Přemek

Ve scéně s telegrafními dráty v oddílu „Jára Cimrman inspirující“ oslovuje Cimrman (Zdeněk Svěrák) Marconiho (Ivan Lukeš) křestním jménem (Guglielmo), které je pak vidět i na budově Marconiho telegrafu. Tvůrci však pravděpodobně správně usoudili, že divák Marconiho křestní jméno (na rozdíl třeba od jmen Čechova) nezná, a tak v postsynchronu Svěrák říká již: „Zkuste to bez drátů, milý Marconi!“

Původní námět, který Zdeněk Svěrák napsal pro dramaturga Karla Copa, se jmenoval „Chalupa“.

Sabrinu (Jiřina Bohdalová) měla původně hrát Olga Schoberová.

Film původně natáčel jiný režisér s jiným obsazením (Norbert Lichý, Zuzana Bydžovská, Jiří Bartoň a další). Nedokázal však udržet rozpočet, a tak musel film prodat. Robert Sedláček pak film kompletně přeobsadil a nechal si pouze Karla Rodena.

Podle Aškenazyho povídky „Vajíčko“ vznikla v roce 1964 ještě rozhlasová hra „Bylo to na váš účet“ (scénář Aškenazy, režie Jiří Horčička), v němž hrála Haničku Jana Drbohlavová. Hra získala mezinárodní ocenění na festivalu Prix Italia 1965.

V okamžiku, kdy Brodského účast na projektu nebyla jistá, uvažoval Zdeněk Zelenka o Jozefu Kronerovi.

Ve 39. minutě zvukař neuhlídal mikrofon, je vidět v záběru.

Krátká sekvence z tohoto filmu se objevila ve snímku Člověk proti zkáze (1989) – film běží v kině těsně předtím, než je vyhlášena mobilizace Československa.

Film vznikl podle rozhlasové hry Viléma Hejla „Sebrané zločiny Vladimíra Hudce“ (1966).

Z filmu byly v Protektorátě vystříhány všechny scény vážící se k Československu. V NFA se tato kopie později doplnila vystřiženými scénami, ovšem s jinojazyčnými titulky, a tak lze snadno dovodit, které scény protektorátní cenzuře vadily.

Sedmimetrová raketa se strojem času byla pro účely natáčení postavena na místě odstřeleného Stalinova pomníku na pražské Letenské pláni, což samozřejmě mezi Pražany vyvolalo velkou pozornost. [Zdroj: ceskatelevize.cz]

Dinosaurus byla loutka, byl tmavě zelený a protože byl špatně odlišitelný od okolní dekorace, tak na něj namalovali dva bílé pruhy, což byl později jeden z argumentů, že je díl absolutně nepřípustný, ironický a parodizující sovětskou armádu. Tanky a další okupační vozidla totiž byla kvůli odlišení také označena dvěma bílými pruhy. [Zdroj: ceskatelevize.cz]

Podle tvrzení performerky a zvukařky Johany Ožvold si její dítě „zahrálo“ v postsynchronech Nabarveného ptáčete: „Něco mám k nabarvenýmu ptáčeti... jak jsme dodělávali zvuk k našemu filmu, tak zároveň v tom samém období studio soundsquare pracovalo právě na Nabarveném ptáčeti. Bylo to v době, kdy Herbertovi byl asi tak měsíc a jeden večer měl zaražený prdy a hrozně brečel, tak jsem s ním musela odejít ze studia a chodila jsem s brečícím Herbertem po recepci soundsquaru a hlavou mi běželo, že snad tam nikoho neruším ubrečeným miminem. Dvakrát kolem mě prošel ten samej zvukař a kouká na mě, jak tam natřásám mimino a já si řikám, ty vole ho musím určitě rušit, to mu to proznívá do studia, ale chyba lávky... ‚Maminko, nechtěla byste, aby si vaše miminko zahrálo ve filmu? Já bych potřeboval pláč miminka do filmu Nabarvené ptáče.‘ Potřeboval srdceryvnej pláč, což chápu, že pro zvukaře dostat nahrávku miminovského pláče nahraného ve studiových podmínkách je trochu náročná záležitost. Herbert dal ve studiu výkon – škálu od malinkatého pláče až po řev, pak si prdnul a já jsem mohla pokračovat v práci na našem filmu.“

Režisér se filmu zřekl, protože jej divácí vnímají jako aktuální i v Putinově éře, kterou Vladimír Bortko aktivně podporuje. [Zdroj: irozhlas.cz]

Podle filmu vznikla v roce 1973 v Československu stejnojmenná rozhlasová hra.

Dne 30. září 2018, kdy na německé obrazovky vstupoval cyklus Babylon Berlin, uvedly tři rozhlasové stanice Westdeutscher Rundfunk, Radio Bremen a rbb osmidílný rozhlasový cyklus „Der nasse Fisch“ („Mokrá ryba“), inspirovaný románem Volkera Kutschera.

Když se inspektor Bouše (Josef Vinklář) na nádraží skrývá za noviny, je na nich palcový titulek „Zemětřesení v Itálii.“ Zjevně znovu použitá rekvizita ze seriálu Hříšní lidé města pražského (od r. 1968), z epizody Telegram z Neapole (1969).

Podle námětu vznikla i stejnojmenná rozhlasová hra v režii Jana Strejčka. [Zdroj: mluveny.panacek.com]

V dokumentu hrají v inscenovaných sekvencích také Dana Hlaváčová a Jiří Krytinář (ve 3. díle).

Film vznikl na námět Karvašovy rozhlasové hry, která byla poprvé inscenována v Československém rozhlase roku 1967 s Rudolfem Hrušínským, Rudolfem Jelínkem, Karlem Högerem, Vladimírem Brabcem, Radoslavem Brzobohatým, Jaroslavem Marvanem, Jaroslavem Kepkou a Danou Medřičkou.