Zdenka Procházková

Zdena Procházková se narodila v Praze 4. dubna 1926. Její maminka pocházela z vážené právnické olomoucké rodiny. Tatínek byl svou duší sedlák, milující přírodu, ale zaměstnání našel v Živnobance. Zdenka Procházková natočila nejvíce filmů mezi lety 1946-1956 - např. MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946), TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (1947), NÁVRAT DOMŮ (1948), NEZLOB, KRISTINO (1956), MLADÁ LÉTA (1952), Z MÉHO ŽIVOTA (1955) nebo  UPÍR Z FERATU (1981). V posledních letech se objevila v seriálech ULICE, CUKRÁRNA, HRABĚNKY, ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ a GYMPL. Zdenka Procházková byla první česká herečka v poválečné historii, které bylo nabídnuto angažmá ve Vídni. Jistě k tomu přispělo, že uměla brilantně německy a že se tam dobře uvedla. Tím ovšem podnítila závist některých svých kolegů...

Sedmnáct let byla partnerkou o sedmnáct let staršího Karla Högera, kterého poznala už jako konzervatoristka. Seznámili se, když ji Karel pozval spolu se spolužačkou Šárkou Štemberkovou, aby s ním v malých úložkách jezdily na zájezdy. V autě spolu sedávali vzadu, držel Zdenku za ruku a ta se tetelila blahem. V roce 1946 dostala hlavní roli ve filmu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI a jejím filmovým partnerem se stal opět Karel Höger! Jiskra touhy přeskočila z role do života a jejich platonický vztah se změnil v neplatonický v jeho garsoniéře na Újezdě. Karel v podstatě ovlivnil Zdenčino mládí, ve všem mu podléhala, přejímala jeho názory, jeho pohled na umění i jeho vkus. V manželství jim to klapalo. Byli typické herecké manželství, kde měl každý svá představení a své zkoušky. O domácnost se Zdenka nikdy moc nestarala, protože by stejně nepřekonala kuchařské umění Karlovy maminky, od níž mu chutnalo nejvíce. Karel byl její nejmladší, třinácté dítě, ona pro něj žila a on pro ni.

V roce 1965 byli manželé pozváni do Renaissance Theater do Vídně s představením DRAHÝ LHÁŘ. Odjížděli s trémou, ale nakonec měli skvělé kritiky a Zdena poprvé poznala, jak se někdy přeceňuje domácí popularita. Jméno Höger v Československu předem zajišťovalo zájem obecenstva. Ve Vídni se ale všechno obrátilo a Zdenka stoupla v ceně. Znovu se s Karlem potkávala na jevišti, ale to už byl dávno znovu ženatý. A pořád si rozuměli. Měli se rádi a jejich vztah trval až do konce jeho života, i když už Zdenka hrála v cizině. Jednoho dne jí Karel zavolal do Vídně, že by opět mohli hrát DRAHÉHO LHÁŘE v jeho rodném Brně. V Burgtheatru, kde v té době měla angažmá, si domluvila volné termíny a pravidelně se s Karlem v Brně scházela. Chodili spolu na procházky a večer měli představení. Tam, aniž by to oba tušili, se rozloučili s českým jevištěm. Karel v květnu 1977 zemřel a Zdena pak už hrála jen mimo republiku.

Na světové výstavě Expo 58 v Bruselu se Zdenka stala jednou ze tří konferenciérek LATERNY MAGIKY. Pro Československo to byla doslova převrtaná událost. Nikdy tehdy netušil, s jakým úspěchem se LATERNA MAGIKA setká. Už od noci se stály na představení fronty. Vstupenky byly zadarmo, každý zájemce ale dostal jen dvě, a tak je bruselští hoši prodávali načerno za horentní sumy. Zdeny největší zážitek z představení bylo setkání s Orsonem Wellesem, jehož na představení osobně odvezla půjčenou škodovkou a on jí na oplátku vzal svým rolls-roycem na striptýzovou show, jak později sama vzpomínala.

V roce 1967 jí nabídl Oldřich Nový titulní roli Julie Lambertové v komedii JULIE, TY JSI KOUZELNÁ. Shodou náhod se na jejich představení do Divadla Na Fidlovačce přišel podívat pan Mahrik, ředitel vídeňského Raimundtheatru, který hledal malou hudební komedii pro letní sezónu. Hra se mu líbila a okamžitě Zdence nabídl smlouvu. Ve svých domovských Městských divadlech pražských prosila o neplacenou dovolenou, ale svou roli sehrála česká závist a vedení divadla jí odmítlo vyhovět. Tak dala furiantsky výpověď. Ve Vídni pak dosáhla toho, aby i tam mohl Julii režírovat Oldřich Nový, kterému tím udělala velkou radost.

Po roce 1968 jí účinkování v zahraničí vyneslo nálepku emigrantky. Přitom byla v Rakousku legálně a navíc díky svému druhému sňatku s Erichem Hartmannem, báječným mužem a rakouským občanem, získala rakouské občanství a rakouský pas a tudíž mohla svobodně cestovat. Jenže potom se stejně do Československa vrátila. Pět měsíců po Högerovi jí zemřel tatínek. Zhroucenou maminku sice vzala k sobě do Vídně, jenže tam se cítila dvojnásobně opuštěná, onemocněla tělesně i psychicky, a tak se Zdenka musela vrátit do Prahy. V Burgtheatru si vzala roční neplacenou dovolenou s nadějí, že se za čas všechno spraví. Bohužel se nespravilo a Zdena musela zůstat v Praze, kde byla na všech černých listinách a neměla do čeho píchnout. V současnosti je obdivuhodně činorodá - píše knihy, vymýšlí nové projekty, pracuje na počítači i řídí auto. Do Vídně raději jezdí autobusem s mladými se Student Agency, anebo vozem. Jen práce jí udržuje při životě, proto nemá čas na nemoci. Jinak pro svou kondici nedělá nic, jsou to všechno geny. Její maminka se nakonec dožila pětadevadesáti.

Cucina_Rc