Na Větrné hůrce

Jsou filmy, u kterých status klasiky nechápu, a tohle je jistě jeden z nich. Obecně se má za to, že se jedná o nejzdařilejší adaptaci románu Emily Brontë (viz obsah nebo zdejší komentáře), ale pokud to někdo tvrdí, četl vůbec tu knihu? Postavy, které v ní tolik milujeme, tady v podstatě chybí. Heathcliff je démon, zlý člověk, který by pro svou lásku (vášeň?) vyvraždil celý svět. Nikoli gentleman, co s pláčem opakuje u Cathyna smrtelného lože, jak moc ji miluje. ,,Heathcliffe, odnes mě k oknu! Chci naposledy vidět vřesoviště!" A do toho tklivé smyčce. Považuji to za zradu na fascinujícím románu - fascinujícím, protože temném, drsném, nesentimentálním... Zde všechny složky působí jedním směrem k co největšímu sentimentu - romantické lokace snímané idylickou kamerou, dojemná hudba i nesnesitelně vykulené oči Merle Oberon. ,,I am Heathcliff", klíčová věta celého díla, je pro mě větou niternou, bolestivou, zašeptanou. A ne vykřiknutou za úderu blesku jako když se zrodí Frankensteinovo monstrum. Poslední záběr, v němž duchové hrdinů odcházejí ruku v ruce do nebíčka už je pak jen třešničkou. Nevadí mi zas až tolik, že Wyler příběh zjednodušil, osekal, spoustu postav vyhodil. Ale dost mi vadí, že vrstevnatý román zploštil do příběhu "Cathy má ráda Lintona, ale když se zrovna v okolí objeví Heathcliff, má radši jeho". (20.08.2019)

Nemám nic proti použití vlastní invence při zfilmovávání knih (naopak, lepší než otrocký převod), ale nesmí to probíhat stylem, jaký předvedly Wuthering Heights. Tzn. že se bez adekvátní náhrady vyhodí téměř všechny vedlejší zápletky a samotnou hlavní linii pozmění tak, že celý příběh téměř ztrácí smysl. Té obrovské lásce Heathcliffa a Cathy jsem nevěřila ani minutu, zvláště po její svatbě - kromě závěrečné scény (a to taky nepříliš) skutečně nebylo poznat, že by tihle dva byli "jedno tělo, jedna duše." Přispěli k tomu převážn typově velmi nepřesní herci, Laurence Olivier působí od začátku spíš jako moulovitý gentleman, po nějaké obroublosti či démoničnosti není ani stopy. Určitě bych ho neoznačila za ďábla v lidské podobě. Ve chvílích, kdy měl vyjádřit nějaké záporné pohnutí mysli (např. odpor, když se jej dotýká Isabela), nasadil pokaždé výraz duševně zaostalého člověka, kterému padá nalepené obočí. Merle Oberon je cukrová, svého chotě milující, panenka, žádná nespoutaná sobecká divoška, která se vdala jen pro lákavé pozlátko. Jediný moment, kdy mi Heathcliff a Cathy přišli jakž-takž uvěřitelní je krátký exkurs do jejich dětství, pak už je to jen horší. Vedlejší postavy na tom nejsou o mnoho lépe, ať už je to trapně střízlivý Hindley, s nábytkem splývající Edgar, nebo vypoulená Isabela. Všichni jen tak postávají (občas běží v záři zapadajícího slunce či v dešti) a nepřesvědčivě odříkávají své party. Hereckým výkonům odpovídá i prostředí - interiéry a zejména exteriéry jsou studiově nevěrohodné, od pohledu laciné a stejně, jako uřvaná a nepříjemná hudba, jen podporují můj negativní pocit z celých Wuthering Heights. (05.08.2007)

Pro mě je nepřekonatelná verze s Ralphem Fiennesem, která mi přišla podstatně barvitější. A rozhodně ne proto, že na rozdíl od téhle barevná je. Wylerův film je pro mě statickým a ničím nevybočujícím příběhem o lásce a zradě na pozadí severoanglických vřesovišť. A dokonale neživotným, což se týká i herců, čemuž nerozumím, protože Olivier i Oberonová mě mockrát donutili k potlesku. Tady ale ne. Ten film má v podstatě všechno kromě atmosféry, šťávy a života, přesvědčivosti, díky které jsem měla u knihy i Fiennesovy verze pocit, že stojím na pokraji hluboké rokle, točí se mi hlava při pohledu do její černé hloubky, mrazivý vítr mi proniká až do kostní dřeně a slyším pláč duchů. Toho jsem se zde nedočkala. A další potíž byla, že Heathcliff v mých představách je poloviční démon, jehož nezkrotí lidská síla. Olivierův ve mně budí pocit, že by ho zkrotilo pár pohlavků a půlhodinové klečení na hanbě. (28.07.2007)

Knihu od Emily Brontë jsem nečetl, takže nemohu porovnávat s filmem a míru kvality adaptování předlohy. Wylerův snímek však dobře pracuje s atmosférou a až rozervanou romantikou se všemi vlastnostmi, resp. pocity a city, co s ní mohou souviset, např. láska, nenávist, lhostejnost a ve finále i láska až za hrob. Celkově mě však příběh neoslnil a nezískal si moji patřičnou pozornost. (28.11.2017)

Zatiaľ sa mi všetky filmy, ktoré režíroval William Wyler náramne páčili. Wuthering Heights je podľa mňa najlepšie filmové spracovanie literárnej klasiky Emily Brönte a myslím si, že aj samotná Emily by bola s filmom spokojná. Samozrejme mám prečítanú aj knihu, ale bolo to už dávno. Wylerovu verziu Wuthering Heights som videla až dnes prvýkrát a som nadšená. Myslím si, že film mal na Oscaroch 1940 tú smolu, že vtedy mu konkuroval ešte lepší film Gone with the Wind v hlavnej úlohe s Vivien Leigh. Zaujímavosťou je, že Laurence Olivier (Heathcliff) chcel po svojom boku ako Cathy práve Vivien Leigh, budúcu manželku, no jeho požiadavke nevyhoveli. S herečkou Marle Oberon (Cathy) majú na pľaci takú úžasnú chémiu, že človek by nepovedal, že vraj spolu nevychádzali! Marle Oberon tu podáva taký fantastický výkon (a nielen ona), že by si bola zaslúžila aj dvoch Oscarov!!! Vraj nakrútiť tento film - dnes už klasiku, bolo veľmi náročné a režisér vyžadoval veľa - Marle si aj poplakala a Laurence bol nahnevaný, no to úsilie stálo za to. Herci ani režisér už nie sú medzi nami, ale výsledok ich práce si môžu vychutnať ďalšie a ďalšie generácie divákov. Jediné, čomu som neuverila, bolo, že sa dej odohráva v Yorkshire moores - bola to California - vzhľadom na rok 1939 a vtedajšiu situáciu to je pochopiteľné, no mohli si dať záležať aspoň na britskej angličtine, no inak nemám čo vytknúť. Ach a tá hudba, wow! Dodatok: Nevedela som, že v češtine sa to volá Na Větrné hůrce, poznala som to len pod názvom Búrlivé výšiny🙂. 85%. (01.02.2023)