Pád do ticha

Základná zásada horolezcov je neprerezávať za žiadnych okolností lano. Niekedy sa inak nedá. Niekedy je život bizarnejší ako najvymyslenejší príbeh a stane sa, že takýto zdanlivo vysoko neetický čin zachráni život obom. Zranený odrezaný lezec totiž pád prežije, no vyvinie extrémnu snahu dostať sa z ľadovej trhliny do bezpečia základného tábora. Použitými prostriedkami minimalistický polodokument sa dôstojne vyrovnáva vysokorozpočtovým napínavým filmom. No napriek uchvacujúcim záberom prírody a nadľudskému výkonu zraneného lezca vo mne nevyvolal ani zďaleka také pohnutie nad silou prírody ako ktorýkoľvek z dokumentov Paľa Barabáša. (26.01.2005)

Neobyčajný príbeh dvoch horolezcov v Andách. Aj keď ide vlastne o dokumentárne spracovanie, mne to tak nepripadalo. Vôbec mi na posudzovanie formy nezostal čas, dejová linka ma absolútne pohltila. Pekné zábery prírody sa striedajú s napínavým bojom o prežitie. Totiž zlomiť si nohu na vrchole nie práve najmenšej hory sa obyčajne rovná rozsudku smrti. Treba mať však na pamäti, že vôľa prežiť niekedy dokáže aj nemožné. Možno na to myslel aj ten horolezec. Ide o niečo fascinujúce, napínavé a krásne, to všetko v jednom balíčku. (11.06.2014)

„Myslel som, že toho zvládnem viac.“ Asi by som sa za to mal hanbiť, ale toto ma nebavilo. Niektoré filmy sú zvládnuté slabšie/ priemernejšie, ale zato majú silný (etický, ľudský) rozmer, na aký sa ich o pár tried lepší bratia nezmôžu, pretože nevznikli podľa skutočných udalostí. PÁD DO TICHA je presne tento príklad. Je to film, ktorý má čo povedať, ale kebyže sa jedná o "čistý dokument" a nie "rekonštrukciu", určite by ma to zaujalo na 80%. Takto slušná horolezecká dráma "vraj podľa skutočnosti". (20.07.2005)

(Nehodnotím příběh, ale jeho filmové zpracování!) Po mém nedávném nadšení z filmu Everest jsem si vzpomněl na tenhle svůj dosud nevyřízený rest, tedy: Silný a zajímavý příběh, nádherné a fascinující vysokohorské scenérie... a do toho co chvíli prostřih do studia na "mluvící hlavu", který vždycky spolehlivě zafunguje jako ťafka mezi oči, tedy hodně rušivě (eufemisticky řečeno). To se pak těžko můžete ponořit do napínavého děje a do krásných obrazů, když pořád s hrůzou čekáte kdy vám před oči zase vskočí nějaká mluvící hlava. Věděl jsem, že jde o hraný dokument, ale ne že jde o hraný dokument s neustálým kecáním xichtů ve studiu, navíc škodolibě vyzoomovaných přes celou obrazovku. Na ono kecání by myslím bohatě stačilo jen audio, nebo jen pár minut rozhovoru na konci. A pak ještě navíc zjistím, že ten polámaný nebožák, se kterým jsem celou dobu soucítil, nemá rád Boney M., bastard jeden! A pak člověk nemá být misanthrop. (12.11.2015)

Mám rád horolezecké filmy, i když nabízejí v podstatě pořád to samé, ale Pád do ticha je pro mne velkým zklamáním. Nepopírám zajímavý příběh ani obdivuhodnou vůli k přežití (to jsou ty dvě hvězdy), ale způsob zpracování byl tragický. Dokumentární forma vytvořená dokola opakovaným stylem (týpek ve studiu řekne: "Pak mi to podklouzlo" a následně je zobrazen, jak mu to podklouzlo) mě do příběhu nedostala a skutečnost, že jsou od začátku snímku všichni spokojeně živí ve studiu, dávala i retardovanému divákovi nenápadné znamení, jak to asi tenkrát dopadlo. Pro mne je to tedy pouze nuda o dvou naivních manících, kteří nebyli připraveni na to, že by mohli mít problémy při výstupu, který se ještě nikomu nepovedl. (20.04.2011)