Vzpomínky

Fajnovka od starého Tonyho, který zřejmě přestal brát nelegální léky a začal se krmit léky na předpis. Washington by mohl říkat jakýkoliv blbosti a já bych mu to baštil, stačí, když nasadí drsňácký kukuč a padám do kolen. Po vizuální stránce je to film takřka bez chybičky, kdy je přesně vidět, v čem se Tony vyžívá. Jakmile dostane možnost na zoomování a brutální střih, tak to servíruje a já se tetelím blahem v sedačce. Škoda, že časový paradox ve filmu působí místy nesmyslně, i když do téhle problematiky nijak nehloubám. Jenže dva dny o tom přemýšlím a prostě mi tam pár věcí neustále hapruje. Ale když pominu tuhle jedinou chybu, tak jsem s výsledkem spokojen. Btw: honička ve dvou časových rovinách je hodně cool a sakra dobře se na to kouká, stejně jako na zbytek filmu, což je po Dominu celkem fajn. (13.12.2006)

„Fyzika to nepripúšťa.“ – „A čo ak ide o niečo iné?“ Riža mi DEJA VU spomínal 2 roky a vždy, keď som mu čoraz nervóznejšie odsekol, že som ho stále nevidel, krútil hlavou. No, zasa až tak zle som neurobil. Je pravda, že pri pár scénach (napr. keď Adam Goldberg Denzelovi Washingtonovi vysvetľuje „tok času a dvoch línií, bežiacich vedľa seba“) som sa nasprostasto usmieval. Síce som nič nechápal, ale bavilo ma to počúvať a pozerať sa na dobre hrajúcich hercov. Bohužiaľ, takýchto labužníckych scén má ľúbostný teroristický triler málo (a všade vychvaľovaná „automobilová časová naháňačka" medzi ne nepatrí). Ku koncu je snímka čoraz bezradnejšia: vlastenecký terorista samopalom „očisťuje strom demokracie“, obézny (ale inak fajn) Val Kilmer „správňacky“ odvracia tvár od šialeného experimentu („Potom tu zhasnite.“) a pozrite, kto to vchádza na finálne miesto činu! Ale nie, som zbytočne krutý, nech už budete od spojenia Scott/Bruckheimer čakať čokoľvek, asi vás to prekvapí. Či už nedostatkom akcie alebo scenárom, ktorý sa snaží (bohužiaľ len snaží) pôsobiť inteligentne. Nakoniec zostal len charizmatický Washington, ktorý dosiahol zrelú pozíciu skúseného muža, ktorý je v Hollywoode v podstate bezkonkurenčný. Ďalším plusom je samotný pod-žáner "time travel" (napr. 12 OPÍC, trilógia NÁVRAT DO BUDÚCNOSTI, ZVIERACIA KAZAJKA, DOM PRI JAZERE, OSUDOVÝ DOTYK), ktorému síce nikto nerozumie (ani scenáristi), ale reči o predurčenosti, osude a životných rozhodnutiach nemôžu nefascinovať. Trocha. (01.11.2009)

Začínal jsem se bát, že už Tony nenatočí nic "normálním" stylem, ale v DÉJA VU se vracíme zpět na úroveň třeba takového NEPŘÍTELE STÁTU. Scénaři se i docela slušně daří držet diváka na pozoru a i přes to jak komplikovaně se tváří je vcelku jednoduchý, ale aspoň v něm nejsou v-dnešních-dnech-tak-snadno-se-objevující kiksy. Denzel Washington sice zase hraje policajta, ale nemůžu si pomoc pořád je fajn a je to týpek zase trochu jinak. Z toho filmu mám prostě dobrý pocit a rád se na něj kdykoliv znovu podívám. Hlavně na geniálně udělanou časovou honičku ve skvěle vytuněném Humvee :). (05.06.2007)

"Můžeš ji zachránit." Dá se terorista lapit dříve, než zaútočil, ačkoli vyšetřování začíná teprve po jeho činu? Dokáže detektiv rozluštit svoje nápovědy? Může hlavní hrdina zemřít, aniž by to nějak ovlivnilo jeho další život? Je možný akčně pronásledovat člověka, kterej jel po stejný cestě před čtyřmi dny? A nejsou podobný otázky zajímavou výzvou pro filmovýho tvůrce Scottova formátu? Odpověď je jasná - Sněhurka. Kdo si nikdy nehonil vlastní ocas, tak možná nechápe a měl by se na to mrknout. Jestliže mne totiž snímek donutil k fascinovanýmu sledování obrázků a v některých okamžicích mi aktivovale mrazení v zádech, tak si ode mne pět hvězd zaslouží bez ohledu na to, že vzdělaní šťouralové v něm svědomitě hledají chyby a s nadhledem ignorujou jeho zábavnej potenciál. (04.12.2011)

O tom, že scénář je jedná totální fantasmagorie, se nebudu přít s nikým, ale že nemá Tony Scott v oboru ‚high speed‘ klipařiny konkurenci, mi nevymluví nikdo. Takové vizuální šminky, které s kameramanem Paulem Cameronem maluje, by jim záviděl celý kosmetický průmysl. Děj odsýpá svižně a vědom si své prostoduchosti občas zajde tak daleko, že čekáte, kdy Denzel Washington lišácky mrkne nejenom na kolegy, ale i do kamery na diváka. Jediným problémem se tak může jevit až závěr, ale způsob, jakým duo scénáristů prokličkuje mezi kompromisem, kdy je třeba volit mezi osudovostí a úlitbou divákům lačnícím po jednolitých vyústěních, je vlastně na poklonu. Překroucená a vtipnější variace na Minority Report, která u mě nad Spielbergem na body vyhrává. (26.01.2009)