Paříži, miluji Tě

Exklusivní balení Made in Paris. Jednotliví tvůrci se předhánějí v kreativitě, dokonalosti, ale přitom si nekonkurují a dokážou pospojovat mozaiku krátkých filmů ve fungující celek, který i přes svou melancholii pohladí. 18 pohlednic na malém prostoru sdělí adresátovi řadu působivých příběhů. Přiběhů založených na lásce – pubertálně klukovské, otcovské, dědečkovské, mateřské, manželské, milenecké, rodičovské… Jednotlivé střípky poeovských, nerudovských, čapkovských, kunderovských, nebo wildovských příběhů spojuje Pažíž. Rád dostávám pohlednice, rád posílám pohlednice, rád cestuji, tudíž Pošťačka spolu s turistou v metru patří mezi top ten z Paříže. A vedle nich vystupují obě matky – Juliette Binoche i emigrantka, jejíž dvojí podání ukolébavky je skvěle herecky podáno. Krásná trojice romancí – smutnější černošské dvojice, která si spolu nevypije ani kávu, vypointovaná – mezi slepcem a herečkou, a pohádková (k arabské dívce), která překonává i náboženské předsudky. Upíři jsou víc hraví než hororovití; nejkouzelnější je příběh mimů odvyprávěný malým klukem. (26.02.2009)

Některé povídky jsou skvělé (konkrétně od Coenovců, Schmitze, Cravena, Tykwera a Alexandra Payna), drtivá většina je však nezajímavá a některé povídky jsou dokonce otravné až trapné. A taky mě zklamal Cuarón, kvůli kterému jsem si tento režisérský projekt stáhl. ... No nic krásná Paříž, taky tě miluju, ale celkově to na víc hvězdiček bohužel nemá. 60% (17.10.2011)

4,5*/5...Krátke príbehy od množstva kvalitných a svojských režisérov, v ktorom spoločným menovateľom je mesto Paríž. Pripomenulo mi to projekt Ten Minutes Older, tentokrát je výsledok ešte lepší. Každá poviedka má svoj vlasný príbeh, silný nápad a vyznenie- či už ide o komédiu, drámu, filozofiu, dialógy, iróniu...Všetko vynikajúco zostrihané tak, aby to v konečnom dôsledku pôsobilo ako silný a kompaktný celok. Každý príspevok je svojim spôsobom špecifický a kvalitný, avšak nad všetkými u mňa jednoznačne tróni Tom Tykwer a jeho prenádherná "citlivá" jednohubka so zimomriavkovým záverom- úžasné ako niečo tak strhujúce dokázal vtesnať do 5 minút... Celkovo skvelé, viac takýchto projektov!!! (12.05.2008)

Dobré u tohoto snímku je, že nemůžete (snad) říct, že se Vám to nelíbilo celé, nýbrž jen určité povídky. V první polovině jsem shledal značné nedostatky, v té druhé se to pozvedlo. Nejlepšími povídkami byly: s Mirandou Richardson, Juliette Binoche, s muslimkou a s pošťačkou. Naopak nejslabšími byly: se Stevem Buscemim a Nickem Noltem. Co se týče hudby a krásného prostředí Paříže, tak to byla lahoda. Když to celé vyprůměruji, tak mi vyjde asi necelých 70% (možná po dalším zkouknutí přidám). (25.01.2010)

Atmosféra Paříže se tomuhle mozaikovitému dílku upřít nedá, bohužel velké procento povídek je docela slabých a těch pár dobrých (Tykwer, Cuarón, Natali, Assayas, Payne...) to nahoru nevytáhne. Zajímavé jako celek, slabé v jednotlivostech... (30.08.2008)

Výborná humoreska o mimech a geniální tykverova vizuální skládačka to je deset minut, které stojí za vidění + 10 minut imigrantské ukolebavky a imigrantské tragedie, které přimějí k zamyšlení. Zbytek je ubohá přehlídka toho jak se velká režisérká jména s pomocí velkých herců zoufale nedokážou během pěti minut vyjádřit a vyšumí do prázdna, aniž by zanechali nějakou myšlenku či aspoň pobavili. (06.06.2009)

1. *** 2. ** 3. * 4. ****a půl 5.** 6. odpad! 7. ***** 8.* 9. **** 10. * 11. ** 12. **** 13. ***a půl 14. ** 15. *** 16. **** 17. * 18. ** (26.11.2009)

Kolik v té Paříži žije Američanů, co? Ale jinak je to roztomilý filmík poskládaný z krátkých anekdot, kde podle mě Paříž je spíš kulisa, než hlavní postavou. /26.11.2010/ (26.11.2010)

Několik prestižních evropských a amerických filmařů se sešlo u jednoho projektu, kde každý měl v osmi minutách vypovědět nějaký příběh z Paříže. Těžko chtít u 18 zhruba osmiminutových povídek nějakou celkovou kompaktnost filmu. Sice je spojuje jedno prostředí, ale žánrová různorodost je pestrá - vedle syrově realistických sond do prostředí přistěhovalců zde najdeme milostné hříčky, dokonce horor. Střídá se rovněž prostředí, tak aby byly pokryty všechny pařížské čtvrti. Hodně povídek, jak to tak bývá, je nijakých, dokonce bez atmosféry, ta o starším kadeřníkovi či co to bylo, je natolik ulítlá, že ani po třetím zhlédnutí jsem netušil, o čem byla. Asi šlo jen fantaskní rej japonských modelek v protikladu k dědkovi. Dokonce mám pocit, že atmosféra místa často se nepovedla na plátno převést. Paříž je tu jen nijakou kulisou, nikoliv dalším hráčem na scéně. Dokonce se nám dostane jen záběrů zdálky na Sacré Coeur, Montmartre, Notre-Dame, a nebýt úžasné povídky o dvojici mimů, neviděli bychom ani Eiffelovku. Velice hezké jsou i povídky Nobuhiro Suwy, Toma Tykwera, ale ona ústřední o tlusté Američance, která v parku na lavičce pochopí Paříž, mne osobně neoslovila skoro vůbec. Po pravdě třeba u povídky z Montmartru bych čekal, že vytěží tvůrce Bruno Podalydès daleko víc z místa a jeho genius loci - jenže místo Sacre Couer, uliček, hospody Černá kočka či Moulin Rouge - což vše tvoří duch místa - vidíte chlápka v autě a paní, co jde vedle po chodníku. Když vezmete třeba filmy Jean-Pierre Jeuneta, tam hraje Paříž ústřední roli zcela efektně i efektivně. Nebo film Šaráda s Audrey Hepburn, kde je Paříž podána podobně, a dokonce vtipně - viz scéna s Notre-Dame. Škoda, fakt, z tak šikovného nápadu šlo vytěžit daleko víc. Bojím se, jak dopadne podobný film o New Yorku, který neznám, a jaký nabídne duch místa. Disk načíná protipirát, pokračuje trailery na filmy Disaster Movie, Skrblík, Příběhy Richarda O, Chaos, Soudný den, Suprhrdina, reklamou, ale jinak zde navzdory popularitě celého filmu nenajdeme žádné bonusy. (10.08.2019)

Jak uz to tak byva, nemuzou se vam libit vsechny pribehy, ale naprosta vetsina byla skvela, dojmena, silna a nekdy vserikajici. (13.04.2008)

Na povídku o mimech sem koukal s otevřenou pusou a nechápal sem 80% (23.01.2010)

Paříž, metropole kultury, módy, věčná inspirace umělců, pro Ernesta Hemingwaye svátek života, je často spojovaná s termínem "láska" a není se ani čemu divit. To přízvisko si Paříž vybrala sama (a ráda s ním žije) a její prostředí zkrátka zamilovaným vyloženě nahrává (určité městské části). Toho se chytili autoři nápadu vytvořit film složený z malých/velkých povídek, jenž se většinou tématem náklonnosti, vztahu, lásky (nejenom té partnerské) opravdu zabývají. Nápad je to vítaný, spousta režisérských jmen dává osobitě nahlédnout do konkrétních městských částí, někteří se drží kýče, zobrazují notoricky známá místa i otřepané francouzské způsoby, někteří jdou na věc originálněji a nebojí se vyobrazit třeba i společensky nižší vrstvy, sociální tématiku nebo za hlavní představitele přijmout etnické menšiny (resp. upíry, což je minorita jako vyšitá). Pochopitelně všichni se drží podobných motivů. Co je ale nejdůležitější: tolik režisérských jmen se vypořádává s omezeným prostorem několika minut zcela po svém a zatímco někteří očividně mají nápadů pomálu nebo jednoduše rezignovali na zajímavější pohled na město a osudy v něm, topí se v kýči či notné scénáristické naivitě, někteří bodují humorem, lehkostí i originalitou. Bohužel, výjimečných povídek je tu skutečně jako šafránu, a tak kouzelná Chometova mimózní nápaditost, Payneova trefná úspornost, Tykwerovy flashbacky nebo Podalydèsova jednoduchá vřelost jsou stále málo. Nesporný je však jeden fakt: Paris je t´aime láká k návštěvě hlavního města mé Francie jako málokterý cestopisný dokument a nejeden záběr je skutečně působivý. Dovedl bych si podobný model představit i u jiných měst. Co takhle napříště Moskva s motivem bohatsví a chudoby? Že schází poetika? Москва, люблю тебя! 60% (14.03.2008)

Od hodnocení nejvyššího mě tu hodně drží naprostá nevyrovnanost povídek kvalitou. Zatímco některé mě dostaly, jiné mi byly naprosto jedno a přišly mi bez jakékoliv zprávy či myšlenky. (Nejhorší jednoznačně upíří povídka s Woodem). Jinak je to zábavně pojaté a různorodost tomu dodává šťávu, kterou obyčejné romantické filmy nemají. Nebýt několika slabších míst, jsem spokojen, ale člověk nemůže chtít 100% dílo od více režisérů najednou, protože všichni z nich nikdy jedné osobě sednout nemůžu. (06.11.2015)

"Paříži, miluji Tě" bych mohl provolávat dnes a denně, i proto jsem se neskonale těšil na poctu světoznámých režisérů francouzské metropoli. S přibývajícím časem a s každou další povídkou se mi obličej křivil do většího a většího úšklebku. Kouzlo a atmosféra Paříže se úplně vytratily, některé povídky mohly byt natočeny klidně v Brně, Znojmě nebo lecjakém maloměstě v severních Čechách. Alfonso Cuarón asi v životě nebyl v parku Monceau, jeho povídka byla příšerná, divím se, že Ludivine Sagnier na něco takového kývnula. Čest tohoto ojedinělého díla zachraňuje Tom Tykwer, jeho povídku jsem sjel třikrát, u té jediné mám skutečně pocit, že patří a zapadá do pařížského světa. Špatní nebyli ani bratři Coenové, paradoxně jejich nadsazená povídka by se mohla reálně odehrát. A chyběly tu skutečné francouzské herecké persony - Béart, Auteuil, Darrieux, Deneuve. New Yorku, miluji Tě by měl natočit jedině Woody Allen, jinak to s New Yorkem dopadne tak neblaze jako s Paříží. S odstupem času přidávám jednu hvězdičku, Tom Tykwer si to fakt zaslouží. (23.09.2008)

jedno z nejvetsich zklamani hned po larsovi cekal jsme neco vice zabavneho ale toto bylo neuveritelne dlouhe (04.04.2008)

No, asi následující nikomu nebude k užitku, ale vypíšu: _ _ _ #1: Montmartre (Bruno Podalydes): 60%; #2: Quais de Seine (Gurinder Chadha): 80%; #3: Le Marais (Gus van Sant): 70%; #4: Tuileries (Ethan Coen & Joel Coen): 85%; #5: Loin du 16éme (Walter Salles & Daniela Thomas): 60%; #6: Porte de Choisy (Christopher Doyle): 75%; #7: Bastille (Isabel Coixet): 70%; #9: Tour Eiffel (Sylvain Chomet): 65%; #10: Parc Monceau (Alfonso Cuarón): 100%; #11: Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): 85%; #12: Place des fetes (Oliver Schmitz): 85%; #13: Pigalle (Richard LaGravenese): 75%; #14: Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): 95%; #15: Pere-Lachaise (Wes Craven): 90%; #16: Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): 100%; #17: Quartier Latin (Gérard Depardieu & Frédéric Auburtin): 80%; #18: 14e arrondissement (Alexander Payne): 80%; omáčka kolem dokola obsahující i nově dotočený záběry: 70% _ _ _ Jako celek to vidím na: 4,5*; ✔ (14.09.2011)

Asi by ode mne nebylo správné, abych tuto záležitost nazýval filmem; byl to spíš takový sborník krátkometrážních snímků na společné téma a obávám se, že jsem nebyl divákem, pro něhož byl určen. Drtivá většina těchto kraťasů mě příliš neoslovila a chvílemi to byla celkem nuda, ale našlo se i několik výjimek (čtyři), které u mě zarezonovaly tím správným způsobem. A k mému vlastnímu překvapení šlo o takové příspěvky, u nichž bych to vůbec neočekával. Musím taky podotknout, že sice silně nesouhlasím s ruským vpádem na Ukrajinu, přesto nehodlám nic měnit na mém názoru na herecké schopnosti Olgy Kurylenko. I když tato přehlídka krátkých filmů disponovala mnohými zvučnými jmény, nestal jsem se jejím fanouškem, čímž jsem jasně prokázal své buranství a neschopnost rozpoznat skutečné umění, i kdyby mi zblízka plilo do tváře, ale to jsem holt celý já. / Poučení: Chceš si v přímo hřbitovním klidu posedět se slavnými umělci? Jeď do Paříže. (25.09.2022)

S povídkovými filmy je to těžké.Nenajde se totiž snad žádný,kterému bych mohl dát s čistým svědomím pět hvězdiček.V případě Paříži, miluji tě bych těch pět hvězdiček za několik povídek strašně rád dal,ale nemůžu,hluchá místa tam prostě byla.Ale tři povídky byli skutečně vynikající.Mým číslem jedna je kouzelná Chometova historka ze života Mimů,ta mě okouzlila.Druhou trefou do černého byla pro mě Cravenova mistrovská pocta Oscaru Wildeovi se skvělým Rufusem Sewellem.A třetím vrcholem byla samozřejmě všeobecně zbožňovaná povídka od Toma Tykwera s Natalie Portman.Skvělá práce.Našlo by se ještě pár dalších skvělých,ale taky nezanedbatelný počet slabších,kvůli kterým sice nerad,ale přece,zůstávám na čtyřech.A do Paříže bych konečně měl zajet,bude to stát za to.75 % (08.11.2009)

Filme, miluji Tě. (11.09.2011)

Zajímavé povídky, krásné efekty, smysluplné dialogy a motivy, jenom konec mě zklamal: všichni se znají, všichni jsou propojení, někdo se směje, někdo truchlí .. to už tu bylo několikrát. Lepší by bylo, kdyby bylo propojení patrné už v samotných povídkách: protagonista jedné povídky by jen letmo prošel v povídce další, kde už by byl protagonistou někdo jiný nebo něco na tento způsob. Asi nejvíc mě zaujaly povídky s mimama, s upírkou, s černochem, s muslimkou a naopak nejmíň na mě zapůsobila povídka s americkou turistkou. Chvíli, kdy sedí v parku a náhle si uvědomí smysl života (pocit štěstí a smutku dohromady- pocit, díky němuž si zamilovala Paříž), tak té chvíli jsem neuvěřila. (09.07.2007)