Predátoři

Dobrodružný thriller, který utvrdil mé přesvědčení, že nemám zapotřebí zhlédnout všemi uctívanou akční přihlouplost jménem Predátor. Každý mě sjede s tím, že nelze tento sequel srovnávat s údajným klenotem s Arnoldem Schwarzeneggerem, zde mi ale stačilo vidět, kolik času bych s tím ztratil, jako jsem vlastně ztratil i s Predátory. (22.10.2017)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Zkrátit o 15 minut expozici (107 minut je strašně moc) a bylo by to na úrovni jedničky. Antalovi totiž neschází absolutně nic. Před kamerou má partičku sympatických drsňáků (Brody by byl s Arniem nejlepší kámoš), ve scénáři dostatek hlášek i příležitostí pro obrovské bouchačky (nasazení Bezbolestné po 3 minutách je jako sen) a sám moc dobře ví, že ukázat Predátory po pěti minutách je cesta do pekel. Od začátku se tedy stupňuje napětí z neznámého, poté dojde i na lekačku a nakonec na ultimátní "ejtýs" masakr, jenž McTiernanovu klasiku variuje a zároveň jí skládá obrovský hold. Obzvlášť si cením přístupu, kdy se střídají kontaktní souboje na pěsti a meče s lovením na dálku, přičemž je vše old-schoolově přehledné způsobem, vedle kterého budou i Expendables působit moderně. Jen obtloustlá "mentoska" Fishburne je tu trochu do počtu... 7/10... a Debneyho soundtrack je "classy". (02.07.2010)

Zamáčkl jsem slzu. Naprosto odzbrojující film, kterému k dokonalosti, svým způsobem, chybí tak moc. Ale už jen kvůli vyvolávajícímu pocitu nostalgie, znovu vlití krve do žil macho+millitary stylu a dodržení původních postupů, kdy si znalez jedničky říká jestli náhodou nesleduje její zatraceně povedený remake si Predators zaslouží vyšší hodnocení. Správně papundeklové, přiměřeně CGI. Bezbolestná po víc jak 20 letech vypadá znovu k světu a vrní a kope, tak jak má. Obsazení je neskutečně sympatické, škoda snad jen nadbytečného Laurence Fishburne, i když jeho nástup na scénu z hlavy jen tak nedostanu. Třešničkou na dortu je pak hudba Johna Debney. (02.07.2010)

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)