Papežův vymítač

S exorcismem to máte úplně stejně jako s tranzistorama. Prostě si nějaký labilní, psychicky narušený, hormonálně destabilizovaný či po pozornosti toužící mentál usmyslí, že je v jeho těle někdo jiný, a místo, aby jej nahnali k psychiatrovi, endokrinologovi nebo mu pořádně nařezali, pozvou k němu nějakého zpohádkařeného živnostníka a institucionálního demagoga, který učeně pokývá hlavou, protože z toho má perfektní píárko mezi blahoslavenými nebo sto litrů za kompletní seanci, a zasvěceně řekne: „Hm, hm, moribundus! Ta zlá cizí entita okamžitě musí ven!“. Načež jeden vytáhne krucifix a almanach osvědčených fantasy básniček, druhý skalpel a učebnici destruktivní chirurgie, a hurá, jde se vymítat! Jediný rozdíl je pak v tom, že jeden pacient vypadá jako Marilyn Manson před tím „odborným“ zákrokem, druhý až po něm. No řeknu vám, já se tedy moct celé dny válet, kroutit hlavou o tři sta šedesát, mluvit uhrančivým basem jako jen lehce nachlazený zpěvák kapely Canibal Corpse, libovolně pohazovat lidmi, chcát si do postele, prcat všechno, co se ke mně přiblíží, strašit dementy a vůlí přesouvat nábytek a někdo mě toho zbavit, taxi ho hned po tom zdeformování najdu, rozšmelcuju mu držku a striktně požaduju přišít toho čuráka zpátky! Největším problém vymítacího žánru je to, že hned při svém vzniku nastavil laťku na nepřekonatelnou úroveň naprosté dokonalosti a už prvním filmem totálně vyčerpal veškeré fičury a vyfikundace, které ono pohádkové Rituale Romanum skýtá. Tudíž cokoliv někdo od té doby natočí, je až na světlé výjimky, prostě jen ubohým plagiátem Exorcisty. A tenhle Vymítačův papež, ups, pardon, taxe vlastně bude jmenovat až dvojka, František Černý dozajista potřebuje dalšího štěka, je, jak jinak, naprosto ubohým plagiátem Exorcisty. Prostě se úplně vysrali na scénář, jen vyměnili posednuté pohlaví a bububarák, nesystémově kuchli z Exorcisty akční sekvence a celé to podložili, aby se hajzl tolik neviklal a věřící Tomášové si samým napětím cucali konce krucifixů, jakože skutečně skutečnými trampotami skutečně skutečného a údajně nejslavnějšího demagoga, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct Dänikena První římskokatolické a.s. s parádně příznačným jménem Gabriela (Amon) Amarthová. Je to sice hezky natočené a Rasl i jako Prasl pořád má i na stará kolena solidní charisma a hraje od přirození, ale co naplat, jakmile se zase začalo strojově vymítat, já začal pekelně zívat a znuděně si škrábat tu čerstvě přišitou kundu. (05.05.2023)

Nepochybne tu dlhšiu dobu nebol "vymetačský" horor, ktorý by spĺňal požadované kritériá. Na najlepšieho z najlepších, "Exorcistu" zo 73´ sa samozrejme nechytá, pričom na mnohými spomínaný príbeh "Emily Rose" to taktiež nebude, nakoľko tam sa buduje atmosféra od úvodu až do samého konca, kde samotný snímok dosiahne vrchol. V prípade Pápežovho exorcistu je solídny úplný začiatok, z ktorého sa plynule prechádza do mdlého jadra, od ktorého sa odrazí do živej záverečnej tretiny po dlhých minútach, ktoré prakticky nedokázali nadviazať na solídny štart. Ja osobne ale sklamaný nie som, práve naopak, konečne po tých lacných kokotinách, ktorými sa človek musel prehrabávať, narazil na niečo vizuálne podmanivé, čo aspoň trochu naplnilo očakávania. Medzi 3-štyri. (05.05.2023)

Russell Crowe odmítl nastoupit do pořadu Jste to, co jíte a místo toho vstoupil do služeb Vatikánu. Coby nejlepší vymítač široko daleko má neodkladnou prácičku ve španělském opatství, kde démon posedl chlapce. Lehce obézní kněz započne souboj s nevyzpytatelnými pekelnými silami. Hororovému počinu se podařilo do hlavní role ulovit velkou hvězdu. A scenáristé, jsou celkem tři, měli před sebou náročný úkol, jak pro takovou hereckou personu udělat film zajímavý a alespoň v něčem originální. Žánr už má bohaté zkušenosti s vymítáním všemožných druhů pekelníků, takže nejlepší bude příliš neriskovat a zůstat tam, kde to má divák rád. Chlapeček (Peter DeSouza-Feighoney) je patřičně děsivý a náhle mu zmužněl hlas. Jeho maminka kdyby nebyla tak vystrašená (Alex Essoe), tak by se dalo počítat s jejími sexuálními službami pro vystresované kněží. A ještě tu máme odrostlou dceru (Laurel Marsden), co teprve chytá první krůpěje mladistvého stavu sexuálního rašení. Russell na to nebude sám. Za parťáka dostal Daniela Zovatta, taktéž kněze, ale zdaleka ne tak elitního. Dokud se ve filmu vymítá a démon neposedně rotuje, působí zkázu a chaos, je film naprosto uchopený v tom správném směru. Tvůrci ovšem potřebovali dostat do filmu nějakou špetku originality, tak finále udělali v méně očekávaných intencích. Všechno to doposud nejzajímavější, tedy strašidelný klučina i jeho rodina a postupně odhalované tajemství opatství, které Vatikán důkladně léta letoucí tajil, rázem zmizí ze scény. Nastalý odklon postrádal předchozí režijní sílu a závěrečná sekce nazvaná "dostižen hříchy minulosti" byla docela slabá. Prostě slaboučký dojezd se směšným rozměrem. Předchozí dění ale rozhodně pobavilo. Crowe se rozjel ke skvělému ztvárnění své postavy, jeho italský přízvuk i počínání bylo diváckým zážitkem. Také režie nabídla svůj působivý rozměr a strašidelné chvilky. Ponuré, nikterak ale tmavé a pro oko diváka nepříjemné interiéry měly svoji atmosféru dávného venkova, děj je zasazen do roku 1987. Po trikové stránce se film nevyžívá v nepřeberném množství speciálních efektů, je v této oblasti poměrně úsporný. A vůbec to nevadilo. Mohlo se tedy zapracovat na lepší finální části. Podstatná část filmu je správně hororová a drží si svoje neúnavné tempo i nasazení. Vymítání s Russellem Crowem je vlastně fajn. 8/10 (05.05.2023)

Církevní hodnostáři si cpou břich a čertovská čeládka pod kotli přikládá. Tak to bylo, je a bude. A nic se na tom nezmění, dokud se planeta Země bude točit a hříšníci budou hřešit. Není zase tolik výrazných vymítačských skvostů, abych jimi rozmařile plýtvala, takže když se nějaká nová rarachovina vyskytne nemůžu dotyčného Satanova vyslance jen tak zazdít (on by se ten zmetek rohatý ani nenechal). S mým nickem je přímo povinnost to vidět a poté i znalecky ohodnotit. Tedy, výrazově mohutnější (to mě rajcuje) Russell Crowe (btw dobrá italština) do toho jde s fortelem sobě vlastním, slovní přestřelka mezi ním a Asmodeem je vrcholně působivá, otcovské vedení mladého španělského kněze nese své ovoce (jablka bohužel došla) a matka od posednutého syna si srovná své priority, čímž zjistí, že zdědit velkou starověkou ratejnu není žádná výhra. A argumentace, že tohle téma už tu bylo tolikrát.  Bůh a Ďábel jsou věční! (16.05.2023)

Hlava sa točila, chodilo sa štvornožky po strope a stenách, rozprávalo sa hlbokým, démonickým hlasom, dvere trieskali, všetci vrieskali, posadnutý vyzeral nezdravo, občania lietali vzduchom, a veľa sa modlilo. Nejaká tá svätá báchorka k tomu, čo od exorcistického filmu viac chcieť? No a ako bonus, jeden malý chlapec sa naučil extrémne škaredo rozprávať, u spolužiačok a psychológa bude mať úspech. V žánroch chýba komédia, lebo najviac som sa nasmiala hneď v úvode, keď mi prezradili, že je to podľa skutočnosti. Takže ku ku, otče. (11.11.2023)