Slečna Emma

Jane Austenová uměla být romantická i bez polibků, v jejím světě se páry nelíbaly na veřejnosti, ale tady mi to tolik nevadí. Budu se opakovat, ale způsob, jakým BBC zachází s britskou literární klasikou, je nedoslovný, stejně jako zpětná vazba mezi čtenářem a divákem a způsob, jakým se navzájem inspirují. A nejnovější "Emma" je osvěžující právě tím, jak se nesnaží otrocky přepisovat román, místy hravou kamerou i optikou a zajímavě zvolenými herci. Přestože mému srdci nejmilejším panem Knightleyem zůstane Jeremy Northam, Jonny Lee Miller se nijak zahanbit nenechal. Moc se mi líbíla Laura Pyper jako Jane Fairfaxová, ale co tuto adaptaci opravdu povyšuje, je Romola Garai, po Keiře Knightley v "Pýše a předsudku" další herečka, která do starosvětského prostředí vnesla živoucí emoce. Energie, kterou vyzařuje, má lví podíl na tom, že působí celé dílo svěže a moderně. Příjemné překvapení, kterému k dokonalosti jistě leccos chybí... třeba podmanivá hudba Rachel Portmanové. Ale tak krásný účes, jaký zdobil Garaiovou, se hned tak nevidí, nemohla jsem se na ni vynadívat. (03.05.2010)

Příjemný výlet do prosluněného anglického venkova, ve kterém často znějí svatební zvony a středem všeho bývají pletichy. Muset někomu popsat příběh, pak nastane problém, protože hlavní zápletku to tak úplně nemá. Od začátku jsem měla podezření (knihu jsem nečetla), že něco bude mezi Emmou a panem Knightley, ale většinou jsem mezi nimi nezaznamenala příliš emocí nebo chemie, snad až na dvě hádky. Proto mi jejich láska nepřipadá úplně pravá, ale spíše vynucená okolnostmi. Nicméně Romola Garai jako Emma zářila, snad jen ve chvilkách vypjatých emocí se mohla mírnit. Ke komu nemám výtky, je Michael Gambon, tak roztomilého staříka jsem snad ještě neviděla. I přes mé pozitivní hodnocení mne trochu mrzí, že téměř celou dobu se jen řeší dohady "kdo s kým" a tuším, že o jeden díl méně by příběh také snesl; na druhou stranu poslední díl vše vynahradil. Snad až na ne příliš přesvědčivou postavu Harriet, která byla každou chvíli zamilovaná do někoho jiného a tak působila jako nerozhodná jednoduchá husička. Rozhodně slabší 4*. (13.12.2014)

Ať jste četli předlohu, nebo ne, určitě se vám tato adaptace bude líbit. Všechny postavy mě uchvátily a myslím, že z Jonny Lee Millera bude můj oblíbený Kingsley. Navíc bych řekla, že ústřední dvojice byla perfektní a skvěle si padli, to jiskření tam fakt bylo. Samozřejmě, že to má své chybičky - Romola je na Emmu příliš emotivní (už z knížky si ji představuji jako dívku, která se umí udržet) a některé scény nejsou zrovna dobové, ale to minisérii neubírá na kráse (prostě těch pět dát musím, i když bych řekla, že nejsou stoprocentí... to možná po druhém zhlédnutí). Zkrátka a dobře pokud máte příběhy Jane Austenové rádi alespoň z pětiny jako já, tak se vám to určitě bude líbit. Tak a teď by bbc mohla natočit třeba minisérii Mansfieldského panství (a tím myslím znovu:-))) (24.01.2011)

Jedna z nejlepších adaptací Emmy, kterou znám. V mnohém u mě převyšuje tu s Gwyneth Paltrow z roku 1996. Romola Garai je v roli Emmy naprosto perfektní, tak živoucí a přitom příjemné předvedení Emmy jsem ještě neviděla. Jonny Lee Miller se role pana Knightleyho zhostil výborně (i když Jeremy Northam byl ještě o chlup lepší). Co se mi na téhle adaptaci obzvlášť líbí je celá ta barevnost a atmosféra, která umí být veselá, romantická i smutná. BBC má na tyhle věci opravdu talent. Z dalšího hereckého obsazení bych vyzdvihla Louise Dylan jako Harriet, Ruperta Evanse jako Franka, Blakea Ritsona jako pana Eltona a Christinu Cole jako jeho manželku. Jedinou výtku bych měla proti Lauře Pyper jako Jane Fairfax, protože vypadala až moc ubrečeně, i když se smála, byla až moc zoufalá. Líbilo se mi, že tu tvůrci i načtrli nelehký osud slečny Batesové. Tato adaptace má i neménš úžasnou hudbu jako ta, s kterou ji srovnávám. Plesová scéna je klenot celé minisérie. (27.08.2011)

Opravdu mile ztvárněná červená knihovna, na níž je vidět pečlivost, již BBC věnuje zpracováním anglické literární klasiky. Na své si přijdou milovníci dobových kostýmů i beznadějní romantici, těm přemýšlivějším je v girlandách marcipánových ozdůbek na idylickém dortu ponechán dostatek prostoru k zamyšlení nad společenskou diferenciací anglické společnosti (nejen) té doby. Dokonce i ta přímočarost až černobílost postav se v rámci žánru snese. Snad jen v závěru jsem byl poněkud zaskočen chvatnými zkratkami v ději, které na mě působily, jako by dílů seriálu mělo být původně pět, ale nakonec je bylo nutné směstnat do výsledných čtyř. (14.03.2011)