Nine

Jistě vás také navnadil výživný trailer, plný rázných rytmů a řady slavných hereček. Sestříhaný je přímo dokonale. Kostýmů se ujala osvědčená Colleen Atwood, který získala dva Oscary za Chicago a Gejšu. Kulisy a dekorace připomenou (mé milované) Chicago, ještě aby ne – pracoval na nich tentýž člověk. Tímto ale výčet kladů téměř končí. Aby Marshall podtrhl atmosféru Itálie a jejích obyvatel mluvících anglicky, najal si hodně italských herců, Francouzku Marion Cotillard a Španělku Penelope Cruz. Jejich akcenty jsou roztomilé, a to je tak vše. Největší problém Nine je scénář. Nekoná se žádné drama, děj nikam negraduje, jen tak vegetuje a po čase nudí. Taneční a hudební čísla film absolutně nikam neposouvají. Jejich vkládání působí násilně, nedotaženě. Většina písniček je velmi nevýrazných. Day-Lewis zpívá (respektive recituje), seč může, ale já jsem mu jeho rozpolcenost nevěřila ani na chvíli. Když mi v Chicagu při písni Mr. Cellophane o nevěrné manželce Roxie běhal mráz po zádech, tak při písni Luisy o záletném Guidovi jsem cítila naprosto nulové emoce a nudu, byť svůj pěvecký talent herečka předvedla už ve filmu Edith Piaf. A nominaci na Oscara za song Take it all nechápu už vůbec. Tanečnice jsou krásné, kostýmy úžasné, ale k dokonalosti čísla Cell block tango se to ani trochu neblíží. Postavy se rozezpívají naprosto v nevhodných chvílích a jejich intimní citové výpovědi jsou zcela o ničem./// Když zazní už v traileru avizovaná píseň Be Italian, kterou zpívá Fergie, (členka skupiny Black Eyed Peas), začne mít Nine konečně nějaké koule. Fergie má vskutku obdivuhodný hlasový fond (a není na rozdíl od zbytku ženského ansámblu naprosto plochá). Věříte jí, že je jednou z postav, která zásadně ovlivnila nábožensky přísně vychovávaného Guida. Jenže celkový výsledek je upachtěný, suchopárný a bez emocí. (02.03.2010)

Od muzikálů si stále držím odstup a vlastně ani pořádně nevím proč, když jeden z mála, které jsem zatím viděl (My Fair Lady) patří mezi mé nejoblíbeněší filmy vůbec a po zhlédnutí nevlídně přijatého Nine, si i "devítku" mezi ně přiřadím. Příliš nechápu ten odmítavý postoj k filmu, ale já si nejen pěvecko - taneční kreace (ve kterých dominovaly mé oblíbené Penelope Cruz a především Marion Cotillard), ale i životní příběh krizí středního věku "těžce" zkoušeném režisérovi Guido Continim (Day-Lewis) parádně užil. Tak vyšperkované a vypointovné dialogy mezi ním a jeho ženou Luise (Cotillard) jsem si už dlouho v žádném filmu nevychutnal. Nemůžu si pomoct, ale oba dva mnou naposled zmínění dávají do svých rolí srdce a já jim sežral každé gesto, slovo..no prostě vše, co ke výbornému herectví patří. Pro mě více než obstojný výsledek po všech stránkách v němž nechybělo moc k plnému hodnocení (možná chytlavější písně??, kdo ví), ale i tak dávám, dle mě zasloužených 85% a palec nahoru. (02.08.2010)

Chápem Marshalla, že nenechal muzikál stranou... veď, ktorý chlap by sa dobrovoľne vzdal toľkých žien po kope... po tejto stránke "brillantemente". D.D.Levis taktiež nad mieru charizmatický, myšlienku som myslím postrehol... prácu vôkol toho obdivujem, veľkoleposť oceňujem... avšak neviem či som ten právy na hodnotenie tohto žánru, z môjho uhlu pohľadu 6-7/10 (06.03.2010)

3ajtrištvrte za ten neskutočný sexepíl, ktorý dýchá zo svetového dámskeho obsadenia... + krásna práca s obrazom. Pýtam sa ale zas: Kde sa zas nechal základný koncept muzikálu?... preveľká škoda. Nine má totiž neskutočne veľa inovatívnych nápadov a nádherných momentov (možno aj kôli broadwayskej predlohe), ktoré však nanešťastie neladia dohromady. Ajtak ale jeden z najlepších M projektov za posledních päť rokov. ...A to je to, čo ma naozaj mrzí. (24.04.2010)

Režisér Rob Marshall nás ve svém hudebním filmu přenese do italského Říma šedesátých let za slavným filmovým režisérem Guidem Continim, který se po dvou propadácích ocitá na prahu tvůrčí a osobní krize. K návratu na vrchol potřebuje nutně dobrý scénář, který v podstatě neexistuje a být neustále obklopen krásnými herečkami s kterými soustavně podvádí svoji neštastnou ženu. Začne se odvíjet příběh, jež je sledem režisérových představ a vzpomínek na zářivou minulost a hořkou přítomnost převedených do podoby pěveckých a tanečních čísel, které interpretují Fergie, Nicole Kidman, Penélope Cruz, Marion Cotillard, Kate Hudson a další. Film se inspiroval stejnojmenným brodwayským muzikálem a v titulkách je věnován zesnulému Anthony Minghellovi, který se podílel na scénáři. Zklamalo mě, že na to, že se jedná o hudební film, tak jsem v něm neobjevil žádnou dostatečně chytlavou písničku nebo melodii, a snad kromě perfektně dráždivého vystoupení Fergie, byla všechna čísla, včetně choreografie, víceméně průměrná, ale po vizuální stránce Marshall opět nezklamal. Pak navíc ztratil soudnost, když nechal zazpívat Daniela Day-Lewise (a to hned dvakrát) prezentujícího se vzhledem vysloužilého italského "donchuána". Vlastně nebýt lascivních vystoupení krasavic na prknech, která znamenají svět, určitě bych nehodnotil tak vysoko, ale stalo se a do svých performencí daly herečky maximum. A současných 56% mně připadá poměrně hodně málo na to, jak se film tváří ambiciozně. Mé hodnocení: 60% (26.12.2010)