kingik

Charismatická Barbara Hershey je hvězdou tv hororu z produkční dílny Jasona Bluma. Ocitá se v sanatoriu, v němž se v noci zjevuje prastará kreatura, kterou kdosi vyvolal. A tím pádem zde není bezpečno. Sílí totiž neklamné podezření, že v tomto starobinci má klientela jepičí život. Jelikož slovutný producent kolikrát šetří kde se dá a odmítá pustit nějaký ten dolar navíc, bude se muset divák spokojit s levným designem filmu. Žádné gore, žádná pořádná hororová scéna, žádné kvalitní speciální efekty a kreatura by sotva vystrašila prvňáčka. I tak tenhle počin není úplně marný, pokud se tedy počítáte mezi nenáročné diváky, kteří schlamstnou každý bububu film. Režisérka a příležitostná herečka Axelle Carolyn měla obrovské štěstí, že na place byla přítomna Hershey. Dáma se sedmi křížky na krku, bohatou plavovlasou hřívou, která na svůj věk srší energií a vypadá zachovale a hlavně zvládající mnohé herecké polohy, je jednoznačným tahounem filmu. Ten to velmi často hraje na děs a nevlídnost v útrobách zařízení, což je znásobeno ne vždy korektním a vybraným chováním zaměstnanců z řad pečovatelů. A povedl se také casting klientely sanatoria. Bruce Davison a spol. jsou spolehlivá osádka. A následně na diváka ještě čeká celkem zajímavá, ale ne úplně bravurně originální pointa, která rozluští, proč někteří klienti za mnoho let nezestárli. Titulní hrdinka filmu se za tímto účelem  spojí se svým vnukem (Nicholas Alexander), aby celou prapodivnou záležitost vyřešila. Finální část ovšem nepatří zrovna k povedenému úseku filmu. Ta do očí bijící lacinost už byla opravdu přehnaná, navíc místy nevyrovnaná až nezvládnutá režie shodila poměrně příznivý dojem z filmu. Jste-li příznivci hororů natočených v levném kabátku, vzdáleně se k vám donesla informace, že herečka ve své době patřila k filmovým hvězdám, a baví vás uzavřené prostředí, pak můžete směle absolvovat 80 minut v záhadném starobinci. 6/10

Pomatený David Cronenberg natočil těsně před osmdesátým jubileem svého života nelíbivou sračku o ničem. Ano, doslova o ničem. Nestává se mně moc často, abych nedokázal vylíčit děj. Takže opravdu nedokážu jeho zdegenerovanou mozkovnu dost dobře pochopit. Co se tedy vlastně v žánrově blíže neurčeném filmu, který má kousek z hororu, sci-fi, dramatu i erotického žánru, je artově a bizarně orientovaný, vyskytuje. Začínalo to relativně uspokojivě. Kluk sežere plastový odpadkový koš a jeho matka (Lihi Kornowski) ho následně zadusí polštářem. A putuje za to do vězení, kde se dozvídáme, že jeho sliny si dokázaly s plastem poradit. A ten kluk měl ještě tátu (Scott Speedman), který vyrábí jakési syntetické tyčinky. Na scénu poté vstupuje Viggo Mortensen, je to v podstatě avantgardní umělec, na ulici chodí v tmavém plášti, kterým si kryje obličej, vypadá dost vysušeně, respektive je hnusný jak zvratky v jogurtu, z těla mu raší orgány a k ruce má asistentku, Léa Seydoux s nepěkným pánským sestřihem vlasů. A oba kdesi vystupují na způsob jakési show. Ničeho jsem si takového v průběhu nevšiml, ale budiž. Pak je zde ještě nelegální agentura neboli registr lidských orgánů. Pracují v ní dva lidé, jedním z nich je Kristen Stewart, zajímavě obsazená, ale málo využitá. Z filmu si ještě pamatuji, že v něm pustupně šly do naha Léa Seydoux, Nadia Litz a Tanaya Beatty. Některé sekvence nepostrádají působivost, kamera Douglase Kocha je velmi vizuálně schopná a na diváka dokáže místy juknout jistý atmosférický efekt. Gore je pomálu, nějaký ten lidský orgán je k vidění, ale je to slabě podané. Celkově film těžce nebaví. Cronenberg opět tlačí film do extrému. Instruuje ale jen sled převážně nezáživných scén, které jsou úplně neužitečné. Nechápu, co by mě na pitvě malého kluka mělo fascinovat. Přitom režisér evidentně toužil, aby tomu tak bylo. Celý film je roztahaný, pomalý a pro mě nepochopitelný až neuchopitelný. Nepopírám, že to mohlo obsahovat nějaké varovné poselství pro budoucí generace lidstva, nicméně v téhle předložené podobě to pramálo zaujalo. 4/10

Režisér Roland Emmerich si to sexuálně rozdal s Majkou z Gurunu, následně se jeho tvůrčí fáze dostala na nebetyčně imbecilní úroveň a tým psychiatrů mu doporučil trávit chvilky s operou Rusalka, kdy Měsíček na nebi nenapáchá žádné škody. Hlavně ty duševní. Mistr scenáristické debility nás tentokrát straší šíleností, že se Měsíc vychýlil ze svého orbitu a v brzké době jeho obří úlomky zasypou Zemi. A na záchrannou vesmírnou misi v raketoplánu je následně vysláno trio astronautů ve složení Halle Berry, výkonná ředitelka NASA a bývalá astronautka, Patrick Wilson, kontroverzní zkrachovalý astronaut, a John Bradley, obtloustlý konspirační teoretik z rychlého občerstvení. Není ani tak důležité, že nikdo z hereckého ansámblu příliš do své role nezapadá. Ostatně Emmerich nikdy nebyl typem režiséra, který by se staral o to, jak mu v jeho filmech ladí nebo neladí herecké obsazení. Od jeho sci-fi katastrofických opusů se čeká hlavně bohatá triková smršť, která má kvalitní i kreativní zpracování. A v tomto jeho filmu se něčeho takového nedočkáme. Většina filmu je bůhvíproč natočená v tmavých obrazových tónech. Nějakou kvalitně nasvícenou scénu aby jeden pohledal. Abych to upřesnil, něco jako triková smršť se postupem dvouhodinového časového intervalu, který je pro film vyhrazen, dostaví, ovšem vypadá to pořádně podřadně a hlavně nezajímavě. První velká katastrofická scéna má podobu záplavy. Kompletně se odehrává v noci a je úplně nudná. Další větší trikové orgie si Emmerich nechal do vesmíru. Nikoho nevzruší hnusně digitálně vyvedená gigantická hmota mimozemského původu útočící v jedné chvíli na vyslanou posádku astronautů. Nic zajímavějšího už se ve vesmíru nedělo, respektive neocenil jsem to kreténské počínání. Na Zemi se také děly věci, panečku. V autě si to na místo určení razila omladina, kterou vedl tak trochu odcizený syn (Charlie Plummer) zneuznaného kosmonauta. A ti byli přepadeni jakýmsi ozbrojeným gangem, a jaksi jsem pořádně nepochytil, co po nich vlastně chtěl. Celý film je naprosto a úchvatně směšný. I pouhopouhý vesmírný amatér, který sotva vyjmenuje planety sluneční soustavy, musel zažít s filmem příjemné psycho chvilky, kdy byl po skončení filmu odvezen sanitním vozem doktora Chocholouška. Technické zpracování filmu má béčkové proporce, vůbec se neblýskne nějakou vizuálně nápaditou složkou. Emmerich stvořil úpěnlivě katastrofální dílo. A dobře mu tak. Pro diváky už to tak dobré není. Emoce a prožitek na nule. 2/10

Další odnož Prciček  se ocitla v nemilosti producentů, kteří se rozhodli zbavit ji veškeré nahoty. Zůstalo jen nevtipné zoufalství. Čtyři protagonistky nejsou úplně k zahození, pokud tedy vezmeme jejich jednoduchý charakterový profil, který koresponduje s daným účelem, kdy se na jedné střední škole sejde naivka bez sexuálních zkušeností (Madison Pettis), šprtka tlustoprdka (Natasha Behnam), co má doma všechny dostupné sexuální pomůcky a má zvláštní obsesi na prezidenta Kennedyho, holčina (Piper Curda), které teprve vyhovuje sex se svým bývalým, až když už jsou po rozchodu, a sexy zástupkyně rodové linie Stiflerů (Lizze Broadway), která může mít sexu přehršel a bůhvíproč lační po škaredém kamarádovi (Zachary Gordon) z dětství, se kterým kdysi dávno ztratili společnou řeč. Navíc se na škole objevil nový kluk (Darren Barnet), jehož značně sexuální máma (Sara Rue) dostala místo nové ředitelky, a kolem něhož čtyři kamarádky uzavřou speciální pakt, jelikož naplňuje jejich sexuální představy o ideálním protějšku. Jakmile z filmu byla na příkaz producentů odstraněna veškerá nahota, která k prcičkovské sérii neodmyslitelně patří, je film zcela marný po všech směrech. Komediální stránka nefunguje ani v nejmenším, scenáristické duo Blayne Weaver a David H.Steinberg je mnohdy na facku, no není se co divit, když jejich práce probíhaly v minulosti jen na samých druhořadých filmech. A režisér Mike Elliott, který v minulosti produkoval dvě přijatelné odnože Prci, prci, prcičky: Na táboře a Prci, prci prcičky: Kniha lásky, ukazuje režijní zoufalství v každém coulu. Po dvaceti minutách byl film zralý na vypnutí, ale jelikož to nedělám, tak jsem jej poctivě dokoukal. Výsledek je úděsný. A to začátek vypadal tak nadějně. V úvodní scéně Madison Pettis zůstane viset na plotě, odkryje se jí zadek, když chce tajně překvapit svého přítele u něj doma, který odjíždí na studia. O divácké pokušení se také pokouší sympatická Lizze Broadway, která zkouší legíny i plesové šaty s výstřihem. A i ředitelka školy má tendence rozvířit stojaté sexuální hladiny. A neměl bych zapomenout na Dannyho Treja, který má ve filmu roličku školníka. A nikterak nezaperlí. Ve finále si všechny čtyři holčiny užijí soulož. Oblečené. Pokud si libujete v odnožích série Prciček, přijdou vám relativně vtipné, tak tahle je úplně uhozená. A nestojí za zhlédnutí. 2/10

Margaux je vysoce vyspělá umělá inteligence, která řídí supermoderní hi-tech dům. Terčem jejího útočného konání se stane šestičlenná parta omladiny, která si přišla do domu zpříjemnit víkendový pobyt. Nebudeme si nic namlouvat, originální námět to zrovna není. A rovnou je nad všechny spermicidní složky a použité vaginální tampony zcela jasné, jakým směrem se bude film ubírat. Ačkoliv je vše naprosto předvídatelné, jsou prvky, no aby nebyly, když se na filmu podíleli tři scenáristé, které jsou zcela mimo očekávání. Tím hlavním překvapivým prvkem je klonování mrtvých lidí. A také se zapracovalo na kreativní složce, takže je k vidění relativně kvalitní porce speciálních efektů. Film se nezvrhne v krvavou šílenost, nýbrž se pokouší o jistou sofistikovanost, se kterou specificky pracuje od počátku umělá inteligence. Herecká parta (převážně z Kanady) není vůbec špatná. Film se sice hned v úvodních minutách velmi rychle zbaví Lochlyna Munroa, své největší herecké položky, ovšem zbytek je akceptovatelný. Máme zde mladíka (Jedidiah Goodacre), který koketuje s modelingem, do sebe zahleděnou influencerku (Vanessa Morgan), notorického huliče trávy (Richard Harmon), milostný páreček, co rád experimentuje v sexu (Phoebe Miu, Jordan Buhat) a inteligentní počítačovou programátorku (Madison Pettis). Hned je jasné, kdo z účastníků vydrží v celistvém stavu na scéně nejdéle. Záporně na mě působil vlažný rozjezd. Dost málo se v něm dělo. Trikoví specialisté postupně ukazovali, že rozpočet není až tak mizerný, aby divákům nepředvedli něco své dílny nápaditosti, ovšem z hlediska hororového se toho moc v počátcích neudálo. Spíše měl film sci-fi a vztahové proporce. A pak bych odboural nadbytečné komediální vsuvky. Když dojde v jedné z místností domu k explozi, tak má Richard Harmon legračně postavené vlasy na všechny strany jak z nějaké bláznivé komedie. To spíše patří do komedií s Fantozzim, do vážně míněného sci-fi hororu to nepatří. Steven C.Miller je režisér, který svoji nižší filmařskou kategorii zvládá nadmíru dobře. Není to výtvor, kde je všechno z tvůrčího hlediska dokonalé. Technická stránka je obstojná, herečtí představitelé, zejména představitelky jsou sexy, vytvořili dobrou partu a po nulovém (od)pichu se film rozjel zdárně dynamicky a zábavně. 7/10

Epizoda, ve které se do studia ranní relace Dobrého rána vůbec nedostaneme. Radka (Zuzana Zlatohlávková) čelí krizi v manželství. Souloží sice se svým manželem, ale představuje si u toho Mirka (Jan Kolařík). Manžel jí poté přizná nevěru. A následně bourá svým autem, kdy se celá havárie obejde bez protokolu, a obě účastnice karambolu souhlasí jen s výměnou telefonních čísel. Mirek mezitím odjíždí na režijní záskok do pořadu Hvězdy tančí. A ke své nelibosti zjišťuje, že zde bez jeho vědomí pracuje jeho dcera, která má navíc milostné pletky s arogantním střihačem, který se o ní před ostatními vyjadřuje pohoršujícím způsobem. Připadá mně, že se seriál už druhou epizodu po sobě hledá a nedokáže nalézt optimální komediální tah. Z pracovního záskoku se skoro vůbec nic komediálního nevytěží. Vidíme známé tváře poroty a nechybí ani Marek Eben v letmém prostřihu, ale prostě to jakkoliv po komediální stránce vázlo. Linie s Radkou je přece jen o něco zábavnější. Ta si tradičně dopřává kokain, tentokrát za volantem a jen pár metrů od policejního vozu. Následně ji v obličeji poštípají včely. A celá epizoda vrcholí nevybíravou ženskou pomstou na podvodné řidičce, na jejímž autě zanechá svůj aromatický biologický vzorek. Začíná mně vadit nevyrovnanost jednotlivých epizod. 5 epizoda byla úplně nevýrazná. Tahle je oproti té předchozí přece jen lépe komediálně vystavěná, fekální typ humoru stále sehrává zásadní roli. Jan Prušinovský by měl na poslední dvě chystaná dějství kreativně zabrat a hodit na scénu smrtící komediální koktejl nekorektní zábavnosti, která jednou provždy odrovná nepřipravené publikum veřejnoprávního kanálu, který se tak definitivně stane fekálním kanálem. Alespoň na stanovenou půlhodinu, co trvá jedna epizoda 7/10

Ještě spletitější než minule, Ramba řve jak Rambo a vrah už (možná) vkročil na scénu. Domnělý vrah spáchal na konci minulého dějství sebevraždu a podle všech indicií je mimo podezření. Docent Stehlík (Ivan Trojan) ve své dočasné pracovně na kriminálce, kde je víceméně stále držen v nemilosti šéfem kriminálky (Ondřej Vetchý), musí se svojí hubatou kolegyní, kapitánkou Fousovou (Tereza Ramba), najít tedy nové stopy, které by vedly k dopadení sériového vraha mladých žen, kterému se už deset let dokonale geniálně daří unikat spravedlnosti. Okruh podezřelých se začíná rozšiřovat. V hledáčku kriminalistů se ocitá podivínský fetišista (Petr Varga), který ve svém lesním příbytku shromažďuje dámské spodní prádlo, podezřelým je i bytný (Oldřich Navrátil), který pronajímá svůj byt mladým ženám, nejčastěji z východního bloku, stranou podezření není ani ukrajinský imigrant (Jiří Bartoň), který je vlastníkem hrůzostrašně vyhlížející vily. A kriminalisté už mají možná možnou podobu vraha na základě svědeckého identikitu a výpovědi svědkyně, sousedky domnělého vraha (Vanda Károlyi). Existují dvě verze podoby pachatele: jednou je to muž trpící (pravděpodobně) alopecií, podruhé je to muž s čelovkou a bujnou kšticí. Stačí si vybrat. Divák už nemusí mít Strach, že se celý další díl režisér nepustí do něčeho akčnějšího. Na konci se totiž začnou dít věci a Tereza Ramba nakročí přímo do náruče vraha, tedy přinejmenším závěr druhého dějství tak skoro akčně vypadal. Kdo se bojí o její přežití v této minisérii, musí držet roky nestříhané nehty na nohou dostatečně zaťaté a trpět při každém kontaktu nehtových lůžek s podlahou a obuví. Minisérie je i po druhém dějství nastavena chytlavě. Je otázkou, s čím přijde třetí závěrečné dějství, od kterého se bude čekat velké vyvrcholení. Usuzuji, že nějaký ten nečekaný zvrat ve vyšetřování si Jirka Strach a spol. nechá do třetice všeho napínavého a kriminalisticky hodnotného ve hře. 9/10

Nanna Blondell a Anastasios Soulis jsou ústředními protagonisty švédského thrilleru z produkce Netflixu. Manželský pár prochází menší krizí, tak je fajn nápad vybřednout z partnerského soužití třeba zrovna výletem mezi zasněžené horské pláně. Ovšem nikdo nepočítal s tím, že se žena snědší pleti stane vzápětí terčem rasistických inzultací ze strany dvou pochybných lovců, na které natrefí na benzínce. A to je jen začátek jejich martýria. Následně poté, co se utáboří v divočině, si je vezme do hledáčku své pušky neznámý střelec. A boj o holé životy může začít. Švédština sice zrovna není uchu lahodící řeč, je to ovšem jazyk, na který ve filmu nenarážím každý den, takže ta jistá exotičnost vlastně nebyla na škodu. Alain Darborg za to vzal režijně velmi kvalitně. Dokonce se rozhodl, že manžele před neznámým útočníkem nechá prchat povětšinou za denního světla, takže většina dění je pro oko diváka dobře viditelná. A vůbec to filmu neubírá na jeho napínavosti. Postupem času se přejde do fáze zvratu, který přichází s vysvětlením, proč se manželům dějí nepěkné věci. A je to vymyšleno zajímavě. Navíc se režisér rozhodl pro brutálnější ráz filmu, takže k vidění jsou maskéry kvalitně provedené krvavé flákance. Jedním z nepřehlédnutelných prvků je to, že ústřední pár nepůsobí stoprocentně sympatickým dojmem. Je v tom totiž určitý záměr, který se nedá předem vyzradit, protože to výsledné odhalení právě vrhne na hlavní protagonisty negativní stín. ----SPOILER----Takže doporučuji jim spíše horlivě nefandit. Režisérovi se povedlo udržet si nepředvídatelnost dění, rovněž postupně gradující tempo zvládal velmi úspěšně a zasněžená vylidněná krajina má své působivé kouzlo. Výsledkem je precizní thriller. 10/10

Tři ženské  hrdinky v popředí psychologicky laděného koprodukčního dramatu, který evidentně režíruje žena. Holandská Židovka (Hanna van Vliet), německá dívka (Anna Bachmann) a ruská odstřelovačka (Eugénie Anselin) spolu utvoří v posledních dnech války jara roku 1945 až téměř nepravděpodobné přátelství. A vlastně nebylo daleko do unylého filmu. Režisérce a zároveň i scenáristce Saskii Diesing se ale podařil zajímavý pohled na uplynulé válečné hrůzy z pohledu tří různorodých ženských postav.  A vyloženě jsem se nenudil. Prostředí zapadlého městečka kdesi ve východním Německu se omezí na Rudou armádou zřízený polní lazaret, kam putují nemocní, kterým je diagnostikován tyfus, občasně nahlédneme do přilehlých hvozdů a hlavně většinu času strávíme v bytě mladé vzdorné Němky. Film má svoji osobitou psychologickou strukturu, která je poměrně pečlivě budována. Ženské postavy nepůsobí prázdně, je kladen důraz na jejich postupně gradované detailní profilovaní. A v tomhle ohledu se nedá na film stěžovat. Pokud ovšem chci od filmu i nějaké zajímavé konfliktní situace, je to v tomhle ohledu mizérie. Vrcholem filmu je tajný útěk z izolované oblasti, chcete-li přesun do domova, na kolech spojenecké židovské čtyřky do 700 km vzdáleného Amsterdamu, který je ruskou vojenskou hlídkou utnut v samotném zárodku. Scény blouznění pacientů v horečkách také mají svůj tah. A herečka Hanna van Vliet ukáže obnažené poprsí a holý zadek, což je také plus. Ovšem další výrazné a silné dramatické scény si vlastně vůbec nelze vybavit. Prostě tam nejsou. Film má svoji zajímavou psychologickou strategii, kvalitní ženské herecké výkony, které dostávají do naprostého pozadí veškeré mužské osazenstvo, ovšem nemá patřičnou poutavost a postrádá výraznější dramatický spád, což by zažehnalo myšlenky na lepší konkurenční válečné filmové kousky. 6/10

Vítejte na místě přezdívaném Candy Land. Na odpočívadle s levným motelem provozují sexuální služby tři prostitutky (Sam Quartin, Eden Brolin, Virginia Rand) a jeden prostitut (Owen Campbell), které má pod svým patronátem místní bordel mamá (Guinevere Turner). Jejich poklidné výdělky od sexuálně frustrované klientely všeho druhu naruší příchod mladé fanatické křesťanky a zároveň členky náboženské sekty (Olivia Luccardi), chovající se zpočátku naivně i nevinně, o níž nikdo netuší, že má s hříšným místem své vlastní očistné plány. A (homosexuální) šerif (William Baldwin) nemile tuší, že dřívější klid vezme brzy za své. Příznivci chlupatých ohanbí a nevyholených podpaží zaplesají. Celý příběh je situován do poloviny devadesátých let. Příznivci levných brakových záležitostí také budou mít žně. Vše se odehrává na jednom místě. John Swab není úplně režisérem bez talentu. Jeho tvorba, která leckdy zahrnuje i scenáristické práce, je vcelku zajímavá pro nepřátele umění. Tentokrát se nevyhýbá ani  četným krvavým cákancům. Hodně povedený je výběr sexuálních loudilů, kterému dominuje kněz se zubní náhradou. Olivia Luccardi v hlavní roli není žádná výstavní krasavice, je to spíše hnuska, už ta asexuální mezera mezi předními zuby velkou parádu nedělá. Do této role se klidně mohla vybrat i svůdnější herečka, ovšem pokud režisérovi šlo o ztvárnění náboženské asexuálnosti, pak ten výběr sedí. Poměrně zamrzelo, že režisér postupně ubral na nahotě. Rozjezd byl ve znamení explicitních záběrů na ženské genitálie, postupně tohle pojetí vymizelo. Některá zabití vypadala  trochu amatérsky lacině, mrtvoly nevypadaly zrovna extra mrtvolně. Film smrděl dolarem, takže nešlo čekat precizní práci maskérů. Gore scény nevypadaly nešikovně, našly se i povedené záběry na zohavená těla. Takže pokud do této podívané půjdete, vězte, že se žádné umění nekoná. Jde vcelku o zcela jednoduchý biják, kde není nouze o explicitnost,  uvidíte herečky, nad jejichž krásou nebudete přímo plesat a samotný režisér ukuchtil vkusně krvavý sexploitation brak. 7/10