Nine

Narozdíl od 8 1/2 kde jsem naprosto nevěděl, která bije a o čem to vlastně je, jsem se tady orientoval v ději. Postava Daniela Day - Lewise je zde perfektně vystihnutá, stejně jako atmosféra Itálie let šedesátých. Úplně jsem cítil kouř z cigaret a tu Guidovu životní bezmoc, přepracovanost, ale zároveň nudu a nemohoucnost. A ještě štěstí, že je to muzikál, protože film o tom jak jeden chlápek má tvůrčí krizi bez písniček nejde natáhnout na celovečerní délku aniž by z toho nevznikl nesrozumitelný a nudný blivajz. Btw ze všech těch ženskejch mě nejvíc uhranula citově zraněná Marion Cotillard, bylo mi jí chudinky líto. (11.04.2010)

Režisér Rob Marshall nás ve svém hudebním filmu přenese do italského Říma šedesátých let za slavným filmovým režisérem Guidem Continim, který se po dvou propadácích ocitá na prahu tvůrčí a osobní krize. K návratu na vrchol potřebuje nutně dobrý scénář, který v podstatě neexistuje a být neustále obklopen krásnými herečkami s kterými soustavně podvádí svoji neštastnou ženu. Začne se odvíjet příběh, jež je sledem režisérových představ a vzpomínek na zářivou minulost a hořkou přítomnost převedených do podoby pěveckých a tanečních čísel, které interpretují Fergie, Nicole Kidman, Penélope Cruz, Marion Cotillard, Kate Hudson a další. Film se inspiroval stejnojmenným brodwayským muzikálem a v titulkách je věnován zesnulému Anthony Minghellovi, který se podílel na scénáři. Zklamalo mě, že na to, že se jedná o hudební film, tak jsem v něm neobjevil žádnou dostatečně chytlavou písničku nebo melodii, a snad kromě perfektně dráždivého vystoupení Fergie, byla všechna čísla, včetně choreografie, víceméně průměrná, ale po vizuální stránce Marshall opět nezklamal. Pak navíc ztratil soudnost, když nechal zazpívat Daniela Day-Lewise (a to hned dvakrát) prezentujícího se vzhledem vysloužilého italského "donchuána". Vlastně nebýt lascivních vystoupení krasavic na prknech, která znamenají svět, určitě bych nehodnotil tak vysoko, ale stalo se a do svých performencí daly herečky maximum. A současných 56% mně připadá poměrně hodně málo na to, jak se film tváří ambiciozně. Mé hodnocení: 60% (26.12.2010)

Svůdná Penélope, stále krásná a šmrncovní Sophie, Judi ve slušivém kloboučku, půvabná Marion, sexy Nicole a mohla bych pokračovat. A pak tady mezi všemi proplouvá ženskému oku lahodící Daniel Day Davis jako režisér, který ztrácí dech ohledně inspirace pro film, ale rozhodně ne vzhledem k těmto krásným ženám. Mně osobně mrzí, že jsem nepobírala scénář, poutavý příběh mezi tolika melodiemi a to je ten druhý zádrhel, že po skončení projekce jsem si nebroukala ani jednu melodii a to je u muzikálu na pováženou. U nich většinou předpokládám, že alespoň jedna melodie vstoupí do muzikálové historie a tady se to žel nestalo. Jé, já jsem dnes moc negativní, ale pro mužské oko je to zcela určitě lahůdka, to zase ano a nedejte za Penélopku o tu hvězdu navíc ? (14.07.2016)

Notoricky ulhaný záletný režisér Guido Contini však nemá nejmenší tušení, o čem bude jeho nový bombastický film Italia a Rob Marshall mi se svým kouskem Nine připadal podobně připravený. Natočil několik nevýrazných, umělecky natočených hudebních čísel, zpívaných polonahými celebritami, a propojil je trampotami režiséra Guida, jehož chtíč bloudí meži manželskou postelí, temperamentní milenkou a barovými náhodami. Ač mi svůdné děvy stále ještě způsobují neplánované napínání kalhot, tak v tomto provedení bez obtíží zvítězil spánek. (08.11.2010)

Nine pro mě postrádá právě to, čím jsem si zamiloval Chicago - chytlavé písně. Výjimkou je sice úžasně energická sekvence s Kate Hudson, ale zbytek mě prostě nenadvhl. Mrzí mě to o to víc, že herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné (no dobře, Daniel Day-Lewis je navrcholu:)). Nerad dávám jen tři hvězdičky. (09.02.2010)