Peabody

V této krimikomedii z roku 1936 honí policista Danny Barr (Cary Grant) bandu lupičů šperků. Eva Fallonová (Joan Bennett) je novinářka, s Dannym spolupracuje, sice neustále mají drobné rozepře, nicméně směřování jejich vztahu je jasné. Danny se dostane na stopu Cortigovi, členovi gangu, při pronásledování ale padouchova zbloudilá kulka zabije v parku dítě. Za pomoci křivého právníka a zastrašení očitého svědka ale Cortig unikne spravedlnosti, Danny odejde od policie a Eva se z redakce vrátí ke své původní profesi manikýrky, oba jsou výsledkem naprosto zhnuseni. V salonu ale Eva jednou vyslechne důležitou informaci a Danny se opět dostane na horkou stopu. Podaří se dvojici dosáhnout nakonec přece jen spravedlnosti? Dobová typická komedie, vše je jak má být, hašteřící se dvojice se ve skutečnosti miluje, blondýna má žvýkačku a vtipné poznámky, Cary Grant je mladý a krásný, s dobrými to dopadne dobře a se špatnými špatně.

Několik příbuzných, kteří se navzájem neznají, se sejdou v Šanghaji (a prokáží se zlatou mincí), protože se mají podělit o dědictví po zesnulém milionáři Hendrickovi Van Boydenovi. Mají za úkol vydat se někam do hor, najít tam milionářovo sídlo a každý má na konci dostat stejný díl dědictví, které se odhaduje na desítky milionů dolarů. Čekají je ovšem různé, jak se ukáže, předem připravené úkoly, psychicky i fyzicky náročné. Už po cestě jsou ale dva z nich zavražděni a další pokusy následují. Situace je nejasná, objevují se romantické rekvizity, jako falešné identity, tajemné skryté místnosti, exotické lokace, mučení podezřelými šikmookoými entitami, dokonce i pochybnosti, jestli ten, po kom mají dědit, vůbec zemřel. Krátké, 70minutové romantické béčko, natočené těsně po konci války.

Gibb Pardee (Dane Clark) šéfuje tvrdou rukou přístavu San Pedro u Los Angeles (většina filmu je natočena v reálných exteriérech) společně se svým zástupcem Marshem Walkerem, se kterým sloužil za války a který je po zranění na vozíčku. Od nástupu Gibb všechny štve, protože důsledně trvá na dodržování předpisů, kontrole bezpečnosti, zákazu kouření a podobně, osobně vyhazuje z práce lemply, takže jeho obliba je celkově méně než nulová. Nejvíc ho nenávidí kapitán remorkéru Stanley Povich (Wayne Morris)  a jeho sestra Julie (Carole Mathews), mimo jiné i proto, že chce Stanleyho za porušení bezpečnostních předpisů poslat do basy. Gibb se s Julií pohádá, dostane od ní facku a konflikt mezi nimi sílí, až, podle zákona těchto filmů oba pochopí, jak hluboce se milují. 
Jednoho dne přijde za šéfem neznámý muž a chce mu ohlásit nějaké divné věci na palubě lodi, na které pracuje. Protože Gibb je pryč, řeknou muži, aby přišel ráno, jenže mezitím ho najdou utopeného. Vedení pro jistotu ještě utáhne bezpečnostní opatření a začnou systematicky prohledávat lodě. Pak se objeví loď z komunistické nespecifikované země, má na palubě případ cholery a je na 24 hodin zavřena do karantény. To se nelíbí jejímu kapitánovi Snyderovi, který je chycen při pokusu opustit přístav. Gibb z něj vymlátí přiznání – na lodi je atomová bomba a tu má jiná loď, která pluje někde poblíž, dálkově odpálit během nejbližších 24 hodin. Gibb se rozhodne, že nebude informovat policii nebo armádu, aby nevypukla panika. Místo toho dojde za Povichem a žádá ho, aby odtáhl loď svým remorkérem na širé moře. Ten nakonec po hádce souhlasí, odtáhnou s posádkou dobrovolníků (včetně zástupce na vozíčku) loď přes 50 kilometrů na moře a prchají sami zpět do přístavu. Bomba vybuchne, ale naštěstí tak daleko, že nedojde k žádnému poškození.  
Součást série filmů ukazujících strašlivé komunistické nebezpečí pro USA z padesátých let, paralela k našim filmům o hnusných agentech z téže doby.

Jovana Fey (Sophie Desmarais) je spisovatelka. Její dvě knihy se moc neprodávaly a třetí – „Don't Read This on a Plane“ – má dobré kritiky a vydavatel jí zorganizoval třítýdenní autorské čtení po Evropě. No jo, jenže když doletí do Benátek, zjistí, že hotelová rezervace je zrušená a po telefonu zjistí, že nakladatel zkrachoval. V kapse nemá ani vindru, a tak místo v nóbl hotelu skončí ve studentském hostelu, kde ji senegalskej recepční pošle na pokoj, kde žije 5 holek a jedna postel je ještě volná. Protože letenky jsou zaplacené, a ona potřebuje každou korunu, přesouvá se od jednoho místa čtení k dalšímu a od letiště k letišti tu stopem, ti ji vezmou fanoušci z čtení. Spí jak se dá, někdy v nóbl obrovském apartmá, jindy na dlaždičkách na podlaze, jí co je‚ někdy nic, jednou najde vy bytě vzkaz vezmi si z ledničky na co máš chuť a tam najde půl litru mléka, jindy je pozvána ma večeři. Mezitím diskutuje se zanícenými a hlubokomyslnými fanoušky o Murakamiho epistemiologii a s lesbičkami o sexuálním kontextu své knihy a v břiše jí kručí hlady.
V lehce romantické road movie se s hrdinkou podíváme na krásné letecké záběry, navštívíme Paříž, Porto, Burgundsko, Berlín, Budapešť, Oradeu, Maastricht a další. Nicméně zážitků a poznání je hodně a cesta se zvolna blíží ke konci. Jaký bude a jaká bude Jovana po těch třech týdnech? Film získal diváckou cenu z festivalu v LA.

Letní komedie z rekreační oblasti Mazury, která si hraje s dvojím významem pojmu Syrenka, který je jednak označením mořské panny, jednak populárního modelu polského automobilu. Kamarádi Marek (Bohdan Lazuka) a Alexandr (Jacek Fedorowicz) tráví dovolenou v Mazursku a kupují ojetou syrenku. Protože jim chybí peníze, začínají pracovat jako akvizitoři pro manažera skupiny Jána Koszajtise (Janusz Kłosiński), který objíždí letoviska s estrádou „Jezdíme s humorem“. Její součástí je i bigbítová kapela „Żywioły“ a Marek a Alexander se dostanou do konfliktu s jejími manažery i kvůli zpěvačce Dorotě. Užijeme si zábavy ve stylu šedesátých let, lodiček a plachetnic na jezerech, dívek v plavkách, ůnosu, snahy zmařit vystoupení a celé řady – skoro deseti – písniček.

Cliff (Dermot Walsh) a Jim (John Bentley) Brandonovi se živí psaním detektivních románů. Žijí společně ve velkém domě a také oba milují svou sekretářku Joan (Rona Anderson), která ale miluje jen jednoho z nich. Tomu druhému, Cliffovi, z toho hrábne a nejprve zabije domácí kočku a pak i bývalého trestance, který bratry navštíví, více méně bez důvodu, spíše jen aby to vyzkoušel a zažil. Tělo pak záhadně zmizí a Cliff se pokusí zločin shodit na Joan. Když bratr odejde na lov divokých kachen, pokusí se i jí zabít, ovšem otázkou je, zda se to podaří. Raná práce později slavného režiséra Johna Guillermina, takový malý temný thriller.

Dramatická skoro gangsterka, jeden z prvních podobných filmů v polské kinematografii podle románu Jerzyho Siewierského „Dědici paní Zuzy“. Končí šedesátá léta a Zuza – šéfka zločineckého gangu – zemře za ne zcela vysvětlených okolností a vedení party přebírá Krzysztof, který začne rozvíjet i špionážní aktivity.
Kontrarozvědka pošle svého agenta (Ryszard Filipski), aby rozkryl síť zevnitř. Nahradí kontakt, který odlétá z Káhiry a v Polsku zjistí, že spojení s ním za gang navazuje mladá, krásná dívka Joanna. Postupně proniká do organizace, zjistí, že Zuzu zabili jiní členové gangu. Pak se má sejít s vedením v přímořské vile na samotě, kde ale dojde k dramatickému vyvrcholení. Poměrně drsně pojatý kriminální film bez tehdy u nás obvyklých politických hrátek.

Píše se rok 1884 a v této variantě historie lidstva není na mapě Evropy na východ od Irska kromě moře nic. Britský ostrov je na kontinentě, vmáčknutý mezi Litvou a Ruskem a bez přístupu k moři. Aby přístavy získali, vyhlásí Litvě válku a zpočátku vítězí. Jenže pak je podepsána litevsko ruská smlouva a karta se obrací. Vidíme reálné i surreálné obrazy – vojáka bloudícího sněhovou vánicí, oběšení člověka na osamělém stromě – „Po zbabělém napadení Litvy Británií jsou – podle rusko litevské dohody – všichni Britové nepřátelé, a proto vás odsuzuji k smrti. Ať dlouho žije car Alexander 3 a arcibiskup Rigy.“
Britská jednotka vypaluje v odvetu za nějaké napadení litevskou usedlost a zabíjí všechny muže. Pak se děj koncentruje do velkého venkovského sídla, kde se baví lepší společnost, ženy ve večerním, bohatá večeře, diskuse o osudu Anglie, kněz, šlechtici, dítě v námořnickém, hraje se na klavír, tančí se, někdo se v patře miluje.  Ale venku se blíží vojáci a ohně již planou. Zvláštní TV film.

Mladá Britka Margaret Hopper (June Laverick) jede ve sporťáčku z Francie podle moře do Itálie na prázdniny. Kousek za hranicemi vezme francouzskou stopařku Josette (Isabelle Corey), ke které patří ale i zprvu ukrytá německá kamarádka Hilda (Ingeborg Schöner). Chvíli jedou, pak auto strkají a pak už pokračují bez porouchaného vozu. Dojedou do Benátek, pak do Florencie, Pisy, a skončí v Římě. Prázdninové putování krásnou krajinou a městy plnými památek jim zpestřují různí mladí i starší muži, kteří o roztomilou trojici mají zájem. Uvidíme tak vesničany, vojáky, hraběte, který je pozve do krásné vily, točí se kolem nich mladičký Sergio Battistini (Alberto Sordi), až nakonec ve věčném městě najdou všechny tři i něco vážnějšího než jen flirt. Lehký letní film.

Alan Howard (Dirk Bogarde) se vrací na rodinnou farmu v Keni a zjistí, že jeho bratr byl zavražděn hnutím Mau-Mau (a na dům napsali SIMBA). Zamiluje se do Mary Crawford (Virginia McKenna), dcery bílých osadníků nedaleko farmy, ale má s ní spory, protože dívka nesdílí jeho nenávist k černochům. V domorodé vesnici vidíme, jak jsou mladí muži násilím nuceni stát se členy MauMau a když jeden odmítne přísahat a projít zasvěcovacím rituálem, je zabit. Bílí farmáři se ve strachu spojují a nenávist k černochům stoupá. Alan se seznámí s místním lékařem Karanjou (Earl Cameron), který mu radí, aby z Keni odešel, ale ten mu nevěří a odmítne. Napětí se zhoršuje, Alan je doma napaden příslušníkem MauMau, naštěstí otec Mary útočníka zastřelí. V odvetě MauMau vypálí jejich farmu a otce zabijí. Dr. Karanja Alanovi přizná, že Simba je jeho otec a je vůdcem MauMau v kraji. Z farmy utíkají pracovníci, protože jim Simba vyhrožuje smrtí. Nakonec tam v dramatickém konci filmu zůstane jen Alan, Mary a Dr. Karanja, kteří čelí fanatickému útoku Mau Mau v čele se Simbou. Dorazí policie včas?
Britské drama z roku 1955 podle skutečných událostí, kdy v Keni vraždili (celkem zabili asi 2 000 osob, v naprosté většině šlo o Keňany) příslušníci rituálního hnutí Mau-Mau. Byla to první velká a krvavá akce tohoto typu po druhé světové válce a měla širokou mezinárodní odezvu a publicitu.

U malého městečka v Marylandu spadne v horách velký meteor a o něco později dojde k několika záhadným vraždám. Šerif Cinder (Tom Griffith) s doktorkou Ruth Sherman (Anne Frith) dojdou k závěru, že to udělalo nějaké zvláštní zvíře. Pak se ale objeví záhadný vědec Ben Zachary (Don Leifert) a vše (tedy ne zcela) osvětlí. Ztroskotala tu vesmírná loď, která transportovala na jeho planetu vzorky vesmírných bytostí, tři z nich, bohužel poněkud vražedné typy, uprchly. První je jedovatý mírně humanoidní hmyzák, druhý je Zagatile, takový vysoký Yeti, chlupáč a poslední je neviditelný průsvitný ještěr Lemoid. Někde ještě pobíhá albínský pilot a něco měnícího podobu, ale ti nejsou nebezpeční. Postupné osvětlování záhady a lovení vetřelců zabírá zbytek tohoto ne špatně vymyšleného a ultralevně natočeného sci-fi horroru Dona Dohlera, který si zde s přáteli také zahrál.

Gangster Jack Wilson (Robert Sterling) uprchne dvěma detektivům, kteří ho přišli zatknout, ale je postřelen na rameni. Někde u Salisbury mu dojdou síly, zastaví a omdlí. Probere se na Millerovic farmě, kde nikdo netuší, co je zač. Hezounek Jack se postupně uzdravuje a současně začíná pozvolna chápat hodnotu rodinného života a poctivé práce na venkově, navazuje citový vztah s jejich roztomilou dcerou Paulinou (Marsha Hunt) a rozhodne se změnit svůj život a polepšit se. Jenže ono to není až tak jednoduché, protože detektivové nezahálejí a ruka spravedlnosti se k němu blíží krok za krokem. Melodrama natočil Robert Sinclair jako remake filmu Hideout z roku 1934 se slavnějšími Maureen O'Sullivan a Robertem Montgomerym.

V luxusním prázdninovém středisku Sveti Stefan v Černé hoře na pláži najdou mrtvolu švýcarského hotelového hosta Maxe Schefflera (Jiří Vršťala). Policie rychle zjistí, že jde o vraždu. Nejprve se zdá, že podezřelá je jiná švýcarská rodina, protože Scheffler spal se snachou ředitele Paula Jasselina. Druhým motivem je vydírání a třetím, jak bylo v šedesátých letech ve filmech z produkce NDR, Jugoslávie i ČSSR časté, je temná nacistická minulost. Krásná příroda, luxusní hotely, ženy, pláže, v závěrečné scéně na moři krásně policejní lodí obkroužená lodička s vrahem. Koprodukce NDR Jugoslávie, natočená v roce 1965, mimochodem hotel na Sveti Stefan, postavený 1965, dostal v roce 1972 Zlaté jablko jako nejlepší na světě.

Belinda Warren (Kay Francis) je v tomto klasickém hollywoodském melodramatu naivní anglická dívka, která se zamiluje do mladého šlechtice a otěhotní s ním. Mladík je bohužel ženatý, jeho manželka je invalidní a děti mít nemůže. Belinda je zoufalá a svěří se své přítelkyni, která navštíví mladíkova otce, lorda Farringtona. Ten má řešení – syn a jeho manželka budou dítě adoptovat. Belinda si pak vezme bohatého amerického právníka, ale v manželství není spokojena a stále myslí na své dítě za mořem a konec konců i na jeho otce. Podaří se opět její věrné přítelkyni najít řešení? Film podle britské divadelní hry natočil velezkušený Archie Mayo.

Na příběhu bulharského novináře Jiřího Dimitrova (Stefan Savov) je ve filmu popsáno zapálení Říšského sněmu a následující Lipský proces. Měsíc poté, co se stal Adolf Hitler kancléřem, došlo k požáru, na místě byl chycen holandský komunista van der Lubbe. Film ukazuje explicitně, jak Hitler, Goring a Goebbels plánují celou akci a van der Lubbe požár zakládá. Následně byli zatčeni tři Bulhaři včetně J. Dimitrova a Němce Torglera. Hned druhý den byli za viníky označení komunisté, prezidentský dekret významně omezil občanská práva (zejména svoboda projevu, tisku a svoboda shromažďovací, což mělo těsně před volbami značný význam) v celém Německu. Dimitrov odmítl obhájce a hájil se sám za podpory mezinárodní veřejnosti. Výrazný byl jeho spor s Goringem, který u soudu svědčil, film to také podrobně ukazuje. Vinným byl uznán jen van der Lubbe, který byl popraven, Torgler byl osvobozen a putoval do tzv. ochranné vazby do koncentráku, Bulhaři byli vypovězeni do SSSR, kde je vítáli jako hrdiny, což je opět ukázáno. Film natočil Lev Arnštam ve spolupráci s bulharským Christo Petkovem a za účasti slavného Michaila Romma.

Kdesi v Gloucestershire v kraji, kde se čas od konce války skoro zastavil, žije a pilně chlastá farmář Parker (John Mills). Když jednou jako obvykle nalitý jede se svým omláceným landroverem domů, trochu bouchne do kočárku s malým dítětem, který nechala na kraji cesty svobodomyslná dívka Dulcima Gaskain (Carol White), když si vyndávala z boty kamínek. Vztekle doběhne za Parkerem na farmu, kde ho najde ležet tváří dolů ve slámě a pomůže mu dovnitř. Když vidí v jakém chlívě žije, zželí se jí ho a jako hospodyně se začne o farmu i farmáře starat – konec konců má kde být a dostane od něj občas i nějaké peníze. Postupně k sobě začnou nacházet i osobní vztah (mimo jiné na slámě v seníku), Parker to bere docela vážně, Dulcima moc ne až do chvíle, kdy náhodou najde jeho ukryté peníze a zjistí, že je to docela balík. Parker začíná uvažovat o svatbě, ale problém je, že Dulcima si předtím začala s místním hajným, pokračuje a Parker na to přijde. Film je natočen podle stejnojmenné knihy H. E. Batese a byl přijat na berlínský filmový festival

Den po velké sněhové bouři je nalezeno na cestě na náhorní plošinu auto ženy, která těsně předtím zmizela. Četníci nemohou najít klíč k případu, zatímco film pozvolna rozplétá příběhy pěti lidí, kteří souvisejí se záhadným případem. Zpočátku ani netušíme, že události poblíž hory zmítané zimními větry souvisejí s internetovým podvodem, který vznikl pod pálícím sluncem nedaleko rovníku v Abidjanu, hlavním městě Pobřeží slonoviny. Postupně pochopíme vztahy mezi některými postavami, složité partnerské i mimopartnerské vztahy, omyly v identitě a kousky mozaiky nebo skládačky do sebe začínají zapadat, až zcela na konci uvidíme poslední z nich a pochopíme i celý obraz.. Německo francouzský thriller podle stejnojmenné knihy Colina Niela z roku 2017, která dostala několik ocenění.

Začínáme jako romantická komedie, Kenovi (Norman Foster) se líbí Lola (Loretta Young), tak ji uhání, užene a ožení se s ní. Pak ale začnou problémy, a to – kupodivu – s mužskou a ženskou rolí. Lola nechce nechat své práce v kanceláři, sedět doma a čekat na manžílka, což Kenovi silně vadí, začne chlastat a vyspí se s jinou (decentně, ale poměrně jasně, je to pre-code film, tedy před cenzurním Haysovým kodexem). Navíc přijde o práci, takže ho živí manželka a když ho jednou musí Lola tahat z basy, není divu, že ji to naštve a přijme vedoucí místo v St. Louis. Tam se kolem ní začne motat jakýsi Peter, ale pak Ken onemocní a Lola se musí rozhodnout, zda se k němu vrátí a bude o něho pečovat, nebo bude žít svůj život.

Ruská lékařka Natalie Basková (Patrizia Gori) je za druhé světové války zavřena do pevnosti Stilberg, zchátralého zámku, který slouží jako speciální bordel pro německé důstojníky (nejde o koncentrák). Tam je konfrontována s typickou velitelkou, sadistickou lesbičkou Helgou Hortz (Jacqueline Laurent). Konflikt obohacuje – jak jinak – mladý a krásný nacistický důstojník Erich, který umístí obdivovanou Natalii nikoli jako jednu z hostesek, ale jako zdravotnici (i když její léčení podle filmu spočívá hlavně v přikládání mokrých obkladů). Natalie se navíc snaží splnit úkol a najít ukrytou britskou agentku Ingrid. Je to třetí film s tematikou „nazisploitation“ Alaina Payeta, který se pohyboval mezi pornem a oficiální kinematografií, čemuž odpovídají levné kulisy (zámek a les), herecké výkony i „zápletka“.

Michele (Jacques Perrin, herecká cena Festivalu v Benátkách) je mladý intelektruál, který prochází psychickou krizí. Během léčby na psychiatrické klinice se ohlíží za svým životem, vzpomíná na mladšího bratra, na dominantní matku, kvůli které má problém mavázat vztah se ženami, na dávnou lásku k jemné Eleně. Typický artový film šedesátých let s minimálním dialogem a důrazem na vizuální stránku a jednotný styl. De Seta používá nezvyklý narativní styl, který podtrhuje výkon Jacques Perrina v hlavní roli. To vše je podtrženo kamerou Daria Di Palmy, rychlými, jakoby přerývanými a občas až halucinogenními střihy a hudbou Ennia Morriconeho, nezvykle dramatickou, s mnoha perkusemi, nervní jako je samotné téma filmu.