Henry Willson

„Willson byl jako gay Hugh Hefner, jen se tím nechlubil,“ Robert Hofler, spisovatel.

Henry Willson byl americký novinář, hledač talentů a agent filmových hvězd. Byl důležitou personou při vytváření obrazu mužské maskulinity v hollywoodských filmech v padesátých letech dvacátého století. Kvůli zobrazení odhaleného mužského těla se pro tuto prezentaci vžil anglický hovorový termín beefcake (hovězí dort).

Narodil se v Lansdowne v Pensylvánii jako Henry Leroy Willson, syn prominentní rodiny. Jeho otec Horace byl prezidentem hudebního vydavatelství Columbia Phonograph Company, předchůdce Columbia Records, dnes spadající pod Sony Music. Poté, co se s otcem, matkou Margareth a starším bratrem Arthurem přestěhoval do Forest Hills, luxusní čtvrti v newyorské čtvrti Queens, stala se rodina součástí broadwayské smetánky. Mezi rodinné přátele patřili například Will Rogers, Fanny Brice nebo Fred Stone a mnoho dalších divadelních, operních a vaudeville umělců. Willson starší zapsal dospívajícího zženštilého syna na Asheville School, soukromou internátní školu v Severní Karolíně a později na chlapeckou univerzitu svobodných umění Wesleyan University v Connecticutu. I přes snahy vychovat z Henryho „skutečného muže“ se časem musela rodina smířit s jeho homosexuální orientací.

Než začal působit ve filmovém průmyslu, psal týdenní články (drby) o životě celebrit do časopisu Variety. V roce 1933 se při plavbě parníkem přes Panamský průplav spřátelil s Dixie Lee, manželkou Binga Crosbyho. Ta ho uvedla mezi hollywoodskou elitu a zprostředkovala mu místo v časopisu Photoplay. Jeho první prací byl článek o novorozeném Gary Crosbym, prvním potomku slavného páru. Později začal pracovat pro noviny The Hollywood Reporter a také pro bulvární časopis New Movie Magazine. Otec mu koupil dům v Beverly Hills a ambiciózní mladík se rychle vypracoval jako agent a hledač talentů pro různé hollywoodské agentury a filmová studia.

Jedním z jeho prvních klientů byl Junior Durkin, známý dětský herec, který se začínal úspěšně přehrávat do dospělejších rolí. Bohužel v roce 1935 byla jeho slibná kariéra ukončena v devatenácti letech, když zahynul při automobilové nehodě. Protože s Willsonem bydlel, zlé jazyky tvrdily, že jsou milenci, ale pravdou bylo, že Henry byl zákonným zástupcem neplnoletého Durkina.

V roce 1937 si v lékárně všiml pohledné středoškolské studentky Judy Turner a nabídl jí své služby. Změnil jí jméno na Lana a po řadě menších rolí, které pro ni zajistil, ji doporučil Mervynu LeRoyovi z Warner Brothers. Úspěch Lany mu v roce 1943 zajistil nabídku od Davida O. Selznicka, který Willsona najal do čela nově vytvořené talentové divize. Ve funkci se Henry činil, hned v roce 1943 „stvořil“ Rhondu Fleming, když při přecházení ulice zahlédl atraktivní Marilyn Louis a okamžitě ji oslovil. Ta následně získala sedmiletou smlouvu u Selznicka, aniž musela absolvovat kamerový test. Mezi další slavné ženy, kterým pomáhal s kariérou, patřila například Jennifer Jones, Natalie Wood, Joan Fontaine nebo Gena Rowlands. Jeho prioritou však vždy byli muži...

Pohledné mladé muže oslovoval na ulici, v obchodech nebo klubech na Sunset Stripu s nabídkou na kariéru v showbyznysu. Jeho specialitou byl kompletní servis klientům. Případným zájemcům vymýšlel krátká, mužně znějící jména, staral se o jejich vzhled, kondici a především zajišťoval propagaci. Potencionální hvězdy jako Chad Everett, Robert Wagner, Nick Adams, John Saxon, Yale Summers, Clint Walker, Doug McClure, Ty Hardin a další byli v článcích s pečlivě vybranými fotografiemi představováni jako nové herecké objevy. Hvězdy jako Lana Turner nebo Rhonda Fleming pak jako dík za Henryho služby ochotně doprovázely jeho mužské objevy na veřejnosti, ať se jednalo o premiéru filmu nebo společenskou událost. To způsobilo, že někteří Willsonovi klienti se stali slavnými, než vůbec dostali první významnou roli.

Guy Madison, mladý člen pobřežní stráže, zaujal Henryho svým chlapeckým vzhledem, když se během dovolené účastnil natáčení jako komparz. To mu zajistilo malou roli v Selznickově filmu Od té doby, co jsi odešel (1944) a tři minuty na plátně znamenaly tisíce dopisů od fanoušků, toužících dozvědět se více o pohledném mladíkovi. Jeho nejlepším přítelem se stal další Henryho svěřenec, Rory Calhoun, který se později stal kmotrem Guyovy dcery Bridget. Rory, vlastním jménem Francis Timothy McCown, byl mladý irský výtržník. Už ve třinácti skončil v polepšovně za krádež revolveru, později byl odsouzen na tři roky vězení za loupeže a krádeže aut. Pozdější zveřejnění kriminální minulosti nemělo negativní vliv na jeho kariéru, naopak posílilo jeho image „zlého chlapce“. Henry ho původně pojmenoval Troy Donahue, ale David O. Selznick žádal jméno, které by vyjádřilo jeho rebelskou povahu, a tak ho přejmenovali na Roryho Calhouna. Troye později Henry znovu použil.

V roce 1944 objevil Willson osmnáctiletého Dereka Delevana Harrise a pod jménem Dare Harris mu získal drobné roličky v Selznickových filmech, ale mladík vzápětí narukoval do války. Po válce ho Humphrey Bogart přejmenoval na Johna Dereka a obsadil do svého projektu Knock on Any Door (1949).

Velmi úspěšným objevem byl roku 1950 Tab Hunter, urostlý devatenáctiletý blonďák se zálibou v bruslení a jezdectví, skutečným jménem Arthur Andrew Kelm. Spolu s blízkým přítelem Jamesem Deanem byl nejmladším hercem, který získal exkluzivní smlouvu u Warner Bros. S kamarádkou Debbie Reynolds byli předběžně zvažováni do hlavních rolí v Rebelovi bez příčiny (1955). V tisku byl Tab jako partner spojován s Debbie nebo Natalii Wood, ve skutečnosti byli jeho partnery Anthony Perkins, populární krasobruslař Ronnie Robertson nebo baletní mistr Rudolf Nurejev. Jméno mu Henry vymyslel v reakci na Tabovu atletickou postavu a jezdecké dovednosti. Po skandálu, kdy Henry prodal informace o Tabově účasti na tajné gay party v roce 1955, jeho agenturu opustil.

Objev začátku padesátých let Mike Connors měl cestu ke jménu poměrně krkolomnou. Henry chtěl použít jeho původní arménské jméno Krekor Ohanian, to ale připomínalo již zavedeného herce George O'Hanlona, a proto využil Krekorovu přezdívku Touch, získanou díky výkonům v basketbalu. Jméno Touch Connors však Mike nesnášel a chtěl jiné. Šéf Columbia Pictures mu povolil změnit pouze křestní jméno, protože jako Connors už byl zavedeným hercem.

Zrecyklované jméno Troy Donahue Henry použil pro Merleho Johnsona, objev z roku 1955, i když původně ho chtěl pojmenovat Paris. Svým skutečným jménem později Troy pojmenoval svou postavu v Kmotrovi II (1974), filmu svého přítele a spolužáka F. F. Coppoly. Norman Jay Rambo a jeho dvojče Orman Ray byli přejmenováni na Dacka a Dirka a v roce 1962 obsazeni do The New Loretta Young Show. Dirk zemřel v únoru 1967 při autonehodě. Dack se prosadil jako model spodního prádla a seriálový herec, byl například prvním Jackem Ewingem. Zemřel na AIDS roce 1994.

Za to, že jim umožnil kariéru v Hollywoodu, však Willson očekával, nehledě na skutečnou sexualitu, vděk svých mužských klientů v podobě intimních kontaktů, které mu vzhledem k moci nad jejich kariérou málokdo odmítl splnit. Někteří se časem dokázali vymanit z jeho vlivu a opustili jej, jiní v obavách o zveřejnění informací o svém soukromí nebo prohřešcích mládí dál setrvali v jeho toxickém područí. Castingová pohovka Henryho Willsona se stala neoficiální legendou. Jedním z mála, kteří dokázali odolat, byl Tony Tarantino, otec Quentina, bohužel s následky. V roce 1960 Henry velmi detailně popsal dvacetiletému začínajícímu herci, co žádá za jeho filmovou kariéru a šokovaný Tony ho pěstí srazil k zemi. Willson prohlásil, že jeho práce pro Hollywood právě skončila. Zanedlouho byl Tony vyhozen ze seriálu Dick Powell's Zane Grey Theater (od r. 1956). Změnil si tedy jméno na Tony Maro a dostal několik nabídek jako komparz u Paramountu. Ze všech natáčení však byl vyhozen, poté co vyšla najevo jeho pravá totožnost. Až tak se Henry Willson dokázal mstít vzpurným chlapcům...

Henryho největším úspěchem se stal „projekt Rock Hudson“. V roce 1947 se Willson stal agentem Roye Harolda Scherera Jr., řidiče kamionu, bývalého mariňáka a příležitostného herce. Pohlednému homosexuálnímu mladíkovi změnil jméno na mužně znějící Rock Hudson, tvrdým drilem ho přiměl upustit od zženštilých pohybů a mluvit hlubším hlasem. Naučil ho chodit, sedět nebo kouřit cigarety mužným způsobem a maskovat tělesné nedostatky, jako usmívat se tak, aby příliš neodhaloval dásně. Součástí přípravy byl přísný tréninkový program, úprava chrupu. Také Rockovi našel bydlení a nakoupil nové odpovídající oblečení. Rovněž mu zajistil intenzivní kurzy herectví a zpěvu poté, co při Hudson svém debutu ve válečném Fighter Squadron (1948) potřeboval 38 záběrů, než správně vyslovil větu: „Musíte si koupit větší tabuli.“

V rámci propagace v roce 1950 poslal Rocka spolu s herečkou Verou-Ellen na maškarní Press Photographers Ball, tradiční akci tiskových agentur, převlečené za Cenu Akademie – Oscar. Oba byli jen v plavkách a těla měli natřená zlatou barvou. Bylo to poprvé, kdy Rock mluvil s tiskem – poskytl rozhovor vlivné novinářce Luelle Parsons. Vystoupení i rozhovor způsobily, že jeho kariéra začala stoupat. Henry osobně Rocka propagoval v prosinci 1952 v televizní show This Is Your Life (1950), programu přestavujícímu život a přátele dané osoby. V únoru 1972 ve stejném pořadu vystoupil jako host Chada Everetta.

Prezentace herců na veřejnosti způsobila zájem o jejich osoby, ale také o jejich soukromí. Přestože Henry pečlivě plánoval každé Rockovo veřejné vystoupení v doprovodu vhodného ženského protějšku, i tak se Hollywoodem začaly šířit klepy o jeho sexualitě. Články v novinách nepokrytě spekulovaly, proč není mladý herec ženatý, či zda a kdy tak učiní. Když Henry zjistil, že bulvární časopis Confidential Magazine nabídl 10 000 amerických dolarů za pikantní informace a povedlo se mu vyzpovídat několik Rockových bývalých milenců, musel jednat. Aby chystaný skandální článek nevyšel, poskytl na oplátku časopisu informace o kriminální minulosti Roryho Calhouna a zatčení Taba Huntera na gay party v roce 1950. Také rozhodl, že je třeba Rocka oženit. 9. listopadu 1955 si Hudson vzal Phyllis Gates, sekretářku Henryho Willsona. Vztah však logicky nikdy nefungoval a v srpnu 1958 bylo manželství rozvedeno.

Sám Willson se na veřejnosti prezentoval po boku svých klientek, na premiéry ho doprovázely slavné herečky a občas se objevila „zaručená“ zpráva o jeho zasnoubení, například s dcerou prezidenta Harryho S. Trumana Margareth, to však nezabránilo faktu, že neoficiálně se vědělo o Henryho zálibě v mladých hercích. Když pak během 50. let nastal úpadek studiového systému, nezvládl Willson přechod do nové doby. Odmítal si připustit nové podmínky práce, ani se nesnažil změnit svůj bohémský životní styl. V pozdějších letech veřejně probíraná pověst nenasytného gaye, spolu s alkoholismem, drogami a stoupajícími psychickými problémy znamenaly pozvolný konec jeho kariéry. Fámy tvrdící: „pokud vás zastupuje ten homosexuální Willson, musíte být taky gay“ způsobily, že ho začali opouštět klienti a někteří herci dokonce popírali, že s Henrym někdy pracovali. Hudson se mu pokusil pomoci nabídkou na spoluprodukci komedie Italské prázdniny (1961), ve které hrál s Ginou Lollobrigidou, ale náročná práce producenta, riskujícího vlastní peníze v nejistém projektu Henryho nezaujala a po filmu ji opustil. Kvůli všem problémům mu nakonec i Rock v roce 1966 dal výpověď po telefonu. Jako gesto dobré vůle mu však ke konci života poslal finanční podporu 20 000 dolarů.

Willson finančně strádal, například své hospodyni platil stříbrem a starožitnostmi z lepších časů, aby pro něj stále pracovala. Postupně rozprodával vybavení i nábytek a časem bydlel v prázdném nezařízeném domě. Nakonec byl zatčen za řízení v opilosti a o dům přišel. Kvůli svým problémům žil od roku 1974 v Motion Picture Country Home ve Woodland Hills, charitativním zařízení pro nemajetné pracovníky filmového průmyslu. Zemřel 2. listopadu 1978 ve věku 67 let na cirhózu jater. Protože neměl žádné finance, byl na hřbitově Valhalla Memorial Park Cemetery pohřben do neoznačeného hrobu. Náhrobní kámen, který dostal po dlouhé době díky darům, nese epitaf: „Tvůrce hvězd.“

Osobnost Henryho Willsona volně prezentoval Jim Parsons v minisérii Hollywood (2020), fiktivním pohledu na zlatý hollywoodský věk filmu čtyřicátých let.

kenny.h