Reklama

Reklama

Muž na radnici

(seriál)
Československo, 1976, 11 h 30 min (Minutáž: 54–72 min)

Scénář:

Jaroslav Dietl

Hrají:

Zdeněk Buchvaldek, Jan Hartl, Jiřina Bohdalová, Milena Steinmasslová, Martin Růžek, Míla Myslíková, Josef Bláha, Jaroslav Moučka, Jiří Štěpnička (více)
(další profese)

Epizody(11)

František Bavor je aktivním poslancem a funkcionářem Městského národního výboru ve Starém Kunštátu. Je to obětavý člověk, který prožívá s městem jeho radosti i starosti. Jeho rodinu postihne tragédie – při dopravní nehodě ztratí manželku a matku svých dětí. Tím víc se pak věnuje své práci. Má v plánu zmodernizovat a přestavět město. V jednotlivých příbězích sledujeme i jeho soukromý život, problémy se synem Přemyslem a dcerou Bohunkou. Poznáváme i práci členů občanských výborů, poslanců a funkcionářů národních výborů, kteří se starají o rozvoj města. (TV JOJ)

(více)

Recenze (138)

Tsunami_X odpad!

všechny recenze uživatele

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) ()

elle odpad!

všechny recenze uživatele

Nejenže jde o dílo umělecky více než sporné, ale obsahem a zamýšleným vyzněním je to naprostá obludnost. Film o znásilnění městečka, kdy vidíme jak se pachatel na čin chystá, připravuje, morálně je dle autorů v právu a pak koná. Těžko hledat slušné slovo, které tomuto dílu věnovat. Také pro mě je to vzpomínka na dětství. Některé architektonické hrůzy jsou toho stálým dokladem a varovnou připomínkou. Naopak při výpočtu seznamu budov a míst, které podobní soudruzi zničili, zbourali nebo "vylepšili", se mi zatínají pěsti. Dnešní doba jistě také páchá kraviny (protože světe div se, lidé jsou stále blbí i chytří, žraloci i idealisti), ale každý může polemizovat, kritizovat a dokonce i adorovat obludnost doby, kdy se poroučelo větru, dešti, a nikdo mu nezakáže jít na školu, kterou chce, jet kam chce a nezavře ho za to. ()

Reklama

BigBang 

všechny recenze uživatele

Žádný díl nečekal v řadě nahrávek na mém videu na přehrání dlouho. Tenhle seriál prostě odsejpá: prohrál dneska schůzi? Nevadí, jde se poradit za politickým guru a příště vyhraje. Nejvíce jsem cenil výstavbu zápletek: v jednom dílu klidně tři čtyři zlomové body, kdy průšvih v sobě současně skrývá zárodek budoucí naděje a naopak. Zcela osobitým žánrem pak je poslední triumfální díl, jenž nemá myslím obdoby v TV a filmové tvorbě (snad s výjimkou některých scén z Bláznivé střely). Například role p. Šimánka, který chodí asi 15 min. ve druhém plánu, pak splní historickou úlohu tím, že si s otevřenou pusou poslechne improvizovaný proslov hlavního hrdiny. Až dosud jsem za vrchol normalizačního seriálu považoval Inženýrskou odyseu. Teď váhám, jestli M. na r. není přeci jen silnější příběh. Škoda těch drobných nedotažeností ve zvláštních efektech. Třeba p. Němec coby architekt s hlavou v oblacích něco pořád plánuje, stavaři se děsí, že projekt je děsná avantgarda, že "tam neni jedinej pravej úhel" - a potom tam stojí pár paneláků. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Jestliže se Ženě za pultem dnes vyčítají plné, nazdobené regály, Muže na radnici bychom asi za tu špínu a šeď měli pochválit. Tím však s chválou končím. Jinak jsem se nemohla rozhodnout, jestli budu radši umírat nudou nad tím schůzováním, trapností nad privátními problémy soudruhů nebo jestli mě z těch blábolů rovnou trefí jako pana učitele. Poslední díl to rozštíp. U toho jsem se nalomila smíchy. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Musíte mít strpení, já jsem ještě v mlíce nikdy nepracoval, odpovídá hned v úvodu na jednu z mnoha stížností poslanec František Bavor, téměř mýtický prototyp socialistického funkcionáře. Než se pustím do širší analýzy Dietlova seriálu, je nutné připomenout, že Muž na radnici vznikal jako příspěvek Československé televize k volbám do zastupitelských sborů v roce 1976. Jasně definovaný ideový rámec je zdůrazněn navíc i tím, že děj seriálu je záměrně situován do období prvních normalizačních let (1971 – 1976), kdy se znovu mobilizovaly stranické orgány ve městech a obcích. Starý Kunštát (ve skutečnosti devastovaný Beroun) je dle očekávání charakterizován jako zanedbané, rozpadající se město, jehož urbanistická vize je, zdá se, v nedohlednu. Vina padá na hlavy stávajících funkcionářů, vesměs zkompromitovaných představitelů tzv. krizového období (1967 – 69), kteří jsou posléze odejiti. Nic nového. Jenže Dietlova konstrukce je trochu jiná. Bavor (Buchvaldek) střídá předsedu Chovance (Růžek), který se vbrzku stává vedoucím odboru na okresním národním výboru – a dál hází klacky pod nohy Bavorovi a jeho bezohledným plánům. Teprve v závěru Chovanec pochopí, že škodit se nevyplácí a jako poslušná korouhvička na střeše se otáčí podle aktuálního větru společenského mínění. Dietl tím zdůrazňuje, že teprve s příchodem nových (myšlením, přístupem) kádrů se dají věci do pohybu. Bavor začne prosazovat zásadní koncepci přestavby zanedbaného města a využívá k tomu tehdy běžně dostupné prostředky, včetně demagogického přesvědčování o nutnosti veřejného zájmu. Samozřejmě, Dietl si byl vědom toho, že bez potřebných osobních problémů hlavních protagonistů se ze seriálu nikdy nestane masově vyhledávaný artikl. Proto Bavorovi připsal na vrub peripetie s druhou manželkou (Bohdalová), nezdárným synem (Hartl) a nezodpovědnou dcerou (Steinmasslová), která se stává svobodnou matkou. To, že Dietl dokázal vytvořit kompaktní celek, v němž lze i přes jistou dobovou poplatnost shledat vynikající dramatický potenciál, je nezpochybnitelné (sic!). Pořád by nám ale neměly unikat dobové souvislosti, např. to, že seriál byl poprvé odvysílán v době, kdy probíhaly volby do všech zastupitelských sborů. V tomto ohledu vykonal Dietlův seriál své poslání – prostřednictvím Františka Bavora, férového, upřímného a zásadového funkcionáře vidíte, že vaši poslanci jsou lidé, kterým jde o blaho všech občanů. Neusilují o prosazování vlastních zájmů. Jsou to lidé jako vy. Žijí skromně. Mají jako vy problémy v osobním životě. Musí v práci bojovat o prosazení prospěšných myšlenek. Pracují pro vás. A ještě jednu věc jsem při práci na seriálu pochopil hlouběji než předtím a budu na ni myslet, až vhodím při volbách do urny svoje volební lístky, protože tady akt souhlasu s politikou naší strany a státu přece nemůže končit – mám na mysli to, že si nemohu myslet, že jsem si volbou svých poslanců zvolil nějaké svoje pečovatele, dobré skřítky, kteří mi splní každé přání. Budu si vědom toho, že jim musím také tím, co umím, pomáhat, aby ve své funkci mohli obstát. A obstát znamená urazit další kus cesty za našimi cíly. Jsou naše, společné, musíme o ně proto společně usilovat, vzkázal tehdy lidem představitel hlavní role, herec Zdeněk Buchvaldek. Že to společné úsilí nakonec vyústilo v trvalou a nevratnou devastaci českých měst, je tragická tečka za celou tou svévolnou asanací. Mysleme na to, až se na obrazovkách zase objeví zachmuřené čelo soudruha Bavora. () (méně) (více)

Galerie (3)

Zajímavosti (34)

  • Scény v hospodě na Símalce se natáčely ve studiu. (M.B)
  • Bedřich Prokoš, který hrál ředitele fabriky, dostal nabídku od předsedy benešovského národního výboru, aby vzal funkci ředitele jednoho benešovského podniku, protože roli zahrál věrohodně. (Zdroj: Lexikon českých seriálů). (M.B)
  • Na poličce v ložnici má Bavor (Zdeněk Buchvaldek) knihu „Země stepí a hor“ o expedici Mongolskem. (sator)

Související novinky

Zemřel herec Jaroslav Moučka

Zemřel herec Jaroslav Moučka

27.12.2009

Krátce po úmrtí herečky Mileny Dvorské, odešel do pomyslného hereckého nebe také její kolega Jaroslav Moučka. Došlo k tomu v sobotu 26. prosince. Dnes to oznámilo Vinohradské divadlo, jehož členem… (více)

Reklama

Reklama