Guard No. 47
Režie:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (více)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(více)Recenze (597)
Na zpracovaný Koptův román jsem se těšila delší dobu a atmosféra filmu na mě zapůsobila tak, jak měla. Originalními tématy se v českých luzích a hájích nemůžeme tak moc ohánět, takže za toto zfilmované dílo palec nahoru - avšak přesto si nechci představit výsledek, kdyby nebylo právě Rodena jako Josefa Douši.. ()
Film má hodně silný příběh, ale Renč nevykřesal oheň, jen občas proletí jiskra. První půle vás krmí častými prostřihy z hlídačových válečných zážitků, které občas působí trochu fraškovitě a pohled na hlavní postavu to ani neovlivní. Roden a dramatický příběh dávají snímku lehce nadprůměrný šmrnc. Režisérsky jsem čekal rekviem pro hlídače třetího tisíciletí, ale až na několik vyloženě povedených scén jsem dostal román pro koloťuka. ()
Bezprostřední dojmy po příchodu z kina při poslechu UDG. Ze začátku mě velice zaujala hudba, protože se mi líbí klavír a po celou dobu filmu se mi moc líbíla. Příběh tedy takový obyčejný, tak jsem čekala, až se něco bude dít a přemýšlela o tomto filmu v televizi, protože dialogy taky nic moc, i když pár pěkných se taky našlo. Rovněž se mi líbílo pár zajímavých záběrů (hlavní postava sama v zimní krajině, hrací skříňka v zákopu např.) Herecké obsazení taky velmi silné, Káju Rodena mám fakt ráda a zde byl opět skvělý, nerozhodná Lucia Siposová, zákeřný Václav Jiřáček, neuspokojený Vladimír Dlouhý a hned na začátku účastí potěšil i Jakub Kohák, opravdu hezky vybrané a pěkně zapadající. Konečné rozhodnutí pro 4 hvězdy padlo až v působivém závěru, kdy skoro i slza ukápla. Děkuji Filipe, možná si přečtu knihu. Ale mohlo to být o kapku lepší, kdyby se vše neprozradilo hned na začátku a jisté děje či skutky by zůstaly utajeny až do konce. ()
Výborný film se skvělým Rodenem. Bohužel mě nechytl jeden opakující se záběr na zasněžené koleje v zatáčce a dva dokola se opakující hudební motivy. Navíc když není ani jedna postava, se kterou bych se zžil nebo si ji oblíbil, tak mě to nemůže bavt. ()
Mňa nezaujal......**/*** ()
Tak Rencuv Hlidac me nijak zvlast nezaujal, krome nekterych hercu to je nezajimava a plytka kase. Kdyz to vezmu obecne, tak Renc uz dlouho nenatocil nic zajimaveho. ()
Jedna žena - tři muži - může to skončit jinak než jako antická tragédie? Každý z mužů miluje překrásnou paní Doušovou jiným způsobem; ona ví, co nechce, ale neví, co chce... Výtky na slabší herecký výkon Lucie Siposové neberu - ona nemusí hrát překrásnou, tajemně smyslnou ženu - ona jí prostě je. Vladimír Dlouhý v jedné ze svých posledních rolí výtečně ztvárnil může, který vnitřně bojuje se svým nenaplněným chtíčem... ()
Dobrej film se často pozná tak, že v diváku zanechá cosi, jež se vrací třeba i druhý, třetí den po shlédnutí..a přesně to se stalo u Hlídače:-) Nastínění života v Čechách třicátých let se podařilo skvěle a zahrát tragický osud člověka otřesenýho válkou se Rodenovi povedlo opravdu znamenitě...krutá pravda po zbavení se hluchoty taky krásně ukázala, jak zbaběle a podle se často lidi chovají, a není to žádná fantasmagorie Josefa Kopty, tak to opravdu chodí. To, jak ponuře film působí, není vůbec mínusem, naopak si člověk uvědomí, co všechno se dělo za hrůzy a bohužel - po nahldénutí do novin nebo skouknutí zpráv si musí uvědomit, že je ta lidská podstata pořád stejná, akorát za jiných podmínek. Nač zastírat realitu a nevidět okolní svět, podstatu lidstva jako celku..všechna tahle zamyšlení Hlídač č.47 nabízí - a právě v tom je síla tohoto filmu. ()
Mimořádně depresivní příběh se skvělým Karlem Rodenem. Film jako celek už se mě subjektivně tak nelíbil. To ale neznamená, že by měl nějakou výraznou slabinu. 70%. ()
Renče mám rád... v cameo roličkách svěrákových filmů (nebo v Buty - Jízda). Ale jako režiséra ho prostě nerozdýchávám a už ani neuznávám. Roden je úžasnej, perfektní je i Dlouhý. To je asi tak vše ke kladům... Válečné prostřihy byly hodně násilné, křečovité a hlavně dost zbytečné... Krom dvou zmíněných herců na tomto filmu není skoro nic, co by mě zaujalo. Ani kamera, ani hudba, střih už vůbec ne. Příběh byl docela zajímavý, ale naprosto otřesně zpracovaný. Především blbuvzdorným vysvětlováním natvrdlému divákovi (slyšim / neslyšim). Kdepak, na tenhle film dlouho vzpomínat nebudu... ()
Josef Douša (Karel Roden) se se svojí ženou stává železničním hlídačem u výhybky kdesi daleko od civilizace. Jednoho dne zde chce spáchat mladý muž sebevraždu, ale Douša jej před smrtí zachrání - aniž by tušil, že mladý muž mu začne chodit za ženou. Díky zážitkům z války Douša ztrácí na čas sluch, ale i když se mu pak vrátí, stále předstírá, že nic neslyší, aby se dozvěděl, co si o něm lidé myslí ... Hlídač č. 47 není jediným filmem, který stojí a padá s hereckým výkonem Karla Rodena. Bez něj by byl film sotva poloviční (docela se těším na původní zpracování, abych mohl zodpovědně posoudit, jak moc Karel Roden film vytáhl či nevytáhl). Každopádně mne ale jinak snímek nikterak moc nezaujal, přišel mi až příliš prvoplánovitý a předvídatelný - od Renče přece jen čekám něco víc než jen vizuální (byť nádherně depresivní, už od první scény) zpracování... ()
Rozhodně jeden z povedenějších kousků české kinematografie poslední doby. Dramata se sice u nás točí většinou lepší (i když...) a s jinými žánry to tu občas pokulhává. Navíc mám pocit že to tady zavání trošku "remakem". Takže tady nemůžu přidat bodíky za inovativnost. A ani děj nebyl až tak úplně důmyslný aby mě udržel u filmu koncentrovaného alespoň na 85%. Není to špatý kousek, do kina to není nejhorší volba, spíše ta lepší, ale prostě ve mě setrvává pocit že Hlídač č.47 se u mě přes tři hvězdičky napřehoupne... ()
Pro mě docela zklamání. Jsem člověk, který Rodenovi zrovna moc nefandí, ale v tenhle snímek táhl nahoru právě on. Toho nejzajímavějšího, co na námětu bylo jsme se moc nedočkali. Většinu filmu se tak nějak seznamujeme s postavami a hlavní zápletky i pointy filmu se dočkáme v podstatě až ve finále, kdy nám film pomalu končí. Je to škoda. Potenciál byl vyšší. ()
"A chlopisku dobrotisku slze kanum po fusisku jak to vidi jak to slyši jaka robka je. Tož dožralo to chlopka že tak hlupy byl do hospody zašel vyplatu přepil a jak přišel domu řval jak hrom by bil a tu svoju robku zbil. A včil ma robka rada chlopka jak on piska ona hopka Hanysku sem Hanysku tam ja tě rada mam" :-) Anička mi připomněla Jarkovu písničku. Každopádně Roden palec nahoru, Renč dolů. ()
Vypadá to, jako kdyby Renč doslovně použil kapitolu "Jak natočit depresivní film" z brožurky pro režiséry. Neustálá zima a padající sníh, donekonečna opakovaný smutný hudební motiv, jakási upocená umolousanost lidí, afektované chování, krvavé flashbacky... a potom příběh, samozřejmě. Z plátna či obrazovky se pak sype instantní deprese v opravdu hutné podobě. Naštěstí jsem byl dobře rozpoložen a nápor jsem ustál. Užil jsem si proto film, jehož druhá polovina mě už dokázala úplně strhnout. Musím se podívat i na prvorepublikovou verzi, ale s touto jsem spokojen. Až si budu někdy říkat, že lidi vlastně nejsou tak špatní, pustím si zase vechtra č. 47. ()
Hlídač má jistě své "mouchy", ale mně rozhodně při shlédnutí nějak zláště nevadily. Z měho pohledu jde o zajímavý snímek, na kterém lze nahlédnout do mentality nejen válečného veterána a osudů jemu podobných lidí v první polovině 20. století, ale také do mentality českého národa obecně. Kdo Hlídači dá šanci, nebude rozhodně zklamán. ()
Na české poměry celkem solidní počin. Roden exceluje a Václav Jiráček je neskutečnej ... ()
Tři málo, čtyři moc. Ale dnes shovívavý nebudu. Scénář je bez vady, režie zřejmě také, a dokonce ani nejde nějak zvláště poznat, že finanční podpora filmu byla více než malá. Ovšem nějak mi film nesedl herecky (což se divím, většinou cítím opačný problém). Poprvé jsem nebyl úplně spokojený s výkonem Karla Rodena (začínám už být znuděný z té věčně stejné masky, kterou Roden používá), o "hereckém" výkonu Václava Jiráčka se nebudu sáhodlouze rozepisovat (nějaký talent tam zřejmě bude, ale tady ho neukázal) a Siposová? Tak to byla přímo herecká tragédie, poleno by její roli zvládlo lépe. Navíc nechápu proč ji někdo nenadaboval, nebo proč ji nenechali mluvit slovensky (ten přízvuk trhá uši). Hereckou čest tedy musel zachraňovat (a taky ji zachránil) zde výtečný Vladimír Dlouhý, byť jen v malé, téměř pár minutové roli. Škoda, že jsme přišli o tak skvělého herce. Stačilo málo, nechat Dlouhého, zbytek přeobsadit, a mohlo to být třeba za pět hvězdiček, holt ale není vždycky posvícení... ()
Tento film nabídl pohled do staré doby - Pomalu plynoucí čas v zasněžené samotě vechtrovny. Zpestření manželům Doušovým přinesla občasná návštěva odlehlé vesnice, kde byla kromě kostela hlavním centrem hospoda, a samozřejmě také záchrana mladého hrobaře Ferdy, který se pak staral o řádné okořenění životní fádnosti. Nelíbily se mi časté barvité (a bohužel dost hlučné) vzpomínky na válku a těžko se dalo uvěřit, že 3 roky po válce najednou hlavní hrdina (následkem zranění) totálně ohluchne, aby pak časem zase totálně začal slyšet. To, že se rozhodl neříct světu, že zase slyší, byla však vzrušující látka pro další děj. Roden i Dlouhý hráli výborně, Siposová hrála dobře především svým tělem, avšak představitel Ferdy (Jiráček) mi jako dobrý herec nepřišel a byl mi i dost nesympatický. Celkově velmi dobrý dojem, který ve mě jen tak nezapadne. ()
"Za tohle tě pohřbím! ... Jednou vás všecky pohřbím!" ()