Nejmladší z rodu Hamrů

Takovýchto vzorových družstev bylo v celém Československu jako šafránu a pracovní jednotka po sloučení družstev do větších celků se na prahu 60. let pohybovala kolem 10–15 Kčs, o 25 Kčs si mohli mnozí družstevníci nechat jen zdát. Počátek 50. let a následná druhá vlna kolektivizace v jejich druhé polovině je v seriálu vykreslena do značné míry nekonfliktně, neboť se opomíjejí některé důležité momenty, které byly pro zdárný průběh združstevnění vesnice klíčové: předně to byl neustálý nátlak činovníků z ONV a MNV na drobné rolníky, aby do JZD vstoupili, dále to byly také neúměrně vysoké povinné dodávky, které museli drobní zemědělci státu odvádět, družstevníci je měli totiž daleko nižší. Nebylo výjimkou, že rolníkům byla úroda často zabavována, pokud neměli dodávky splněny, takže mnozí z nich se ocitli na pokraji bídy, a navíc jim byly vyměřeny ještě vysoké pokuty (v řádech desetitisíců korun, což při průměrné mzdě kolem 1000 Kčs na počátku 50. let nebyl taky žádný med). Při scelování pozemků dostávali rolníci náhradou půdu o nižší bonitě a na špatně přístupných místech, takže bez mechanizace ji nebyli schopni ani řádně obdělávat. Když už jsme u té mechanizace, pokud měli střední či větší rolníci nějaké stroje, byly jim bez náhrady už na začátku 50. let zabaveny pro potřeby nově vznikajících strojních a traktorových stanic (STS). Protože se do družstev nikdo nehrnul a MNV disponovaly půdou z poválečné revize pozemkové reformy, kterou neměl kdo obhospodařovat, přidělovaly ji drobným zemědělcům do tzv. nuceného pachtu, takže zemědělcům vzrostla výměra půdy, a zvýšily se jim tedy i povinné dodávky, které byly pro mnohé z nich opět decimační. Pokud chtěl zemědělec darovat půdu státu, nebyla tato nabídka začasté přijímána a bylo mu doporučeno, aby s ní vstoupil do družstva – ta se totiž po celá 50. a ještě i v první polovině let 60. potýkala s naprostým nedostatkem pracovních sil, a to zejména z řad mladých lidí. Není proto divu, že nakonec mnozí rezignovali a do JZD vstoupili. O kulacích a jejich vysídlování se taky mnoho nedozvíme, a pokud je přece jen poukázáno v seriálu na některé stinné stránky kolektivizace, jedná se vždy o selhání či chybu jedince, nikoliv systému jako takového. Odhlédnu-li od výše řečeného, nemá seriál s historickou skutečností příliš společného, ale dějiny píší vítězové, takže se není příliš čemu divit. Nicméně řemeslně je seriál zvládnut dobře, pan Dietl psát uměl, ne nadarmo si získal přezdívku Jirásek socialismu, protože se dovedl rozmáchnout k velkým historickým freskám. I proto mé celkové hodnocení je víceméně shovívavé, hodnotím fikční svět, který vytvořil, nikoliv překreslenou historickou realitu, kterou se snažil divákům indoktrinovat. (13.07.2017)

Prvních pět dílů se mi opravdu líbilo, naopak poslední dva byly úplně zbytečné. Nemyslím, že by seriál byl bůhvíjak zpolitizovaný, je to spíš o lidech v té vesnici. Charaktery jsou docela lidské a uvěřitelné. Prachař má výbornou roli moudrého sedláka. Druhá polovina je trochu plochá, myslím ale, že proměnu vesnice se zachytit povedlo. Neměl jsem s tím problém. 75% (29.05.2018)

Odpuzující lež o čs. kolektivisaci opentlená několika polopravdami, tak jak to uměl jen soudruh Dietl. Obzvláště zatčení mladého Hamra a výslech na StB je urážkou všech těch, kteří skutečně trpěli jen za to, že byli schopni vytvořit si za staletí majetek. O "hrdinovi", kterej se jednou za dva tři díly vzepne k protestu, ale pak jako pudink splaskne, protože Strana řekne jinak, nemluvě. (16.08.2016)

Člověk je v rámci televizní normalizační tvorby zvyklý tolerovat leccos, protože odměnou mu často bývá minimálně zajímavý dramatický zážitek, ve kterém se je možné opřít alespoň o dílčí klady... ale obávám se, že tady není nic. A kromě toho bych musela hodnotit jen zvukovou složku, vzhledem k nekvalitě tehdejšího televizního záznamu. (11.09.2011)

S přimhouřenýma očima to tak v padesátých letech mohlo vypadat, jen ti uvědomělí hrdinové Jaroslava Dietla, kteří jdou za vyšším cílem bez schopnosti se na něj trochu s odstupem podívat, jsou už dost nudní...ten konec tam vypadal vyloženě jako přilepenej, aby si panímámy pobrečely, že si Jan Hamr nakonec našel ženskou. Staronovou. 30%. (11.10.2011)