Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (551)
Prakticky každá ekonomicky vyspělá země si prošla menší či větší epidemií drogové závislosti a stejně tak i vlnou reflexe drogové scény prostřednictvím umělecké sféry. Dětská drogová závislost a prostituce patřily v konzervativním měšťáckém prostředí Německa 70. let ke společenským tabu a když se pokusili dva reportéři zveřejnit rozsáhlý materiál v podobě šokující otevřené zpovědi mladičké prostitutky, tvrdě narazili a nemohli najít vydavatele. Když se přece jen povedlo knihu vydat, stal se z ní neuvěřitelný bestseller, který ovlivnil společenskou atmosféru, a z Christiany rázem udělal celebritu. Její literární zpověď končí nadějně odjezdem k babičce na venkov, pryč z drogami zamořeného Berlína. Následný život byl ale dokladem rčení, že jednou feťák - celý život feťák, v té lepší variantě momentálně abstinující. Christiane byla neřízená střela podobná naší Terezce Pergnerové. Vznik filmu byl nevyhnutelný, naštěstí byla jeho výrobě věnována taková pozornost, že nedošlo k velkému zklamání. Obsazení odpovídá představám, jaké jsem si o knižních hrdinech vytvořil. Film spoléhá na sílu obrazu, chybí zachycení Christianiných myšlenek a duševních pochodů, které se daly vyřešit vnitřním hlasem hrdinky. Film, to dá rozum, nemůže obsáhnout všechny situace známé z knihy, ale to důležité dokáže vyhmátnout přesně. My děti ze stanice Zoo je jedním z nejzásadnějších a nejtragičtějších feťáckých příběhů 20. století. Celkový dojem: 90 %. ()
Myslím že knížka byla ještě lepší. EDIT: Po zhlédnutí Requiem za sen už vím, proč se mi to nějak nezdálo. Oba filmy o drogách, ale přesto tak odlišné. Tady to je bráno až moc učitelsky (pořád si někdo píchá, pak skončí špatně), kdežto v Requiem je to podáno pro mě nenásilnější formou. Toť můj názor. ()
Jeden z nejpůsobivějších filmů o drogách. Proč? Naturalisticky vykresluje vše, a ukazuje tak surovost a špínu drog. Ukazuje přesně tolik, kolik je potřeba, ne víc ne míň. Je naprosto skutečný, nepřikrášlený, nechce vás přesvědčit, že drogy jsou špatné či dobré, jen ukazuje, co umí, co drogy přináší, jaký je život narkomana/narkomanky... V tom všem hnusu, který vás občas přinutí přivřít oči, najdete přece jen něco - uvidíte malou naivní životem znuděnou a zamilovanou holku, stejnou jako my všichni. ()
Příběh naivní ošklivé dívenky, která chtěla za každou cenu někam patřit. Zapadla do naprosto snové partičky mezi absolutní spodinu Berlína. Chtěla se zalíbit teploušovi a stal se z ní feťák glumovského vzezření. Přál jsem smrt úplně každému členovi party, protože to byli totální retoši. Poklonu skládám maskérům, protože všichni vypadali tak, jak si feťáky představuji. Film na mne jistě zapůsobil, neboť ve mne zanechal pocit beznaděje a totálního zhnusení. Za zmínku stojí i geniální soundtrack dokreslující dobovou atmosféru. Až mi někdo nabídne háčko, tak si to teda kurevsky rozmyslím. 3* ()
Tentokrát ide moja obvyklá tolerancia stranou. U filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou ma vôbec nezaujíma, či sú nakrútené kvalitne alebo nie. Mne je celá problematika cudzia a odporná a k sledovaniu filmu ma primälo iba jeho pomerne slušné hodnotenie. Ale je to hodnotenie divákov pravdepodobne až o dve generácie mladších a teda primerane tolerantnejších. Veľa z nich sa sťažuje, ako film nedosahuje kvalít knižnej predlohy po ktorej však nesiahnem, ani keby bola jediná a posledná k dispozícii. ()
Galerie (70)
Photo © Neue Constantin Film
Zajímavosti (34)
- Na premiéru filmu priviezol Natju Brunckhorst v limuzíne sám David Bowie. Brunckhorst neskôr priznala, že užila kokaín, pretože bola z neho veľmi nervózna, ale nakoniec bola sklamaná z toho, keď videla Bowieho na zadnom sedadle auta, že aký malý v skutočnosti je (v skutočnosti mal ale 177 cm). (Arsenal83)
- V klubu Sound hrají v kinosále filmy Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922) a Night of the Living Dead (1968). (Trainspotter)
- Ve filmu se objevila i skutečná Stella, vlastním jménem Catherine Schabeck. Ztvárnila drogovou dealerku ve scéně, kdy Christiane (Natja Brunckhorst) zjistí, že si Detlef (Thomas Haustein) koupil heroin. (Dolores Haze)
Reklama