Obsah
-
Když se dají dva dohromady, nikdy v tom nejedou sami. Vždycky sebou, aby se tak řeklo, vlečou "břímě minulosti": své bývalé, své přátele, přátele svých přátel... Ani Steve a Susan nejsou žádnou výjimkou: je tu Susanin "ex" Patrick, je tu Stevova "ex" Jane, jsou tu Susanina nejlepší kamarádka Sally a Stevův nejlepší kamarád Jeff... Je tu samozřejmě ještě mnoho jiných, ale těchto šest k sobě patří téměř neodmyslitelně. Jejich životy se prolínají, jejich cesty se kříží. Navštěvují stejné hospody, dívají se na stejnou televizi, diskutují o stejných problémech, řeší podobné průšvihy... Momentálně třeba zrovna ten, jak přesvědčit Jane, že mezi ní a Stevem je už opravdu a definitivně konec, když zatím každý jejich takzvaný rozchod skončil zcela spolehlivě v posteli... Prozatím osmadvacetidílná britská obdoba Přátel či Sexu ve městě - neboli sitcom, hovořící maximálně upřímně, otevřeně a hlavně vtipně o věcech, jimiž žije dnešní - aby se tak řeklo - začínající střední generace. Všem jeho hrdinům je něco kolem třiceti, všichni mají za sebou dost životních zkušeností s láskou, sexem i přátelstvím a všichni jsou odhodláni vytěžit ze života maximum. Mimořádně úspěšný seriálek získal Stříbrnou růži na festivalu v Montreux a byl prodán do více než dvaceti zemí. (oficiální text distributora)
Zajímavosti o filmu (6)
-
Dvě z hlavních postav (Steve a Susan) jsou pojmenovaní po tvůrci seriálu Stevenu Moffatovi a jeho manželce Sue Vertue, producentce seriálu.
-
Steve je profesí spisovatel (tedy stejně jako jeho tvůrce, na kterém je postava založená).
-
Susan se při příchodu na scénu často omlouvá, že jde pozdě. To je opět osobní žertík Stevena Moffata, který tak škádlí svou manželku Sue, která prý chodí pozdě docela pravidelně.
-
Byl to Jack Davenport (Steve), kdo vybral jako titulní píseň k seriálu skladbu "Perhaps, perhaps, perhaps".
-
Jeff má ve svém bytě zarámované plakáty k filmům The Procurer, Attack of the 50 Foot Woman (1958) a Marc Mato, agente S. 077 (1965).
-
Ačkoli některé scény se nenatáčely před živým publikem (například exteriéry a "nahé" scény), pořízené záběry byly puštěné živému publiku, a tak je smích při nich opravdový. To může být ovšem českému diváku jedno, protože u nás bylo Párování vysíláno bez původní zvukové stopy smíchu.
