Jdi a dívej se

Velmi působivá podívaná, naprostý protiklad ostatních sovětských válečných filmů. Jestli chcete vidět válku pohledem obyčejného chlapce v celé její syrovosti a krutosti, není lepší volby než "Idi i smotri". (02.09.2010)

Zbytečně dlouhý film, ale rozhodně stojí za zhlédnutí. (19.10.2010)

Tímto i přes jisté nedostatky vztyčuji prostředníček všem, kteří si v souvislosti s tímto filmem stěžují na NUDU. Kdo si pustí film Jdi a dívej se proto, aby se BAVIL, je buď divák absolutně neznalý, nebo naprostý imbecil, zmasírovaný špatnými válečnými filmy, které dělají z války bouchající pokoukáníčko pro děti. Tento film není na dobrou noc, nepatří ke standardnímu výběru filmů při studentské párty, a rozhodně bych si jej nepouštěl jen tak. Jdi a dívej se (název je samozřejmě výňatek z biblického Zjevení) tu není pro zábavu, ale proto, aby co nejexplicitněji ukázal hrůzy války na nejodpornějších situacích, ke kterým došlo, a bohužel v budoucnu opět jednou dojde. Rozvláčný začátek, který je v samotném úvodu (sprcha s Glašou) úmyslně zaveden do falešného optimismu mladých duší, má jen připravit půdu pro kontrast, který se plně projeví na samotném konci - v žádném jiném filmu není tak jasně vidět vliv psychiky na fyzické rysy postavy. Poslední třetina filmu je ta nejkoncentrovanější deprese, jakou je v kinematografii možno spatřit; paradoxem je, že hrůznost nezobrazuje přímými záběry na umírání, nýbrž skrze chování nacistů a kolaborantů, kteří se během vypalování vesnice baví, chlastají, a pořizují své "hrdinské fotky z dovolené" - obzvláště odporný záběr. Jestli taková scéna dostatečně nevyjádří, jaká kurva dokáže člověk být, pak žádná. V dlouhých dokumentaristických záběrech na komparsisty (kteří si prý ve filmu střihli své vlastní zážitky) se dá nalézt mnoho děsivých významů i souvislostí, které kromě hlavní otázky smrti a pomsty tvoří děsivý background. Film je zároveň fantasticky natočený - dlouhatánské jízdy kamer a rakursy doslova vtahují do děje, a hrátky se zvukem a Mozartovou hudbou podtrhují celkové vyznění. Závěrečná montáž couvajících záběrů je už prostě hypnotizující. Zde význam filmu nemá smysl spojovat s něčím zde tak odporně znějícím, jako je ZÁBAVA. 95% (09.12.2010)

Jeden z nejsyrovějších pohledů na 2.světovou válku natočil roku 1985 právě Klimov. Bezútěšné vyznění celého filmu je ještě posíleno skutečností, že nám je zprostředkováno očima teprve čtrnáctiletého chlapce. Toho na počátku filmu vidíme plného ideálů a odhodlání k boji. Připojuje se k partizánské skupině a opouští tak svou matku a své dvě sestry, a aniž by to v tu chvíli tušil, dává tím jednou provždy sbohem i své blažené dětské nevinnosti. Poté co opustí rodný dům je už totiž jenom otázkou času, kdy na vlastní kůži pozná krutou válečnou realitu, která už navždy změní jeho celého. Klimov diváky rozhodně nešetří a každou scénu se snaží předvést pokud možno co nejvíce naturalisticky a zvláštní důraz klade na expresi mladého hrdiny. Vyvrcholením je poté scéna příjezdu Němců do vesnice, kdy vesničany zavřou do kostela, v kterém je upálí. Německá krutost je zde ukázaná v té největší míře. Chvíle samotného hrdiny přichází až v úplném závěru, kdy střílí do louže vody a konečně tak dává průchod svým emocím a symbolicky se tak bouří a klade odpor celému německému válčení, které vidíme v dokumentačním segmentu pozpátku. Tato zběsilá rekapitulace války se zastaví až na fotce malého Adolfa Hitlera a při tomto výjevu hrdina přestane ve střelbě, jako by si nejenom uvědomoval, že kdyby „zastřelil“ dítě, zachoval by se stejně zrůdně jako Němci předtím ve vesnici, ale zároveň jako by mu došla šokující skutečnost, jak nevinně se každé zlo na Zemi rodí. (22.03.2011)

Jeden z najrealistickejších a najdepresívnejších filmov o druhej svetovej vojne. Do posledného slova podtrhujem výrok pána Hřebejka, ktorý k tomuto filmu (jeden z jeho najobľúbenejších) trefne prehlásil: ,,Rusy umějí lidské zločiny nejen skvěle natočit,, . (11.12.2012)

Najtragickejšia časť vojny očami obyčajného dedinského chlapca, ktorý zázrakom prežije zverstvá páchané nacistami na bieloruskom ľude. Film je veľmi stiesnene podaný ručnou kamerou a udalosti, ktoré sú inšpirované vyhladzovaniami sadistu Oskara Dirlewangera, sa vryjú do pamäte ešte silnejšie. Smutný je najmä osud Fljorovej kamošky, ktorá chcela žiť normálnym životom, mať rodinu, avšak narodila sa do nesprávnej doby a v nesprávnej krajine. Film vlastne nemá začiatok, ani koniec, je to iba časť smutnej histórie, ktorá sa nemala odohrať. (23.10.2015)

Ano, válka s sebou přináší spoustu zla, ale kvůli tomu ještě nemusím přes dvě hodiny koukat na ubulený ksicht přehrávajícího Kravčenka – že by nomen omen? – a ostatních pološílených herců a poslouchat hučící psychedelickou antihudbu. Pokud jde o zvěrstva, ty páchali Němci i Sověti. Je jasné, že v SSSR k tomu měli větší příležitost Němci. Sověti si to potom vynahradili v Německu. Celé mě to nějak otrávilo. (17.05.2018)

Komentář k filmu píši zpětně, ale stále mám v paměti, jak mimořádně silně na mě tento snímek zapůsobil. Hlavní hrdina je na začátku nasycen hrdinstvím, které je posléze degradováno tak realisticky vykreslenými hrůzami války, že z nich ve svých 14 letech zestárne o několik dekád. Ze scény, ve které jsou hromadně páleni vesničané v dřevěné stodole, jsem nemohl usnout ještě dobrých pár dní. Byla to až nesnesitelná podívaná... (06.02.2019)

Jsme takový ohavný zvířata, na druhou stranu točíme takový filmy. To mi dává naději, že to s náma ještě není tak zoufalý. (15.11.2019)

Film působivý, místy je však příliš psychologický a v určitých pasážích " typicky sovětský". (24.04.2006)

V postate existujú asi dva základné prístupy ako sa môže divák na celý film pozerať. Prvý pravdepodobne preferuje väčšina pozitívne hodnotiacich užívateľov tejto stránky. Súvisí s psychologickým prerodom Fljoru z malého chlapca, ktorý vníma vojnu iba prostredníctvom sprostredkovaných rečí a vo vojakoch vidí nechcene zidealizovaných hrdinov. Až konkrétne (nadmieru) drastické skutočnosti ho uvedú na pravú mieru a po čase spôsobia jeho citovú vyprahlosť a dezilúziu. Stáva sa z neho iba ľudská schránka bez akýchkoľvek citov a ľudskosti. Druhý pohľad, ktorý mi je bližší, sa pozerá viac kriticky na násilie, ktoré je zobrazované vo filme. V niektorých scénach (napr. dedina v plameňoch) prerastá zobrazovanie násilia do štádia, kedy je Fljora len nestranná, zbytočná bytosť a režisér sa doslova vyžíva v drastických scénach, často bez hlbšieho významu. (teda, jemu je význam pravdepodobne zrejmý, mne však nie) Dokonca som mal pocit, že sledujem slasher . V tomto prípade by asi malo dôjsť k stotožneniu diváka s hlavným hrdinom, ja som na to ale nemal dôvod. Pointa v rozdielnych hodnoteniach asi bude v tom, nakoľko sa necháte presvedčiť, že ide o impozantnú psychologickú vojnovú drámu . Ja si skôr myslím, že psychológia tu je v úzadí častejšie ako by mala byť a do popredia sa tak derú zbytočne brutálne a expresívne scény bez hlbšieho významu. Pre mňa vo viacerých prípadoch teda víťazí druhý variant. __ Kameraman volí zaujímavé zábery a veľmi vhodne používa steadicam (posledná scéna - prechod lesom je nezabudnuteľný) __ Inak príjemný filmový zážitok (18.11.2007)

Tenhle počin mě naprosto ničím nezaujal,možná ke konci byli momenty co by se dali zmínit ale nic zvláštního(Vypálení vesnice a upálení vesničanů a následná pomsta partizánů na hrstce zajatých němců)Je jasné že hrůza co prožil mladý Fljora byla neskutečná ale bohužel tohle válka přináší ať na jedné či druhé straně.Film nesahal ani po kotníky kouskům jako např.( ..a jitra jsou zde tichá,Chladné léto roku 53) (28.10.2008)

První půlka se mi moc nelíbila, divný dialogy a tak, ale druhá část filmu se povedla. Brutalita byla velmi syrově ukázaná. Na tu dobu velice filmařsky zdařilý a netknutý propagandou! (01.11.2008)

Většinou se druhá světová válka spojuje s holokaustem milionů židů, nicméně nemělo by se zapomínat i na zvěrstva, která si vytrpělo "obyčejné" civilní obyvatelstvo zejména na východní frontě. Velmi emotivní film během něhož se naučíte velmi rychle nenávidět. Závěrečná pomsta hlavního hrdiny Hitlerovi dala za pravdu SS-manovi, který řekl: "vše začíná u dětí." Nezapomenutelné. (08.12.2008)

Po úvodním takřka poetickém rozjezdu, film servíruje jeden děs za druhým tak sugestivním způsobem, až se z toho tají dech (a to převážně za pomoci obrazu a hudby). Když už si říkáte, že už by to snad stačilo, tak poslední půl hodina Vás rozseká úplně na kašičku. (27.04.2009)

Silný, depresivní film ukazující skutečné poměry na východní frontě za velké vlastenecké války. Uznání si zaslouží představitel hlavní děcké roli- Alexej Kravčenko. Byl děsivě přirozený, opravdově skutečný. Jistě mu pomáhal režisér a maskér, i přesto se musím před jeho výkonem poklonit a nebudu přehánět, že se jedná o jeden z nejlepších výkonů ztvárněných dítětem. Režie Klimova je též fantastická, celý film prakticky pojal jako noční můru, pracuje s hudbou, zvukem i obrazem tak dokonale, že diváka pohltí a nepustí. Třeba poslední hodina a následné masakry-brrrrrrr.., měl jsem pocit, že smtr se usadila v mém obývacím pokoji a sleduje se mnou film. Tak silně a sugestivně na mě jeho film zapůsobil. Velikost tohodle filmu ještě vzroste tí,. když si uvědomíme kdy a kde byl natočen-v témže roce třeba v SSSR vznikl hrdinský válečný film Boj o moskvu. To že tak otřesný film,bořící jejich vlastní mýty, natočili za totality sami Rusové svědčí o jejich statečnosti víc než tucet Bojů o Moskvu. Jdi a dívej se můžu doporučit každému divákovi, byť vím, že citlivější jedinci nemusí film dlouho rozdýchat. Výjimečné dílo. (01.06.2009)

S pokorou a zvlhlýma očima dávám plný počet. Emočních tlaků prostý, nadmíru výmluvný snímek o působení válečné mašinérie na prostého člověka. Proměna naivního nadšeného chlapce ve vyprahlého, předčasně zestárlého muže. Díky ruční kameře a syrovému dokumentárnímu stylu snímání je film neuvěřitelně živý a působivý. Nadčasové téma válečných zrůdností jsem neviděl lépe zpracováno. (29.08.2009)

Vsichni pisi o realistickem a nezapomenutelnem vyzneni tohoto sovetskeho valecneho snimku o casti tazeni nacisticke armady vstric srdci velkeho nepritele na vychode. Film je strasne natahovany, a i kdyz se zameruje jenom na jednu vesnici z mnoha a v ni jednoho chlapce, stejne jsem nebyl uplne vtazen do deni. Skoda. 50% (28.07.2010)

Začátek mi vyloženě vadil, ale pak celý film nabývá úplně jiných rozměrů a musim říct, že mi některé scény uvízly v hlavě patrně navždy. (20.09.2010)

Elem Klimov přivedl na plátna kin velice silný příběh, který vypráví očima 14 letého chlapce Fljory. Samotný film nemá klasickou stavbu s úvodem, zápletkou a rozuzlením, protože takový řád nemělo ani válečné běsnění. Už správně někdo podotknul, že se svým způsobem jedná o polodokument. A to velice naturalistický. Chlapec je zmítán tím vším, co se kolem něj děje, těžko je schopný všechno chápat, stává se jen jedním z tisíců obětí války. Postupná přeměna z idealistického dítětě v otupělou trosku byla drásající. Poslední scény likvidace běloruské vesnice a upálení desítek obyvatel v místním kostele se málokomu jen tak vymažou z paměti. Pro mě osobně nejsilnější je scéna, kdy Fljora začíná střílet do obrazu Adolfa Hitlera. Každým výstřelem vrací historii o krok zpátky až do momentu narození Hitlera. A Fljora už nevystřelí. Nemůže zabít dítě. Nemůže udělat to, co esesmani dělali v každé běloruské věsnici. Pořád v něm zbývá kousek lidskosti přesto všechno, co prožil. Po tváři 14letého starce tečou slzy... Jdi a dívej se je jedna z nejsilnějších obžalob války jako jsem kdy viděl. A myslím, že ji jen tak něco nepřekoná... (22.01.2012)