Gabriela Wilhelmová

Gabriela Wilhelmová se narodila 19. ledna 1942 v Prostějově do bohaté rodiny továrníků. Absolvovala Janáčkovu akademii múzických studí v roce 1965 a nejdříve prošla pardubickým Východočeským divadlem, ostravským Státním divadlem, Slováckým divadlem v Uherském Hradišti (1969 – 1972) a brněnským Divadlem na provázku. Následně jako host od 80. let vystupovala v Laterně magice, Divadle v Řeznické, Divadle ABC, Činoherním klubu, Redutě a Viole. Pořádala rovněž zájezdové představení.

Gabriela Wilhelmová byla výraznou tragikomickou herečkou, vždy šla do hloubky a snažila se o jasnou srozumitelnost. Plně a výborně využívala svůj vrozený temperament, ženskou krásu, mimiku, gesta, hlas a postavu (byla výbornou kuchařkou). Byla průkopnicí a režisérkou divadla pro jednoho herce („Noční zkouška", „Vytetovaná růže", „Funny Girl", „Racajda", „Biletářka", „Podivná splátka", „Smraďoch Šindler má jít okamžitě domů", „Tonka Šibenice", „Commedia finita", „Kdo se bojí Virginie Woolfové" aj.).

Filmové umění nedalo této herečce nikdy velkou či výraznou roli hodné jejího nesporného talentu. Proto si ji dnes můžeme připomenou jen v menších úlohách, jež obehrála během dvaceti dvouleté kariéry.

Nejprve si zahrála dobrosrdečnou zdravotní sestřičku Růženku ve Vorlíčkově komedii JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) a ještě tentýž rok členku komise Urbanovou v HOLKÁCH Z PORCELÁNU (1974) Juraje Herze. Do roku 1980 se ještě zjevila jako družstevnice v další Vorlíčkově komedii BOUŘLIVÉ VÍNO (1976), zdravotní sestra v Herzově snímku DEN PRO MOU LÁSKU (1976), Horáková ve Steklého komedii VŠICHNI PROTI VŠEM (1977), prodavačka v textilu v COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977) Václava Vorlíčka, pouliční prostitutka v Kachyňově příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), Králová v triptychu JAK RODÍ CHLAP (1979) Zdeňka Trošky, Jana Ekla a Vladimíra Drhy, servírka Bláža ve Smyczkově dětském JEN SI TAK TROCHU PÍSKNOUT (1980), teta v komedii VRCHNÍ, PRCHNI! (1980) a Němka v CUKROVÉ BOUDĚ (1980) Karla Kachyni.

V dalších létech se před kamerou exponovala ve snímcích POZOR, VIZITA! (sestřička), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (Štefanková), SESTŘIČKY (matka hlavní hrdinky), STRAKA V HRSTI (žena), RUMBURAK (Ulmanová), PRODAVAČ HUMORU (uklízečka), ZASTIHLA MĚ NOC (uklízečka), JAKO JED (Martička Krásová), SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (obchodnice), DOBRÉ SVĚTLO (Kvapilová), KRAJINA S NÁBYTKEM (Bártková), PROČ? (Moničina matka), ČERNÁ PUNČOCHA a SPRÁVNÁ TREFA (žena), CITLIVÁ MÍSTA (Tomášova matka), SEDM HLADOVÝCH (Maruška), SKŘIVÁNČÍ TICHO (paní), ÚTĚK S CÉZAREM (Mojžíšová), VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, ANO (ruštinářka), NEMOCNÝ BÍLÝ SLON (Olejníková), BYLI JSME TO MY? (Jarmilka), KAČENKA A STRAŠIDLA (paní Seidlová), UČITEL TANCE (Dotáhalová), ANDĚLSKÉ OČI (řeznice), CEREMONIÁŘ (referentka), KOUZELNÝ MĚŠEC (kuchařka) a nebo SPIKLENCI SLASTI (Loubalová).

Často spolupracovala s režiséry Jurajem Herzem, Václavem Vorlíčkem, Karlem Smyczkem a Karlem Kachyňou. Představila se i v zahraničních projektech.

Často spolupracovala také s rozhlasem („Mouchy", „Model malíře Kremličky", „Bál století", „První dámy zločinu", „Klub sebevrahů", „Sivá princka" atd.) a televizí (inscenace DÍVKA JAKO TY, DÁMSKÁ JÍZDA, PŘÍPAD SE PSEM, O PRINCI BEČKOVI, CHIRURGIE, KDO PROBUDÍ PINDRUŠE...?, JEŽEK Z KIOSKU, VIKINGOVÉ Z BRONSKÝCH VRŠKŮ, JAK SI ZASLOUŽIT PRINCEZNU, POKLAD PANA H. nebo KRÁLOVSKÝ SLIB, VĚRNÍ ABONENTI a seriály ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, GAGMAN, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, ARABELA SE VRACÍ, SPRÁVNÁ ŠESTKA, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, BYLO NÁS PĚT, PRIMA SEZÓNA, HOSPODA, DRACULŮV ŠVAGR, MOTEL ANATHEMA, TO JSEM Z TOHO JELEN a STŘÍBRNÁ PARUKA).

Dále rovněž s dabingem (př. VLÁDCE KNIH, NOVÝ RÁJ, ČTYŘI NA KANAPI) a umělecky přednášela (ve Viole a Redutě). O jejím životě a díle natočil Karel Čtveráček vzpomínkový dokument OTISKY (2006) jako jeden z řady cyklů České televize. Se zájmem a zápalem se ráda věnovala okultismu.

Jejím manželem byl filmový režisér Rudolf Růžička (*1943). Gabriela Wilhelmová, aniž by dostala ocenění za svoji divadelní a hereckou práci, zemřela po dlouhé a těžké chorobě 14. října 2002 v Praze ve věku šedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour