaký humor a je to poměrně dobře natočené, tak se to taky chvílema dost táhne a já se vlastně moc nebavil. Chvílema jsem se docela nudil, ale to je dáno tím, že mě tento film nemůže fascinovat svými hrůzami (což je jeden aspekt, který dokáže udržet diváka v úžasu), protože jsem viděl podstatně horší výjevy. Tento film také nemá příliš vystupňovaný děj a neříká mi nic, co bych už roky neznal. Já totiž četl Krvavé Země od Snydera i Obyčejné Muže od Browninga, kteří šli ještě do větších detailů a pojímaly o těchto věcich do větší hloubky. Co se filmu týká, divák by se měl, stejně jako protagonista, ptát: "Proč?" dokud v závěru nepřijde pointa, kterou je: "podívejte, k čemu ten fanatismus a ta domnělá nadřazenost vedou". Ta pointa je však zhotovena velmi dobře a já snad ve filmu neviděl lépe využité archivní záběry. Ačkoliv jsem měl tento film vidět třeba před 5 lety (to by na mě působil lépe), tak ho nechci svým hodnocením shazovat, protože hodnotný přeci jen je. ()
Vynikající film a byl bych ho hodnotil ještě lépe, kdyby nebyl tak silně poznamenán prizmatem doby. Ale co znamenal pakt Molotov Ribbentrop?! ()
Naturalismus ve své nejčistší podobě. Neuvěřitelně depresivní válečňák jenom pro otrlé. I přes trochu pomalejší rozjezd musím dát 5* za mistrné zpracování. Klimovi se podařilo vystihnout německá zvěrstva za války dokonale. Vojáci upalují vesničany ve stodole a pouštějí si k tomu nějakou dechovku. Hrůza. Idi i smotri je jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy viděl. ()
Mate radi vojnove filmy? Boli ste zdeseni zo Schindlerovho zoznamu, z Ryana alebo inej vojnovej dramy, ktora vo vas nechala pocit bezmocnosti k udalostiam, ktore sa stali alebo deju vo svete? Tak zabudnite. Obrazok chlapca na booklete a jeho pohlad sfukol vsetky americke vypata slzaky na jeden sup. Hnus, spina, beznadej, strach, plac a depresia to su veci, ktore vas cakaju a z mozgu sa ich neda zbavit este hodnu chvilu po skonceni. Trosku ma mrzi 'protinemecka jednostrannost' a konecne Hitlerove prestrihy, ktore navodzuju pocit, ze jedini zli boli vo vojne nemci ale ako realna vypoved o pocitoch ludi vo vojne je to priam dokonalost, pricom nezalezi kto, kde a s kym bojuje, pretoze najviac trpia vzdy obycajni nevinni ludia. Alexej Kravčenko by si za vykon spociatku naivneho chlapca tuziaceho bojovat zasluzil dvojiteho oskara. ()
HUUUUUUUUpp, waaaaaaaau. Pssssst, teď budu mluvit já RF. Nejhlubší poklona až k zemi. Tento film je dílo. Pan Klimov se předvedl. Pan Kravčenko se ukázal jako nejhlubší a nejpropracovanější herec s mimickými svaly. Jsi moje hvězda. Závidím co jsi dokázal. Tento film se u mě rázem po shlédnutí stal filmem na prvním místě. Není to ani Shawshenk, není to Černý rytíř. 5 hvězd mi nestačí, dávám jich 7. Jediný film na tomto světě má u mě 7. Je to jako Burj-al-arab, kdo ví o čem mluvím. A z této pozice na vás mí kulturní kolegové zde na csfd.cz důsledně žádám. Jdětě a dívejte se, jestli máte úctu k sobě, ke své historii, ke svému národu a k životu obecně. Jdite se podívat, jak se lidé polévají benzínem. Jdětě a dí-vej-te se... ()
Ten nejsyrovější obraz války, který jsem doposud viděl. Část, kdy Fljora dočasně ohluchne a divák slyší spolu s ním jenom šumění během prchání spolu s Glashou, je neskutečně depresivní. Ostatně jako celý film. Je dobře, že ten se nespokojuje jenom se samotnou hrůzností spáchaných činů, ale že jde dál v zobrazení psychiky, způsobu kamery, zvuku atd. Spousta momentů, které mi z hlavy jen tak nevymizí. Upálení všech obyvatel vesnice ve stodole, brrr... O tom, že lidský život je ve válce naprosto bezvýznamné nic. Fljorova "pomsta" Hitlerovi je taky úžasná. Vše začíná u dětí. ()
Tohle je zatím s hodnocením nejvíc přemrštěný film co jsem měl tu čest ohodnotit. Většina tu píše, že scény jsou opravdu syrové, brutální a kdo nemá silný žaludek, ať na to radši nekouká. Jediná scéna, která mi přišla otřesná je vypálení kostela a následně i vesnice, ale tady to všechno končí. Děj filmu je následující: hošík vytáhne z písku flintu a s vervou se přidá k partyzánům. Pak se dvě hodiny toulá lesem, bažinou a krajinou s puškou na zádech. Ale nebojte, o akční (válečné) scény tu taky není nouze. Nebude to sice partyzánské záškodničení, ničení budov nebo přepady Němců, ale bude to velice akční výprava party partyzánů, jejímž jediným cílem je podojení krávy (pozor není pro slabé žaludky). Když se náš hrdina dá s někým do řeči, tak se můžete těšit na pořádnou dávku velice oduševnělých dialogů. Také tu bylo řečeno, že některé scény jsou na hranici snesitelnosti. Jediné co u mě bylo na hranici snesitelnosti byla nuda, ale nuda s velkým N. Pane Klimove, když se řekne válečné drama, tak by měl divák očekávat nějaké ty válečné scény s trochou toho napětí (což se vám povedlo jen ve scéně s vypálením kostela) a ne přírodopisný film s tématem ruských lesů, luhů, hájů a bažin. A ještě upozornění nakonec: Hodnotím pouze film a ne historické události, které se staly. To, co vytrpěly ruské národy za 2. světové války se nedá popsat. Toto peklo se pokusil "někdo" zrežírovat, což se mu dle mě nepovedlo. ()
Jeden z lepších ruských válečných filmů, kde není tolik bolševické propagandy, ale stejně na mě pořád slabé. ()
Výborá kamera, střih i hudební složka. Z filmu, který se snadno mohl (i přes silné téma), stát tuctovým, dělají nezapomentelný zážitek. Po přečtení řady komentářů zde na csfd ještě musím dodat, že jsem se necítila být citově vydírána a místopřísežně prohlašuji, že síla snímku tkví jinde než v syrově zobrazovaném násilí. ()