Submarine
Volám sa Oliver Tate
Režie:
Richard AyoadeScénář:
Richard AyoadeKamera:
Erik WilsonHrají:
Craig Roberts, Sally Hawkins, Paddy Considine, Noah Taylor, Yasmin Paige, Gemma Chan, Elinor Crawley, Claire Cage, Melanie Walters, Johanna Brüel (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými dalšími narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s new-age pošukem Grahamem, a tak monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Zároveň se pokouší dvořit své spolužačce Jordaně, žhářce, která osobně dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku – obzvláště na pasáže, které se týkají jí samotné. Když se jí něco nezdá, Oliver musí škrtat. Film vznikl podle slavné knižní předlohy Joea Dunthornea a jde o nekonvenční a podmanivý příběh o dospívání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (323)
Takhle to dopadá, když se na plátně sejde poetika Harolda (a Maude), Woody Allenovský humor, dokumentární sekvence jako z Mr. Nobody a IT vtípky. Neříkám, že jsem se u filmu nebavila, ale na můj vkus to byla až moc velká mozaika všech možných filmových vzorů. Jako by Oliver neměl svou vlastní tvář, ale pouze si půjčoval cizí styl a výrazové prostředky. Bohužel pro Olivera je potřeba na plátně mít nejen dobrý scénář, ale i osobité vyznění - a to mi chybělo. Dívat se na Harolda topícího se ve vaně je divné. Stejně tak divné je pozorovat ztuhlou rodinku v obýváku, kterou Harold, pardon, Virgil Starkwell, teda Oliver, popisuje jako v Seber prachy a zmiz. Chyběly už jim jen ty masky Grouche Marxe. ()
Suché, příliš suché, až se člověku dral z úst smích jen ztěžka. Hned na začátku nám Oliver poví veledůležitou věc - každý jedinec může ráno vstát a žít svůj život jenom díky tomu, že se považuje za jedinečnou bytost. Na to, že si tento paradox tak dobře uvědomuje, si ho nijak nebere k srdci. A tak se připravte na půl druhé hodiny prázdného zírání, kdy mají postavy v hlavách vymeteno a neví, co říct, a kdy nás z pozice vypravěče zahrnuje Oliver spoustou bonmotů. Ani jedna linie nezanechává výraznější dojem z příběhu o chlapci, který má problémy s děvčaty a snaží se odvrátit rozvod rodičů. Ani nit zajímavého. ()
Velice příjemné překvapení a nutno podotknout, že Richard Ayoade si pro svůj celovečerní filmový debut nevybral vůbec jednoduché téma. Natočit film o 15-letém chlapci, který je konfrontován s celou řadou problémů - od vztahových peripetií se svou první láskou až přes citové a sexuální odcizení svých rodičů, ovšem alespoň trochu osobitým a nevšedním způsobem tak, aby nevyzníval příliš lacině, není vůbec snadné. Alespoň ne v dnešní době a ne v prostředí, kde je většina filmových diváků náročnějších a lehce „zmlsaných.“ Je jasné, odkud vítr vane, Ayoade použil celou řadu filmových prostředků, ať už navozuje styl francouzské nové vlny nebo retra obecně, a zaobalil to celé do „indie-lehce vyšinutého“ hávu, podbarveného příjemnou melancholickou hudbou a originálními záběry. Film také lehce evokuje atmosféru nekonvenčních vztahovek (Harold a Maude a 500 dní se Summer) nebo jiných podobných filmů s výstředními outsidery (Napoleon Dynamite, Rebel Placid Lake). Obecně se dá říct, že forma je asi jeho největším kladem, protože po obsahové stránce film příliš propracovaný není. Chápu zdejší rozporuplné hodnocení, neboť je zde tak trochu přítomná snaha „být jedinečný a cool,“ občas možná až přes sílu, a proto to může někomu připadat nucené. Zejména 1. polovina filmu, která je proložena absurdními a komickými situacemi, vyplývajícími hlavně z asociální nemotornosti a podivnosti hlavního hrdiny, může působit lehce vyumělkovaně. Oproti tomu 2. polovina má o poznání dramatičtější charakter, působí tak ve výsledku civilněji a mnohem více přirozeně a musím přiznat, že mně se tahle filmová vybalancovanost a tragiko-komická poloha líbily. Zkrátka, celkově na mě film, i přes výše zmíněné vady na kráse, udělal velmi svěží a nevšední dojem, tím spíše, že se jedná o režisérův 1. filmový počin. Zpočátku je velmi energický, vtipně nás seznamuje s neotřelým vztahem ústřední podivínské dvojky a postupně přechází v pomalejší a dramatičtější tempo vyprávění. Je ovšem pravda, že aby si tento film člověk užil, musí být naladěn na stejné vlně britské ulítlosti, hravosti a podivného ražení, což se mu v mém případě podařilo. Proto jej striktním racionalistům a prakticky založeným lidem nebo příliš filmově náročným intelektuálům spíše nedoporučuji, všem ostatním ale ano :). ()
Ajajajaj, romantický film pro hipstery. Jediné, co se mi líbilo, bylo prakticky neustálé "vypravování" Olivera. Nebýt toho, byl by to strašně nudný film. Jo a ten film jsem viděl ještě před tím, než ho vůbec natočili :D. ()
Most people think of themselves as individuals, that there 's no-one on the planet like them. ()
Nemuzu si pomoct, nudila jsem se a nezachranil to ani hudebni doprovod. ()
původně jsem to chtěla přirovnat k nějakému filmu - ale na mysli mi tanou jen oasis a travis. což teda odpovídá atmosféře - víc vědět nepotřebujete. (víc se tam ani neděje ;o)) ()
Oliver Tate je podivín a film o něm je zvláštní. Sice to nebylo vyloženě hrozný či nekoukatelný, protože to občas nahodilo něco vtipného, ale mě to celkově nesedělo a neužil jsem si to tak, jak jsem předpokládal. ()
Pod zajímavým a dynamickým obrazovým výrazivem se v případě tohoto filmu bohužel skrývá banální a lehce klišoidní milostné - rodinné drama, kterému velmi rychle dochází dech. Naštěstí je tu britský humor a britská retro stylizace, která filmu dodává další rozměr. Filmu by určitě ale prospěl hlubší a rafinovanější příběh. Tak snad příště. ()
''Její nový kluk má neuvěřitelně dlouhý krk. Jen pomyšlení na žirafy mě štve! '' Jmenuji se Oliver Tate rozhodně není typická romantická břečka. Tomu už nasvědčovala i festivalová účast ve Varech, kam se moc typických popcornovek nedostane. Tate si razí svou cestu a to se mnoha lidem moc nelíbí, ale já oceňuji ten nápad a odvahu vyzkoušet něco nového. Rozhodně to není nuda a najdeme tu i pár super nápadů. Sice občas je film divný, ale zase je v rámci takové té únosné divnosti, kdy je to ještě sranda a nestačíte si klepat na čelo. Tate je jedinečný a nějak mě nenapadjí jiné možnosti alternativ, ale přece. Alternativy: Cashback , 500 dni se Summer. ()
V mých očích docela šílené dílko s ulítlými postavami a ještě praštěnějšími situacemi. Pokud se někdo v takových bizardnostech vyžívá, pak se bude ve stopáži rochnit jak prase v bahně. Já jsem si něco užíval, ale naopak spousta věcí mi nesedla. Děkuji tak tvůrcům hlavně za velmi pěkně a elegantně zpracovaný závěr a příjemný soundtrack, kde vyčnívá parádní Stuck On The Puzzle. 50 % Oblíbená část- rozhovor po rvačce s matkou na posteli ()
.......určitě si to bude pamatovat........ i v 38 letech......... ()
Film plný nápadů a černého humoru. Obdivuji množství invence vloženou tvůrci do v podstatě obyčejné romantické komedie. Nic víc totiž ani nelze o snímku říci. Je plný neotřelých i otřelých komentářů a postřehů dospívajícího mladíka. Místy bizarní, místy vtipné, celkově vyznívající naprosto do ztracena. Na konci jsem se musel ptát proč tento film natočili a nedokázal jsem vymyslet vůbec nic. Takže je to jen zajímavý výkřik do prostoru. Za snahu 70%. ()
Tuhle Welšskou Ponorku napsal Dunthorne ve svých 26-ti letech a považoval ji za nezfilmovatelnou. Warp to ale viděl jinak a nakonec tu máme filmařskou prvotinu Richarda Ayoade. Retrostyl je jeho trademark už deset let, ale až tady se mohl naplno vyžít v tom, co mu jde opravdu skvěle - stylizaci. Písně Turnera dostávaly nový rozměr díky velké podobě Alexe s Craigem Robertsem. ()
O ničem. Byl sem šťastnej, když se objevil epilog, protože sem věděl, že už to brzo skončí. Že to natočil ten z IT Crowd, to nemuže snad nikoho ovlivnit v hodnocení, když je to taková blbost. Na tenhle film asi musi mět člověk náladu a to sem neměl. Neřikám, že se tam nenajde pár světlejších momentů, ale proto taky nedávám odpad. Pro mě to byl jenom film, kterej plyne. Ničim mě nezaujal, ani tou červenou karkulkou, co má ráda oheň a šikanu, ani krizema ve vztazích, ani tím, že Oliver Tate je divnej a má divny myšlenky a kecy... ()
...a mám plán, jak nad životními situacemi vyzrát. Vstupte do mé hlavy, do mého světa. Vydávám se chodbou tajnou na pravidelnou misi. Žádné stopy, pasuji se do hlavní role nastalé životní etapy. Jsem mistr kamenné tváře, pohybuji se mrštně, výhradně zadumaný, jen prostorem přítomný, osamělý zachránce, co zlomové okamžiky, nalomenou existenci vyvažuje, "oddaluje," přivolává. Nefalšovaný výraz uctivé retro alchymie, jak věci uhladit, uklidnit rozčeřené vody rodičovské pohody, svou první lásku povznést nad hladinu a obejmout ji. ()
Očekával jsem komedii, ale dostal jsem drama. V tomto žánru exceluje, jenomže já nejsem zrovna fanouškem tohoto žánru, ale diváky co tento žánr mají rádi potěší. Komediální vložku to sice mělo, jenomže byl to opravdu specifický humor a každému sednout nemusí. ( 28.7.17/MAC ) ()
Nevěřitelné a pravdivé. ;) Příjemně odlišná komedie o dospívání s pošmournou atmosférou hlubiny pod vodou. ()
Od prvej chvíle som si zamilovala retro atmosféru, vyžívala som sa v prepracovaných detailoch a vtipných monológoch a poškuľovaní Olivera do kamery. Celé to zaklincoval ten britský prízvuk. Veľmi cením taktiež hipsterovkú nemainstreamovosť. A myslím, že omnoho viac ako on boli divní tí jeho rodičia – napriek všetkému, ja som si asi najviac z celého obľúbila Lloyda – otca. ()
Související novinky
Startuje 21. ročník Dnů evropského filmu
Letošní Dny evropského filmu opět přináší více než 50 snímků z celé Evropy, tematicky rozdělených do sekcí, některých tradičních, některých zcela nových, speciálně sestavených pro aktuální ročník s… (více)
Hořkosladké retro-drama z chladných britských ostrovů byvších jako obvykle pod černočernými chladnými oblaky a kupou melancholie i životní tragikomiky. Nekonvenční syrová, ale zároveň křehká romance natočená podle stejnojmenného románu (tj. Submarine = Ponorka) Joea Dunthornea. Nutno podotknout, že tentokrát i český distribuční název (Jmenuji se Oliver Tate) je stejně dobrý a pro film signifikantní. Hned v úvodu zazní: Většina lidí o sobě přemýšlí jako o originálu, který se odlišuje od všech lidí na planetě. Tato myšlenka je motivuje, aby vstali z postele, jedli a chodili, jako by se nic nestalo. Jmenuji se Oliver Tate. Film tedy vychází z premisy, že každý je jedinečný. Každý je originál a musí se poprat o své místo pod sluncem, jak se říká. ~ Nevím, nakolik se film drží své literární předlohy, jelikož jsem ji nečetl, ale předpokládám, že členění do kapitol (vč. prologu i epilogu) vychází právě z ní. Také typické Oliverovy glosy zřejmě vycházejí z knižního vnitřního monologu v ich-formě. Tyto (často ironické) komentáře divákovi ozřejmují aktuální myšlenky / pocity při Oliverově permanentním pozorování světa okolo něj, dostáváme klíč k jeho VNITŘNÍMU (= jinému) světu. V centru jeho pozornosti jsou společenské / partnerské vztahy. Mluví-li anglický titul o ponorce, pak právě proto, že hlavní hrdina mnohdy zůstává svévolně pod vodou, resp. má ponorku ze světa i lidí v něm a těžko se mu dostává zpět nad hladinu. Navíc v nelehké době dospívání, v době, v níž si utváří názory na svět a systémy v něm zaběhnutých, detailněji poznává sám sebe i druhé pohlaví… Zajímavé je např. určení priorit v momentu, kdy řeší krizi ve své rodině a zároveň ve vztahu se svojí dívkou. ~ Oliver Tate, determinovaný prostředím, v němž se nachází (ať už zeměpisně či ze sociálního či rodinného hlediska), si vybudovává svůj vlastní (světo)názor na základě jeho již zmíněné pozorovací schopnosti, přičemž mnohdy sklouzává k fantazírování a volnému fabulování (viz pasáž o jeho úvahách, jak by se lidé, které znal, zachovali v situaci, kdyby tady a teď náhodou zemřel). Nad mnohými situacemi se zamýšlí až příliš, variuje, kombinuje… Můžeme říci, že až chladnokrevně propočítává. Cynikem však není! Jako výrazný se jeví rozpor mezi realitou a ideálním (vysněným) stavem. Většinou něco nevychází tak, jak jsme si vysnili. Oliver se nevyvaruje chyb, pod tíhou zkušenosti je však schopen sebereflexe. ~ Submarine je film o tom, že přes vnější skořápku nikdo do nitra člověka nedohlédne. O tom, že každý je jiný, o jedinečnosti a specifičnosti každého jednoho lidského tvora na Zemi. O složitosti / absurdnosti / tragikomičnosti života. Však i sám film je někdy dost absurdní. Navíc perfektní po vizuální stránce (kamera + střih!!, červené a modré zatmívačky) a i té hudební (písně k filmu složil Alex Turner, zpěvák kapely Arctic Monkeys). ~ (Chybička se však přece jen vloudila, Oliverův dokument natáčený na 8mm kameru natáčí třetí osoba, jelikož obě postavy se právě nacházejí v záběru. Škoda.) Ale i tak, parádní stylová záležitost! ~ ~ Nikdo nemůže opravdu vědět, co si ostatní myslí, nebo co cítí. Co je uvnitř mámy? Co je uvnitř táty? Co je uvnitř Jordany? () (méně) (více)