Cesta

Knihu jsem bohužel nečetl, takže netuším, jestli je ještě temnější než tenhle post-apokalyptický film. Ovšem pokud by měla budoucnost vypadat jako tato, asi bych raději volil tu kulku pod spodní patro .. a pustil bych si k tomu tu příjemnou muziku od Nicka Cavea. Pochválit musím výborného Viggo Mortensena i jeho filmového synka, umírněnou kameru a nevtíravou hudbu, ale i maskéry, protože mi dalo hodně práce poznat Roberta Duvalla (zradil ho jeho povědomý hlas). (14.02.2010)

Cesta, která nikam nevede, je blbá. Lákavej trailer, blbej film. Musim zdůraznit, že jsem teda viděl jenom nějakou vykuchanou verzi (87 minut) a ta mě teda vůbec nebavila. Mnohem hrozivější než všichni ty kanibalové, byl pohled koule Viggo Mortensena, když se koupal někde u vodopádu. Možná až uvidim plnou verzi, napíšu víc... update: Už jsem teda viděl komplet celej film a 2 hvězdy nechávám. Scéna ze sklepa, která v tý vykuchaný verzi chyběla, je sice docela působivá, ale abych kvůli jedný povedený scéně zvýšil hodnocení, to fakt ne. (18.01.2010)

„Prestaň plakať. Musíme ísť.“ Neviem, či mi to proste len v to pochmúrne zimné ráno sadlo, alebo je to dobrý film. Asi oboje. Pritom má Cesta dve hodiny, deje sa v nej relatívne málo vecí (takže o to viac sa do popredia vynára robustná stopáž) a tie, čo sa dejú, sú až nepríjemné (nervytrhajúce strety s ľuďmi, nechutná, ale logická hororová pasáž so „zombies“). K tomu depresívna výprava „večnej jesene“, kde so strašidelným praskotom samé od seba padajú stromy a kde sa potulujú skupinky kanibalov, ale je to už iba ich posledný výkrik do tmy, o pár rokov sa raz v noci požerú navzájom a zostane len ticho a meluzína v komínoch rozpadnutých domov. A do toho múdry, ale možno až príliš bojazlivý (ale čo by ste na jeho mieste robili vy?) Viggo Mortensen. Chudý a vystresovaný Aragorn to drží (napriek kašľu) pevne v rukách. Myslím, že ak by sa to na pláži skončilo inak, nepáčilo by sa mi to. Takto mi to pripadalo fér. (05.05.2011)

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea. (05.03.2010)

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)