Predátoři

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Kdo jiný by měl točit Rodriguezovo vysněné pokračování předchozích dvou Predátorů (tragické profanace AvP nemohu počítat), než režisér s křestním jménem Nimród.. Přiznávám, těšil jsem se moc, nyní však docela zklamán musím konstatovat:„Antale, Roberte, you ugly motherfuckers!“ Postupně umírající atmosféra, přiblblé hlášky, nucený humor, Fishburne dávající si už desátou sezónu pravidelně na snídani hromadu koblih z planetárního Donut Landu a vrcholem budiž odbytý finální souboj žoldáckého pianisty a vesmírného lovce (cha, že prý údajně vyššího levelu!) ve stylu Posledního mohykána (Spoiler: Broďák Čingačgúk, Predoš Magua). Zřejmě se v průběhu filmu zapomněli autoři zmínit o tom, že se jedná o revír pro nevidomé, neslyšící a intelektu prosté Predátory a já se musím přiřadit k zástupu těch, kteří si myslí, že by si Dutch kvůli nim ani neobtěžoval vyndat z huby doutník. Nicméně abych jenom nekštil síru, oprášení fenomenální Silvestriho hudby byl nápad skvělý, pomrkávající odkazy také (song u závěrečných titulků, příprava Hanza k souboji ve stylu Billyho z jedničky), ale to všechno bylo jen kopírování originálu, takže nakonec musím dát Antalovu filmu největší kredit za připomenutí toho, jak výjimečný McTiernanův snímek z roku 1987(!) vlastně je. Apropo, hned druhý den jsem se podíval do skříně s DVD a řekl si, že je čas vyndat nedostižnou.. (19.07.2010)

Antal má neskutečný cit pro vystihnutí toho pravého osmdesátkového feelingu, Brody ve výsledku překvapivě nepůsobí jen jako Arnieho nedomrlé embryo (zvlášť v závěru do půl těla překvapil svou namakaností... a nebo je CGI technologie mnohem dál než jsem si doteď myslel) a tak je na škodu vlastně pouze druhá polovina mimo džungli, která ač není zlá, tak kvalit té první ani zdaleka nedosahuje. V té povedenější části je to dokonce tak dobré, že je to i lepší originálu. (09.07.2010)

Škoda, že nebylo víc penízku, to teprv mohla být podívaná. Jinak je to od fanoušků pro fanoušky a podle toho PREDÁTOŘI taky vypadají. Krev, i zelená, teče proudem, hláškuje se o 106 a hlavně se ctí originál. Adrien Brody je borec, nečekal jsem, že se takové vjechejtko dokáže dát takhle do formy (možná i naběhnu do posilovny, když to zvládl on tak já taky :D) a jeho Royce je účelový typ vojáka, kterého nemůžete nemít rádi. Stejně sympatický je i Oleg Taktarov a ten borec z Yakuzy. Za zmínku stojí už asi vážně jen Toper Grace, který sestavu nakonec moc pěkně okořenil. Velká chyba byla ale obsazení Laurence Fishburna, který pokazil celou prostřední část filmu. Vůbec se do role Nolanda nehodil a celkově to hodně srážel. Antal odvedl kus poctivé práce, jeho zásluhou všechno šlape jako hodinky a celý film moc dobře odsýpá. Velkou zásluhu na to nese i John Debney, který využívá Silvestriho původní kompozice do poslední noty a přidává k nim jen nepatrné kousíčky moderního kabátku. P.S: Velké díky Frantovy Fukovy za moc pěkně přeložené titulky, kéž bych to mohl říkat častěji a i u jiných překladatelů, ale nemůžu. (20.08.2010)

Adrien Brody OK, ale Liam Neeson by bol lepší :) Ostrelovačka Alice Braga najlepšia z tímu. Identifikácia so Silvestriho soundtrackovou klasikou nastáva hneď v prvých sekundách a hudobné motívy, charakterizujúce svet originálu, sú zachované a rozumne použité. Scenáristi ostávajú verní tiež kľúčovým dejovým prvkom a princípom, na ktorých staval originál. Nie je to vykrádanie, je to citovanie, vedené vlastným rozumom, s úctou k originálu a hlavne neskrývanou nadšeneckou láskou k nemu. V rámci nízkeho rozpočtu sa Rodriguezovej tlupe podaril malý zázrak. Asoň teda v prvej, pre mňa paťhviezdičkovej polovici filmu, ktorá ma do tých čias, kedy som podlahýňal filmovým obrázkom, naozaj vrátila. Druhá polovica, začínajúca príchodom Fishburnovej postavy, už v snahe byť „cool & in“ vsádza na (zbytočné) nečakané zvraty a viacej sa pohráva s pôvodnými prvkami, s čím mám možno väčší problém než s tým bude mať nová (morpheusovská) generácia nespätá s originálom a odchovaná i v tomto žánri na sofistikovanejších scenároch. Čistota originálu sa tak vytratí, ale čo narobíme, upgradovať sa muselo a škody nie sú velké, pretože stále ostávame na hony vzdialení przneniu či ľahkomyselnosti, napáchanenej parazitujúcimi crossovermi Alien vs. Predator, ktorých nedobré renomé isto neblaho ovplyvní i zárobky tohto opusu. Čo si Predátori nezaslúžia, pretože hoci nekončia tak efetne ako začínajú a hoci miešajú karty inde než by mali (existenciálnejšie resumé vzdávajúce hold tiež Planete opíc?:), na dlhú dobu ostanú jediným poctivým a vydareným sequelom osemdesiatkového fenoménu. Díky, Roberto! (02.07.2010)