Oscar 2023

Absolutním vítězem se stalo Všechno, všude, najednou, MOC. Moc, protože moc. Na plátně toho bylo přehršel, i při samotném předáváním bylo sedm sošek pro tuhle fantaskní podívanou prostě příliš. Nicméně se svezla po vlně, kterou kdysi odstartovali Afroameričané, tudíž i Asiaté chtějí být vidět. Indický fenomén Naatu Naatu jde absolutně mimo mě, nominaci pro Hong Chau (Velryba) úplně nechápu, stejně jako herecké nominace a ceny za výše uvedenou ulítlou jízdu (reálně dirigující Cate Blanchett mě prostě bavila víc), ač vůbec nepopírám, jak Michelle Yeoh herecky dozrála. Asi to celé dokazuje rostoucí snahu o různorodost Akademie. Prostě být trendy a ctít jinakost. Mistři typu Spielberga ostrouhali. Pokračování Avatara či Top Gunu vrátila diváky do kin. A nejen ta, což je super. Určitě bych je ale neignoroval tolik jako akademici. Moderátor Jimmy Kimmel jen párkrát neškodně píchl do několika hostů, jinak mírně ospalé a poměrně milé předávání. (21.03.2023)

Jsem překvapivě docela spokojený - a nejen s výsledky, které jsou letos fantastické, až na pár nepochopitelných přehmatů (Babylon a Seveřan patří mezi tři nejlepší filmy roku, přehlédnout je tak krutě je zločin). Everything Everywhere si zasloužilo každou sošku a můžeme slavit že konečně zlomilo odpor akademiků ke sci-fi.  Spokojený jsem i s ceremoniálem - moderátor byl tedy spíš nudný a moc se neprojevoval, za což jsem ale vlastně rád protože jeho jinak obvyklé výraznější pokusy o humor jsou nezřídka docela mimo a od něj stačilo že prostě dělal svou práci, posouval celý večer kupředu. Jsem rád i za to že se nepokoušeli o nic velkého a inovativního, po těch sračkách z posledních mnoha ročníků mi bohatě stačí že tady to bylo prostě důstojné. Oslava nových filmů a víc prostoru pro fajn hosty a oceněné než křečovitá snaha lézt do prdele některým cílovkám je přesně to co Oscaři potřebovali. Snad jen nějaká ta nová hezká filmová montáž mi chyběla, ty jim vždycky šly na výbornou. Na legendární ročníky deset a víc let zpátky tohle samozřejmě pořád nemá... ale už jsem konečně zas jednou nelitoval proseděné noci u přímého přenosu. 8/10 (13.03.2023)

Víťazom je totálne slabý film, no a sebranka od Malajzie po Aljašku, od Ruska až po Ohňovú zem zobrala všetky ceny, človek by povedal, že v USA už väčšinové obyvateľstvo vyhynulo. Vrcholom ale bolo, keď liberálny vešiak značky Cara Delevigne uvádzal pesničku: "Táto pieseň je pre všetkých, ktorí sa cítia ako ženy." Mne stačilo, grc. (14.03.2023)

Rozdělení cen většinou perfidní, úroveň pořadu a přenosu normální, Kimmel OK. Mně se Na západní frontě klid líbilo moc, čili mě nevyrušovalo rozdávání tímto směrem, přestože je jasné, že nebýt současného útoku Ruska na Ukrajinu, snímek by se do záře oscarových reflektorů až tak nedostal, ale budiž. Jak říkám, mně se líbil velmi, válka je příšernost a je velká škoda, že naši šikovní nominovaní sošku nevyhráli. Držela jsem palce a dmula se pýchou, k nominacím srdečně gratuluji! Ale jinak to bylo od členů akademie sterilní, průhledné, až nepříjemně politicky korektní, osobně jsem ráda, že nepadaly černé facky a vůbec, že se tam neděl povinný gheťácký bordel, jako už bývalo normou v posledních letech, film roku byl osobně ocenila maximálně za střih a v hereckých kategoriích určitě ne za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. Jamie Lee Curtis si odnesla sošku za celoživotní výkon, což je kravina. Tam měl Oscar putovat směrem k Vílám.  Dále, takto odignorovat luxusní super bijáky, které byly nevšedně kvalitní a doslova vrátily davy lidí do kin, jako jsou dvojky Top Gun a Avatar, pak lahůdky pro užší publikum typu Elvis a Babylon, to je zkrátka v prdeli práce, penisův mlýn, ze kterého není cesty ven. Jasně že se nikdy nedostane na všechny, ale ty vole, kdyby se jednalo o nějaké uondané sračky, neřeknu popel. Ve své době se takto povýšeně postavila Akademie k Formanovým filmům Lid versus Larry Flynt a k úžasnému Muži na Měsíci. Dodnes je trapasem, že Jim Carrey nedostal ani nominaci na Oscara, stejně tak vynikající Robert Carlyle za Trainspotting, čili fakt bodat na ně. Fraserovi člověk plešouna přeje, obzvlášť, když viděl jeho sympatické, upřímné dojetí, ale ten kluk, co vypálil Elvise, tak ten ho ode mě má navždy.  Co se týče nejlepší filmové písně, v pohodě do Bollywoodu, protože co tam znělo jinak, to byla benefice zoufalství non plus ultra, jediná pochvala akademii, že v hereckých kategoriích navrhla všechny, kteří nominovaní dosud nebyli. (16.03.2023)

Loňské předávání Oscarů definovala facka. Letošní ročník svým opatrným našlapováním připomínal člověka stále zpracovávajícího prožité trauma. K úspěchu se přitom stačilo vyhnout velkému průšvihu. Nízko položenou laťku se organizátorům díky profesionálnímu výkonu Jimmyho Kimmela a jisté režii, často s líp načasovanými střihy a promyšlenějším vedením kamery než v některých oceněných filmech, podařilo snadno překonat. Většina Kimmelových vtipů se nesla v duchu neškodného popichování přátel. Žádné provokace, skoro žádná politika. Jen témata, u nichž se většina sálu shodla, že jsou k smíchu. Třeba nedostatečné zastoupení žen ve filmovém průmyslu. Opatrná dramaturgie reflektovala snahu o návrat k osvědčenému, k „normálu“, zpátky do kin (což je ironické, když první části předávání dominoval nenápaditá válečná jatka od Netflixu, která v kině neviděl téměř nikdo). Skladba večera byla přímočará a předvídatelná. Jako za starých časů. Dvě vrcholná hudební čísla, This is a Life Davida Byrnea a Naatu Naatu z RRR, měla asi patnáctkrát víc energie než všechno a všichni okolo. Hlavní význam 95. ročníku by mohl spočívat v redefinování toho, jaký film může být dnes považován za „Oscarworthy“. Multidimenzionální melodramatický maglajz Všechno, všude, najednou, špatná cover verze Matrixu, je dílem populistickým i progresivním. Využívá žánrových tropů známých ze sci-fi a komiksů a zároveň s převážně asijským hereckým obsazením vypráví o přistěhovalecké rodině potýkající se s diskriminací. Stejně tak akademici a akademičky jeho vyzdvihnutím dali najevo, že chtějí být vnímání jako lidé citliví jak ke společenským trendům, např. tématu jinakosti, tak ke vkusu masového publika. Anebo na ně prostě jen zabrala marketingová kampaň A24, společnosti, která již poněkolikáté prokázala, že ví, jak okolo svých filmů vytvořit příběh, že právě ony si zaslouží Oscara. Vítězství Všechno, všude, najednou mě netěší, nicméně dokládá potěšující omlazování a rostoucí různorodost Akademie, která je ve svém hlasování méně vyzpytatelná než dřív. Možná jde o jednorázovou odchylku, stejně jako když před čtyřmi lety vyhrála naopak Zelená kniha, která by působila progresivně naposledy někdy v roce 1968, možná o náznak toho, že se brzy dočkáme vítězství nějaké marvelovky. (16.03.2023)