zdepapepa

Pan Trančík měl asi stroj času. Jak si jinak vysvětlit vznik tohoto filmu, z něhož přímo sálá atmosféra Twin Peaks (bez nadpřirozených aspektů), který je o 5 let dříve než samotné Twin Peaks? Odloučené městečko, dřevorubci, zvláštní lidé mezi nimiž se objeví hlavní hrdina. Hybnou silou však není vražda, nýbrž nedovolená interrupce. Rád bych zde napsal, že to je zastaralé téma, ale vzhledem k tomu, co se děje v USA nebo v Polsku, mě ta aktuálnost překvapila. Žádné kinematografické hody se nedějí, bodují tak zejména lokace, herci a herečky. Problém s předabováním českých herců do slovenštiny jsem, narozdíl od jiných lidí tady, neměl.

Další z filmů, u nichž bych přísahal, že jsem je již hodnotil. Nu což - tak mám alespoň pseudovýmluvu na to dát si rewatch (a Jacob's Ladder je filmem, u kterého divák z rewatche benefituje). Jacob's Ladder je v mých kruzích znám zejména díky jeho vlivu na tvorbu mé oblíbené videoherní survival horror série Silent Hill. I na několikáté zhlédnutí a s odstupem téměř 35 let jsou efekty téměř nestárnoucí, ať už ty kamerové nebo ty před kamerou (stačí se podívat zpětně, jaký vliv mělo "undercranking" u jiných filmů/seriálů). Scénářem je to stále kvalitní, zejména díky návaznostem na válku a různé experimentální výzkumy v USA. Dalo by se říci, že to malinko ohlodal fakt, že se příběhovými zákrutami inspirovalo mnoho dalších, ale to bychom mohli jít klidně do 19. století k příběhu "An Occurrence at Owl Creek Bridge", případně i klidně dále do minulosti. Z aktuální tvorby jsem si vzpomněl zejména na epizodu Playtest z antologického Black Mirror. Herecky je to koncert Tima Robbinse, blýsknou se však i budoucí hvězdy jako Jason Alexander, Ving Rhames nebo Macaulay Culkin. A to jsem ani nenakousl symboliku, kterou film protkal scénárista Bruce Joel Rubin díky svému pobytu v budhistickém klášteře a režisér Adrian Lyne, který ze svých inspirací zmiňuje jména jako jsou Francis Bacon, H. R. Giger, Diane Arbus nebo Joel-Peter Witkin.

Solidní výkon od všech zúčastněných, zejména pak od pana Janáka (ironicky bych mu měl spíš měřit striktnějším metrem vzhledem k tomu, kolik šancí na pohádky na Vánoce dostává). KSP je pohádka odpočinková, klasická (žádné napodobování Hollywoodu) a bez ambicí na stříbrné plátno. Celý film táhne ústřední trojice, která má mezi sebou dohromady jednu mozkovou buňku a půjčují si ji navzájem. Většinou ji má Tobiáš, ztělesnění Lawful Good alignmentu. Emílie a Vilém mu zdatně sekundují a celkově bych si toto trio dovedl představit i v dalších filmech (nebo z toho třeba udělat minisérii). Ono celkově, když se rozdával rozum, tak ho nepobral vlastně nikdo - svatý Petr má v ... "klíči", když člověk vidí, jak se (ne)snaží dostat svůj klíč zpět. Stráže jsou spíš na okrasu, a z celého hradu je z klaďasů proaktivní snad jen princezna, která ale i přes kritiku úkolů pro nápadníky nic nedělá. Poslední zmínku si zaslouží vodník pohodář, který mi pro změnu evokoval Thoma Yorka v klipu Lotus Flower. Pár kvalitních hlášek, standardní vítězství dobra nad zlem. Co víc si přát? Určitě hodně (s každou další pohádkou je vidět, jak se některé elementy opakují 1:1), ale po zkušenostech z let minulých nelze KSP hodnotit příliš negativně.

Obliterated aneb proč se vyplatí si jako specialisty najímat aroace abstinenty. Na homage (nebo satiru nebo parodii, jak chcete) je to málo zábavné a věrné klasikám, jako samostatná tvorba to spadá převážně do kategorie "tohle by kina přeskočilo a šlo rovnou na VHS". Vidím v tom zejména zahozený potenciál - zajímavý ensemble team (vzpomněl jsem si na seriál Archer) a děj, který bystačil sotva na celovečerní film je roztažen do minisérie (zde jsem si vzpomněl na 24 s Jackem Bauerem). Ensemble team je naplněn zajímavými postavičkami, z nichž se jich hodně překrývá, ale každá je svým způsobem "so bad it's good". A kdo to vlastně je? Kapitánem týmu je PlayStation cutscene Brad Pitt/Chris Hemsworth, i když mu ve skutečnosti velí "když se snažíš zpaměti okopírovat postavu Amy Santiago". Pak tam jsou i "mami, kup mi Michelle Rodriguez" "Ne, máme Michelle Rodriguez doma", transplantovali jsme mozek Johnnyho Knoxvilla do těla Sama Elliotta, horny on main hacker(wo)man z filmů z přelomu tisíciletí, found family? já mám vlastní family a I refuse to be defined by being black or being gay so I'm gonna get defined by being hungry. Co tedy vlastně může Obliterated nabídnout? Akční zábavu, u které se nemusí příliš myslet. Pár šikovně schovaných Čechovových pistolí. Sexploitation scény (včetně jedné povedené mučící scény, která by bez tohoto aspektu byla polovičním zážitkem). Character development. Pár humorných rozboření stereotypů.

Kde původní seriál Squid Game byl spíše satirický a měl trochu jiné poselství, tady je vidět, že většinou jsou lidé dobří (když zrovna není příběh podle scénáře a nejde jim v něm o život), takže jako dodatek k původnímu seriálu sledující hodně sociologický aspekt se mi to líbilo (ostatně i v mém komentáři k původnímu seriálu jsem hodně o reality shows psal). Ale nic není sluníčkové celé. Stejně jako v jiných reality shows jsou různí "záporáci" (jak moc z toho dělá edit musí posoudit každý sám), i tady se jich pár najde - nejvíce mi utkvěly v paměti pán 432 a dvě pokrytecké dámy - jedna soudící člověka, že si vzal 2 jídla místo jednoho a následně kradoucí hamburger, který obdržel jiný hráč a druhá respektující domluvená pravidla na skleněném mostě až v momentě, když z toho má benefit. Bylo tak smutné pozorovat lidi, kteří na to doplatili - nikdo z ostatních se jich nezastal a naopak jako kdyby ti ostatní utrpěli selektivní ztrátu paměti. To je asi má jediná větší výtka - možná to tam všechno bylo, ale v prostoru 10 epizod na řadu se to ztratilo. Ironicky jsou tam momenty, které jsou dojeny nad rámec logiky a pak jsou tam momenty, kdy někdo do té doby po těžkém boji vypadne na náhodu a nedostane ani confession cam nebo chování postav nesourodé s tím, co se stalo. Klidně by se dalo natáčet/koukat dál, Netflix nemusí tolik řešit vysílací časy ani délku epizod. Podíval jsem se na making-of a evidentně tomu věnovali hodně času, tak proč ne i tomuto? Všude jinde ta odvedená práce vidět je - na podobě lokací, kostýmů, technickém zpracování i testování her. Jejich složení (her) i složení testů se mi líbilo (i ty nové), zejména flow dalgona-battleships-marbles.

Ve stand-upu je obecně známý pojem "tight five", tj. pětiminutové vystoupení, které je dobře nacvičené. Tady je to spíš "tight ten", uběhlo to však rychle jako oné "pětiminutovky". Převažuje můj oblíbený žánr postřehů ze života, v menšině jsou různé osobní anekdoty, které tolik nemusím. Všechno je ale podáno živě, nevypadá to nudně naučeně, vypadá to jako rant vašeho nejlepšího kamaráda/nejlepší kamarádky, když si dají příliš mnoho alkoholu a potřebují se vymluvit o něčem, co je pro ně důležité.

Už už jsem chtěl chválit tento remake, protože původní Vanishing Point jsem viděl už před více než deseti lety (skoro se mi to nechce věřit) a protože přeci ten příběhový základ je i tady, ale tehdy jsem dostal spásnou myšlenku si připomenout i originál. Což bohužel shodilo remake o několik příček dolů. Ano, příběhový základ tam je. Problém nastává, když remake dáme pod drobnohled a srovnáme ho s originálem - na film o autě se tam překvapivě málo jezdí. Ubylo i zajímavých postav, které Kowalski na své pouti potká (jediným plusem v mých očích je zahrnutí indiánů, ti k USA určitě patří; na druhou stranu ale místo energického Super Soula máme tuctového The Voice). Ubyl také existenciální nádech a stejnou měrou přibyla čitelnější motivace hlavního hrdiny. To má sice výhodu v tom, že divák snadnějši vše pochopí (a možná se i dovede lépe vžít do hrdiny), na druhou stranu je tam velká nevýhoda v několika díky tomu vytvořených dírách v příběhu, které jsou občas odmávnuty, občas úplně ignorovány. Hodně věcem zkrátka šlo předejít. Třeba tvorbě filmového remaku, který je téměř ve všech směrech horší než originál. Drobný fun fact na závěr, který mě pobavil - během filmu se tam jeden prodavač postavy Vigga Mortensena zeptá "You a ranger?". Ve filmu 4 roky roky před vydáním Společenstva prstenu.

Zábavný akčňák, který má kvalitní set pieces, souboje i humor. Jakožto nečtenář Marvel komiksů mi původ Mandarina nevadil (co jsem četl, tak dost lidem vadil). Spíše hlavní záporák mě nenadchnul, což bude nejspíš hlavně tím, že se stále točí ty samé motivy a plány dokola. Určitou finalitu v podobě ničení dříve vybudovaných věcí lehce podkopává fakt, že Marvel filmů od té doby přibylo mnoho a že ani tento film nekončí úplně finálně. Rozhodně se na čtvrtého Iron Mana podívám, jelikož tento třetí byl jedním z nejpovedenějších.

"Úžasný Digitální Cirkus je místo, které si mohou užít lidé jakéhokoliv věku." Tak pravil Caine. A já souhlasím. The Amazing Digital Circus (TADC) jde ve šlépějích věcí typu Don't hug me, I'm scared nebo Garten of Banban, záměrně se ale vyhýbám slovu kopie a budu TADC v tomto směru bránit. Měl bych to pak nazvat kopií Sword Art Online? Trona? I Have No Mouth and I Must Scream? The Stanley Parable? Na to je TADC příliš svérázný, inspirace se ale nezapře. Spíše než horor to beru jako takovou psycho černou komedii, těžko ve mně může budit strach BSOD, zvuk modemu nebo "clipující" či "glitchující" věci, když jsem s nimi sžitý. Na nějaký gore se taky může honem rychle zapomenout. Připomíná mi to spíš klasické cartoony (jmenovitě například Courage, the cowardly dog, z něhož je tam i jedna homage), které dovedou pracovat s atmosférou - na to TADC využívá také kvalitní animace a znalost filmových triků a záběrů (např. "kubrick stare"). Atmosféra j také kvalitní zejména i proto, že i když je TADC defacto isekai, tak kde například Sword Art Online jde cestou typického akčního power fantasy, TADC jde nekompromisní cestou beznaděje (což je jednak celkem realistické a druhak je to skvěle vidět v obličeji Pomni, který memeticky zaplavil internet; ono celkově TADC zaplavil internet, v době psaní textu má pilot za 11 dní už 30 milionů zhlédnutí), které připomíná stařičké I Have No Mouth and I Must Scream. Animace však stařičká není (jak by se mohlo z prvních pár vteřin pilotu zdát), seriál jde s dobou - už má merch, nějaký ten lore díky obrázkům na dveřích a v neposlední řadě také fanarty, tam bych ale přiřkl největší úděl Pomni (typicky stydlivá moe) a Jaxovi (ten má zase nakročeno k tomu být další tumblr sexyman). Vzato kolem a kolem jsem si na začátku sledování myslel, že seriál vystřílel všechnu munici, nicméně kombinace dobrodružství typu "gather the gloinks" opepřené hledáním východu vedené ensemble castem, který má i možnost se měnit je plodný koncept u něhož si vzpomenu třeba na Infinity Train. A pokud přidají na hororu, přidám i já na počtu hvězd. EDIT 29.02.2024 - vzhledem k tomu, jak jsem se bavil u prostého oznamovacího videa s reklamou na merch (POMNI WAKE UP TIME TO GO ON AN ADVENTURE; je vidět, že Gooseworx je velmi aware, co se týče fandomu), tak by bylo nefér zůstat pouze u 4 hvězd, takže zvedám na 5.

Tento typ písničky mě vždy fascinoval a nikdy jsem nebyl schopný ho řádně napsat. Tedy - takový, který má nějaký dějový vývoj a vyvrcholení, nejen hudebně nebo textově. To tento klip splňuje skvěle, dokonce povyšuje i tak kvalitní píseň Thank You od Dido. Napjaté rodinné vztahy se mísí se vztahem fanouška a jeho idolu (natolik, že se vžil výraz něco "stanovat" nebo že je někdo "stan") a divák napjatě sleduje, jak příběh dopadne. Celé to navíc už v době na přelomu tisíciletí odhadlo popularitu žánru beat+zvuky deště.