Guard No. 47
Režie:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (více)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(více)Recenze (597)
Karel Roden předvedl opět skvělý výkon. On ani špatný výkon podat neumí. Pokud by byl do role Douši obsazen jiný méně výrazný herec, tak by film zapadl mezi to, co nám ČT 1 nabízí ve své programové nabídce každý nedělní večer. Já jsem z této verze filmu trošku v rozpacích. Pro mě je pořád hlídačem Doušou Jaroslav Průcha. Filip Renč na dnešní filmové poměry odvedl pořádný kus práce. Atmosféra tehdejší doby byla velmi sugestivní. Dokonce jsem se přistihla, že cítím na vlastní kůži zimu a fičící vítr. ()
Velice smutné - smutnější český film nelze snad zhlédnout... ()
Za ním se tyčí kříž a v ruce drží kříž. (cítíte ve vzduchu tu osudovost?) ()
Já vlastně nevím, co jsem od filmu "Hlídač č. 47" čekal. Asi trochu válečný film, možná i malinko akce. Neříkám, že tu nic takového není, ale jedná se jen o prostřihy, vzpomínky hlavní postavy, Josefa Douši, na zákopy. Prolínání reality se vzpomínkami je skutečně silné, intenzívní a spolu s herectvím Karla Rodena v hlavní roli jsou to největší pozitiva filmu, který není ničím jiným než příběhem o milostném trojúhelníku a následcích, které taková situace může mít a má. Někdy se prostě nevyplatí, když někomu zachráníte život. Během deseti až patnácti minut je vytvořena základní zápletka, která je rovněž téměř hned rozřešena. Film nepřináší naprosto žádné překvapení a po scenáristické rovině se jedná o klasický příběh, který vlastně ničím nevyčnívá. Jednalo se hlavně o skvělou příležitost pro Rodena, který skutečně rozehrál koncert a ve chvílích, kdy má hrát hluchého, je naprosto dokonalý. Kromě jeho vzhledu mu v tom pomáhá i hlas, který má také nezapomenutelný. Lucia Siposová nebo Václav Jiráček vedle něj pak vypadají jako dva studenti, co se právě přihlásili na FAMU a už si myslí, že mohou hrát první ligu. Jejich herectví je nepříliš sugestivní a málo uvěřitelné. Nejsou postavami, ale jenom je hrají. Roden je postavou, Roden je Douša. Když jsem u těch herců, určitě nesmím zapomenout ještě na Vladimíra Dlouhého, který je neskutečně slizký a po Rodenovi druhým nejlepším hercem ve filmu. Filip Renč zvládl skvěle natočit film, který nemá tak velký potenciál, jak by se mohlo zdát. Vlastně se jedná o komorní film jednoho člověka, který neprožívá hezký život, ale naopak strádá a nezdá se, že by to mělo kdy skončit. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html ()
Hlídač č. 47 se ke ke mně dostal náhodou, vůbec jsem neměl potřebu ho vidět. Ale zvědavost byla silnější, takže jsem si dvd pustil. Potěšila pěkná kamera a Roden, to je prostě Pan Herec. Ovšem ostatní karikaturky a divadelníci byli hrozní. Když pak příšerná Lucia Siposová začala mluvit jako by hrála v nové Troškově pohádce, načež roztáhla nohy hrobařovi, místnímu slizákovi, utnul jsem to a šel koukat na Psycho Copa 2. :-))) ()
Kdo moc poslouchá, moc se dozví. Kdo předstírá hluchotu, šťastný z toho nebude. Jako námět je to silné a nabízí prostor pro vynikající drama. Bohužel, scénář je obrazem nevýrazné úrovně jeho tvůrců. Vůbec celá tvorba Filipa Renče na mě působí dojmem, že je sice zručný filmař, ale nemá cit pro velkou literaturu a tíhne k druhořadým předlohám (např. Viewegh). --- Česká televize vyprodukovala pěkný film. Všechno je jak má být. Víc to nepochválím. ()
Nuda a nuda. 1) Evidentně (u Renče i standardně) dobrá režie, atmosférická kamera, působivá hudba, pěkné lokace. Vynikající Vladimír Dlouhý i Karel Roden, ostatní dobří. 2) Proč jsem se tedy celou první hodinu filmu nudil? Myslím, že to způsobil scénář, který drama až antického rozměru přepsal do podoby rozvláčného, pomalého příběhu, kdy se dlouho neděje nic, pak rychle něco málo a pak zase dlouho nic. Většinou nadbytečné válečné flashbacky přidaly dalších 10 prázdných minut. 3) Ani emocionálně na mě snímek nijak nezapůsobil. 4) Nechápu, proč oficiální text distributora vyslepičí děj první hodiny. ()
75 % - Bída s nouzí, tak by se dala dvěma slovy označit většina české filmové produkce poslední doby. Renčův Hlídač č. 47 je však příjemným překvapením, který vybočuje nad průměr. Po poněkud rozpačitém začátku se film rozjede. A dělá ho hlavně Roden. Opět potvrdil, že prostě patří mezi nejlepší současné české herce. Emocionální scény podává s velkou bravurou, jen trochu škoda, že jeho herecká partnerka Siposova nepodává ani čtvrtinový výkon. Po většinu filmu se podařilo výborně trefit hudbu, kterou složil Jiří Škorpík, ale jsou tady momenty, kdy si člověk říká, co tady ten hudební motiv dělá? Není jich naštěstí moc. Stejně jako poměrně zbytečných flashbacků, vracejících se k Doušově životní tragédii v podobě smrti jeho snoubenky. Vraťme se k plusům. Dialogy nejsou tak kožené, jak už jsme si u českých filmů zvykli, naopak. Ostatní postavy jsou velmi zajímavé. Mimochodem, kdo rád srovnává, je tady příležitost. Koptův román totiž už v roce 1937 zfilmovalo duo Rovenský – Sviták. Jen kdy asi bude v televizi… ()
6/10 Nevidet loni LEPSI original, tak bych tomu dal i vic, ale takto... Je videt, ze Renc umi kdyz chce - pravda, ukazalo se, ze chtel asi radsi natocit Tobruk nebo neco, kde se hodne strili a umirajici se topi v krvi - treba se nejakeho vojenskeho spektakli od nej jest dockame. Kazdopadne stran hercu - Karel je dobry jako vzdy, Dlouhy je taky v klidu, bohuzel ostatni jsou zcela mimo - jednak mi neni jasne proc dostavaji porad praci gastarbajteri z vychodu - nic proti nim, ale nerozumim tomu a vadi mi slovensky prizvuk u ceske postavy - kdyz je tu tolik nevyuzitych ceskych herecek a hrobnik je jalovy jak tele - vzdyt ani tu praci s lopatou jsem mu neveril. Ale Filip se snad pouci a pujde svym smerem za lepsimi kusy... ()
Já jsem naprosto spokojen. Líbí se mi podobný druh filmů a opravdu tam jistá podoba s Kuře melancholik, Je třeba zabít Sekala a jinými je. Technická dokonalost, perfektní herecké výkony (Roden, Dlouhý), nádherné scenérie (zde spíše taková zima a mráz, že jsem se při sledování musel přiodít), osudová hudba, propracovaná kamera, tragické vyznění a trocha poučení. Přesně takového jsem Hlídače č. 47 chtěl a přesně takový byl. Po veeeeeeeelmi dloooooouhé době film, který na mě opravdu zapůsobil a Filip Renč si u mě značně polepšil. ()
Asi neumím docenit kvality -chtěla jsem to vidět- hmm.... Není to film , který bych musela vícekrát -nic po něm nezůstalo :-( ()
Český film o jednom nádražákovi, který v roce 1920 prožívá svůj příběh v Krušných horách. Veterán z války má problémy s uchem a když jednou ohluchne, využije toho k tomu, aby poté, co se mu vrátí sluch mohl poslouchat, co se děje kolem, i když si ostatní myslí, že je stále hluchý. Co se mi líbilo nejvíc, byla určitě skvěle vyobrazená atmosféra 20. let. Ze začátku mě to nějak nechytlo, ale jakmile si všichni začali myslet, že je hluchý, najednou jsem si ho začal užívat. Líbila se mi i linie, kdy jsme sledovali vztahy mezi jednotlivými postavami. Smutný konec mě pak ještě více utvrdil, že 4* si tento film zaslouží. ()
No, námět asi nebyl na začátku (když film byl jen na papíře) špatný, když to převedli na filmové plátno,tak nějak se to rozpadlo. Co mě asi nejvíc vadilo byli herci (krom Roden; Dlouhý) Nejsem násilnické povahy, ale asi bych je popravil. Směr námětu se ubýhal špatným směrem. Válka ve zpomínkách (ty vložky) - co to bylo, myslel jsem, že to člen mé rodiny každých 5 minut přepíná na dokument o 2. Sv Válce, který běží na jiném kanálu. Dvě slabé hvězdy. ()
Rozhodně se nejedná o špatný film, ale je šíleně nevyrovnaný. Na jednu stranu poměrně zajímavý příběh, krásná kamera a efektní a romantická krajina, povedená hudba a výborný Karel Roden. Bohužel potenciál s hluchotou hlavní postavy není tak zcela využit a ostatní role (s výjimkou V. Dlouhého, jenž je bravurní) jsou špatně obsazené. Siposová je nevýrazná a Jiráček otřesný (nevím, jak tenhle člověk mohl dostat výrazné role v tolika filmech). Zrežírované to není špatně, ať si o Renčovi myslíme vzhledem k jeho politickým aktivitám cokoli, patří k našim nejvýraznějším režisérům současnosti. Válečné sekvence jsou efektní, ale zbytečné. Nicméně na český film se jedná o solidní práci, která nepůsobí směšně a nepodbízí se, to je nutno ocenit. Škoda, že v tom filmu není něco víc. 60% ()
Osudové drama vášně ukryté pod nánosem mrazivého sněhu. Milostné vzplanutí prostě mě nechalo totálně chladným. Po vizuální stránce nadprůměrná, na české poměry nevídaná podívaná, ale jinak teda nevím. Každopádně asi jsou velkým probllémem u českých filmů potsynchrony, kde je hrozně poznat studiová dokonalost sejmutého zvuku a tím pádem si připadám během dialogů pronášených herci jak v divadle...Prostě není "cítit" ta živočišnost hereckého projevu. A tak zbyde "jen" neoddiskutativně dobrý herecký výkon Karla Rodena. ()
Místy depresivní a strach nahánějící snímek, za který se tvůrci rozhodně nemusejí stydět. Černobílá verze z třicátých let získala solidního následovníka. Jsem rád, že byla do filmu zakomponována i scéna před lékařskou komisí, která patří v původním snímku k nejlepším momentům. Celkem se mi zamlouvala i hudba, jen těch témat mohlo být použito více. Karel Roden podal skvělý výkon a kde herectví Lucie Siposové nestačí, je kompenzováno jejím šarmem. Na české poměry opravdu dobrý film, který snese srovnání třeba se ŽELARY. "Pravdu nepohřbíš." (435.) ()
Ja som neverila, že zima môže pôsobiť tak smutne. Krajina pokrytá snehom je krásna, ale len určitú dobu. Po čase mi ten sneh začal vadiť. Sneh a vlaky kam sa len pozriem. Karel Roden bol dobrý, ale môj dojem z filmu nezachránil. Spomienky na vojnu, ktoré mali priblížiť čo prežíva Josef Douša, začali byť s pribúdajúcimi minútami skôr otravné. Takže koniec nebol prekvapivý, ale o to viac očakávaný. ()
Film má jedinečnou atmosféru, to se musí nechat. Ale bohužel je to asi tak všechno. Roden je sice bezchybný, ale co se dá dělat, když ten příběh nijak zvlášť nepůsobí. Kdesi se při realizaci stala chyba a vznikl zcela průměrný film, který moc nezaujme. ()
Snímek na současné české poměry dobrý, jeden z těch, které jsem měla ve škatulce "chci vidět". Je to takové depresivní drama, dost tomu nahrává i všudypřítomný sníh. Některé postavy jsou sympatické, některé méně, ale v podstatě jsem si k nim cestu nakonec našla. Roden byl výborný a na rozdíl od většiny se mi líbila i hudba. Řemeslně zvládnuté, ale chtělo by to lepší dialogy a přidat v psychologické rovině. ()
Trochu si zaspoileruju, protože mi to nedá nenazvat tento film Zabití Karla Rodena zbabělcem Václavem Jiráčkem. Dokonce i ty krásné obrázky mi tento film připomněly. Nemyslím si, že je to špatné. Filip Renč je zkušený řemeslník, ale i ty emoce tam byly. Oceňuji, že je to opravdu jeden z lepších českých filmů ()