Saw: Hra o přežití

Na světě jsou evidentně dva druhy lidí. Ti, kteří si neváží života, a ti (teď pozor, nepřijde očekávané "ti, kteří si ho váží"), kteří takové jedince odchytávají a jsou tak hodní, že jim (uzavíráním do obřích smrtelně nebezpečných pastí) dávají pořádně poučné životní lekce. Víc než cokoli jiného je Saw především psychologický thriller, který dokonale vykresluje povahu a pocity provinilého člověka. Trošičku si zahrává s etikou, když si dovolí soudit závažnosti prohřešků, takže z "těch učitelů" se nestávají kvintesenciální spasitelé, nýbrž jen geniální psychopati, ale o to tady až tak nejde. Jde o to, že je to pekelně vtahující a působivá podívaná, při které si (běžný) divák ani na minutku neoddychne. Navíc většina lidí si života neváží, a pokud jim Saw třeba jen trošku pomůže, aby si to uvědomili, je to víc, než co od filmu člověk může žádat (možná někomu může připadat absurdní brát si ponaučení ze Saw, ale když to jde z filozoficky obdobně laděného Jisatsu Saakuru, tak tady to jde taky). (14.05.2007)

Málokdy se stane, že mě film dokáže šokovat. Ať už svým příběhem, průběhem nebo samotným závěrem. Saw: Hra o přežití to dokázal. Příběh vytvořil takový, že ho dokáže natahat na několik dalších dílů dopředu, dokáže z něj dokonale těžit a bohužel také dokazuje, že původní první díl se nikdy nepřekoná, i když ti další budou šokující a napínavé stejně jako tento, opravdu první a jediný dobrý díl, který stojí za to ho vidět a který patří mezi jedny z mála nejlepších filmů současnosti, tedy z mého hlediska, jen ta reklamní kampaň a využívání dobrého nápadu kazí celkový dojem z teď už docela početné série, a jak to tak vypadá tak to dále bude pokračovat. I tak tento film zůstává unikátem, který se jen tak v davu neztratí. A ten závěr? Nad tím jsem musel kroutit hlavou celý den, celou noc a ještě den na vrh. Je málo originálních filmů, když už se nejedná o vtip, tak aspoň o napětí a zajímavý příběh. Tenhle film ho má. Má výborný nápaditý příběh, parádní napínavé scény, a hlavně to, co řadě dobrým filmům chybí, neskutečně nečekaný závěr. Nejlepší thriller/horor co jsem snad kdy vůbec viděl. Předtím jsem nadával na to, že horory rád opravdu nemám, ale když se do nich přimotá slušná podstata, má to všechno do sebe opravdu něco, co dokáže s přehledem dál nabídnout. (24.02.2008)

Bohužel můj komentář není tak šokoující jako závěr celého filmu. Celou dobu jsem se snažil hádat kdože by snad mohl být ...Dokonce už jsem jásal, že jsem se trefil, jásal jsem předčasně. Finálová hudební skaldba je moc povedená . Jenom bych chtěl zmínit na jakém prostoru a z jakým rozpočtem se dá natočit film co Vás doslova sejme. Ne každou hru bych tedy musel hrát (09.06.2006)

Bude tu spoiler. I já se připojím k dobrému hodnocení, co se týká atmosféry a překvapivého konce. Ještě i začátek se mi líbil, ale tak po hodině jsem si začal říkat, kdy už ti dva idioti přeříznou ten řetěz a vypadnou z tý místnosti. Času na to měli habaděj. (Trošku se v tom vyznám, přeříznout obyčejnou pilkou na železo půlcentimetrovej ocelovej hřebík netrvá víc jak pět minut. A pilka i když se zlomí, tak se jí dá řezat dál. A to jsem odhlídl od toho, že prostě stačilo jen přeříznout zámek a vykašlat se na těžkej řetěz. Takhle kdyby řetěz byl přivařený, to by bylo něco jinýho.) Rozjezd filmu skvělej, pohledy do minulosti postav (tedy převážně doktora, o tom fotografovi se nic nedozvíme) a ukázka vyšetřování jsou taky fajn. Jenže pak už je to příliš dlouho v tý umývárce a člověk si říká, že to nějak moc natahují. Konečné odhalení zločince samozřejmě diváka překvapí, hlavně možná proto, že je to tak rychlý, že mu nenechá vteřinu na zamyšlení a taky že NIKDO nedokáže ležet bez hnutí víc jak osm hodin a pak v klidu odejít. Další hloupostí čistě jen pro efek je taky to, že žádný člověk dohnaný k vraždění (jen aby si zachránil život) ty oběti ještě víc netýrá a pokud tedy má nějaký tak velký výčitky svědomí, až si nechá od sedící oběti několikrát sebrat zbraň, tak by je určitě netýral a neukájel se pohledem na dění v místnosti. Ale nechme být. Celkem film člověka zabaví, napnutej je těch prvních padesát a posledních deset minut taky a co bysme od horroru taky chtěli víc? Myšlenka a jakás takás pointa tu taky je, což poslední dobou nebývá zvykem. A osobně hodně oceňuju fakt, že se to nezvrhne v jen další zbytečnou vybíječku bez smyslu a důvodu alá Jason nebo Freddy nebo Mike (plus všeckny ty Vřískoty, Lovci myšlenek, Hostely, Lodě duchů a tak milionkrát dále). (24.03.2006)

Tam, kde budoucí torture porn napodobovači už nemají co nabídnout, přichází mystery thriller blížící se parametrům přiznaného vzoru Se7en. Tam, kde budoucí následovníci tápou v oblasti gradace, přichází finále, které i pomocí Clouserovy hudby a kouzla suspension of disbelief vmáčkne diváka do sedačky. Pokud to vidíte znovu s odstupem času, dvě věci vás už nepřekvapí: 1.) Leigh Whannell je o parník lepší scénárista než herec, 2.) jak si Tobin Bell ustele, tak si lehne.. (02.10.2020)