Klíč

Hnus. Tento film musel na mnohé lidi, kteří si mysleli, že kvalita české kinematografie bude po zlatých šedesátých rapidně stoupat (a také koncem 60. stoupala - Spalovač mrtvol, Nebeští jezdci, Kladivo na čarodějnice), zapůsobit jako studená sprcha. Předem se vyjádřím k hlavnímu problému filmu a tím je děj. Filmu se zásadně nedaří a ani nás snad nechce udržovat v nějakém napětí či strachu. Důvodem není jen pan Čech, který by si měl znovu zopakovat FAMU (jestli jí teda někdy vystudoval), ale hlavně pojetí děje. Co nám tedy film nabízí? Na začátku je polapen vedoucí komunista Jan Zika (neplést se Žižkou). Následně je raněný odvezen na gestapo a film se větví do dvou rovin. V jedné sledujeme nacistické vraždění (nejlepší část snímku, ale průměrně natočena, neboť z nacistických zvěrstev šlo vytěžit víc) a hledání dveří, kam pasuje tajemný klíč. V druhé rovině sledujeme hlavního protagonistu ("výtečný" výkon Františka Viceny, poněvadž celý film jen leží, mlčí a kouká), který je podrobován výslechu (odehrává se tak, že nad jeho postelí někdo stojí a křičí: Kde?! Kdo?! Kam?!), ale každý ví, že komunisté se neudávají :-D, a proto celá tato linie postrádá jakékoliv napětí. Během doby co leží, se mu vybavují vzpomínky jak navštívil Moskvu, jak se setkal se západním odbojem (nejzrůdnější část filmu - později vysvětlím proč), a nakonec se vzpomínky protnou s realitou a skládačka se uzavře. To znamená, že celý film je již předem uzavřený kruh, takže divák nemá žádnou záminku k tomu, aby byl napjatý na to, jak to dopadne, a to je právě ta hlavní chyba filmu. Poslední kapitolkou je pojetí atentátu. Ten byl již v mnoha českých filmech líčen buď jako správný akt, nebo alepoň vyrovnaně (Atentát, Sokolovo, Vyšší princip, Opus pro Smrtihlava). Zde zásadně negativně nejen jako neprospěšný, ale i jako zrada vůči komunistickému odboji. Na konci se mi ještě docela líbila ta metafora se stromy, ale celkový dojem to nenapraví. PS: Je neuvěřitelné, že v českých zemích se na originálním DVD objeví tuzemský film v ořízlém formátu (což je v některých záběrech dost protivné). Můžete jen hádat, kdo tento film vydal a odpověď naleznete na pravé straně, napravo od položek komentáře, ve filmotéce, v bazaru, pod nápisem V kinech ČR 14.05.1971. (21.05.2010)

"Sovětský raketoplán Sojuz ztroskotal. V jeho dřevěných troskách nalezli ze sedmi členů posádky smrt čtyři. Přežili pouze palubní topič, truhlář a nástěnkář..."   Komunistické Potěmkinovy vesnice, jejichž papundeklovou realitu jsme čtyřicet let nebyli schopni prohlédnout, ale dnes bychom rozhodně už žádnému Potěmkinovi neuvěřili. To vůbec...  Klíč je normalizační, a tady se nebojím říct kokotina, která zasévá rudé semínko do srdcí šedesátými lety narušeného národa: Milujeme Lenina a komunisté jsou andělé jeho. Na Západ od nás je to jen samý zrádce, arogant a zbabělec.  Tolik k poselství filmu, co do příběhu je to pak téměř nekoukatelné, anžto to vlastně nemá žádný pořádný scénář. Působivou je jen scéna s gilotinou, ale i tu formálně pohřbí závěrečná nesmyslná opakovačka, která měla její naléhavost zřejmě zvýšit. Inu nepovedlo se.  Do odpadu nehážu jen za poněkud symbolicky popletený závěr s padajícími stromy a stojícím křížem. Soudruzi, to máte naopak... (17.10.2022)

Další zkurveně komunistická agitka s bolševickou plechovou hubou v hlavní roli (oni se snad jezdili pářit přímo do Kremlu, jinak nevím, kde tyhle typy, kterejm komunismus koukal z vočí, pořád brali). Hlavní poselství: Atentát na Heydricha byl špatně, áno, poněvadž jsme to nevymysleli my, předposraný komunisti. To ste si vymysleli vy tam v Londýně a nás ste se neptali, a nás pak kvůli tomu, chudinky, všechny pozavírali a pozabíjeli. Jedinej správnej vlastenec je totiž ten, co jezdí do Moskvy, vy trotlové. No HNUS, co se tady v tý zemi neustále střídá za ksindl - nacisti, komunisti, eurosocialisti... Bych blil. (17.01.2013)

V hlavní roli gilotina a mistr popravčí. Jinak se v zásadě nebylo na co koukat, pokud nepočítám Ševčíkův opilý výstup, který byl ve vztahu k nacistickým okupantům na bolševiky až příliš lidský. Jinak se jednalo o další z propagandistických sraček, ve které si rudá chátra přivlastňuje protinacistický odboj a tyto filmy mě rozpalují do běla. A rozhodně to není revoluční zápal. 10% (11.04.2012)

První normalizační film. Představoval jsem si u něj, jaké to asi bylo, jít na tuhle nádheru v nastupujících sedmdesátkách do kina. Diváci si při tom, pochopitelně nepříliš vědomě, dali i svého prvního Tomana, ústředního muže (dramaturga) československého filmu. Místo rozjuchaných, budovatelských, subverzních, vývozních a novovlnných filmů se svou diváckou zkušeností dostali absolutní stranickou šeď, na které se podepsala absence tvůrčího prostředí (nahrazeného prostředím schvalovacím/úřednickým), známých (ikonických) herců a řemeslného nadstandardu. Což o to, straník Vladimír Čech měl ve své kariéře i světlejší formální chvilky (Expres z Norrimberka, 105 % alibi), nicméně zde, s uvědoměním že vše dělá pod drobnohledem Moskvy, víceméně režijně nefantazíroval. Protože co kdyby. Uvědomíte si to po úvodním dramatu přesně ve chvíli, kdy se stará babka rozpláče dojetím v pracovně Vladimira Iljiče a celý Klíč tak jednou provždy udělá twist někam jinam, než byste po úvodní štáře namlsaně čekali. Pak už se to veze na formálních a notně otupujících tezovitostech, jako je poprava gilotinou za zvuků klavírů (pozor, hraje nacista!). Aby to pochopil i poslední náměstek je třeba tuhle scénu zopakovat. Pro jistotu pětkrát za sebou. Po největší akci v dějinách pražských zámků už jako divák jen rezignovaně čekáte na to, až malátný Vicena přestane předstírat, že hraje a konečně exne. Z umrtvující šedi pak už jenom se slzou v oku zavzpomínáte na vnitřní půtky mezi jednotlivými liniemi odboje a zapamatujte si, že kdybyste chtěli tuto organizaci někdy infiltrovat, nejlépe se to dělá v kadeřnictví s heslem „potřebuji ostříhat na ježka“. Tenhle film je otvírák k prázdnu. I s tím závěrečným křížem se kterým bylo při schvalování dost problémů. (05.12.2013)