Válečný kůň

Spielberg udělal to, co před x lety Cameron, když natáčel Titanic. War Horse je dějově nikterak objevná a vcelku klasická story, jenomže Steven na nás nepřímo pomrkává očkem a naznačuje, že takhle se dřív točily ty pravé velkofilmy stříbrného plátna a tohle byly ty skutečné emoce, které se v dnešní době příliš nenosí. Rovněž filmová estetika, kamera, nasvícení atd. nejsou rozhodně standartní, nazval bych je oldschool. Tedy ta zmiňovaná pocta staré škole. Jestli to ve výsledku funguje, to si musí určit každý sám. Pro ostřílené filmové harcovníky, milovníky tvorby věčného dítěte a starší populaci bude War Horse nostalgický únik ze všední reality. Pro zbytek asi jen zdlouhavá nuda, kterou půlka nazve jako patetickou. Spielberg natočil co chtěl a natočil to velice kvalitně a koukatelně. Scéna kůň vs ostnaté dráty strhující. (25.03.2012)

Látka sa mi nezdá dostatočne pevne uchopená, v prvej hodinke akoby sa režisér len hľadal. Všetko je príliš pomalé a napriek obrovskému potenciálu (kôň, emócie, nápady, vojna) mierne nezaujímavé a prekvapivo chladné. Našťastie sa to všetko o stupeň v poslednej polhodine zlepší. Kôň Joey konečne začína byť naplno využitý a celý film je zrazu plný nápadov. Joey vs. tank (hneď som si spomenul na Poslednú krížovú výpravu), jeho beh vojenskou zónou (jedna z najúchvatnejších scén, aké som v poslednej dobe videl), odľahčená scéna lákania koňa anglickým a nemeckým vojsom a podobne. Konečne som mal z filmu radosť. Platí však aj naďalej, že Spielberg už nie je zárukou prekvapivých a pre kinematografiu zásadných filmov. Keby War Horse nevznikol, nič by sa nestalo. P.S.: Nemci hovoria po anglicky (prečo sa však potom okrikovali po nemecky? malo to navodiť vačšiu autenticitu? smiešne). P.P.S.: Znižujem moje hodnotenie na 3*, Tintin dostal totiž 4* a bavil ma podstatne viac. (09.01.2012)

Steven Spielberg je jeden z nejlepších filmových vyprávěčů na světě a i tady po profesionální stránce není moc co vytknout, kde je ale co vytknout je příběh. Jako až do tý orby dobrý, ale co následovalo pak byl bohapustej slzostroj bez kapky myšlenky. Kůn, kterej se tváří, jak kdyby sepsal deklaraci nezávislosti rajtuje napříč válečnou evropou a zažívá jednu nelogiku za druhou. (31.12.2012)

Může být pouto mezi člověkem a zvířetem tak silné a pevné, že překoná i útrapy války? Těžko říci, zda je to možné v reálu, ale film má tu úžasnou vlastnost, že je v něm možné odvyprávět cokoliv, třeba i příběh, který se může zdát zdánlivě nereálný, ale vy víte, že racionalita je zde naprosto vedlejší, protože si přejete vidět a zjistit, že nějaký takový na první pohled nereálný příběh může mít šťastný konec. Steven Spielberg se pustil do filmu, který je ve všech směrech filmem zvláštním, nebojím se říci i tak trochu sentimentálním, ale hlavně je to film, který i přes pár nepěkných scén, v nichž se lidé nechovají ve válce ke koňům zrovna nejlépe, je filmem neuvěřitelně hřejivým a úžasně milým, který pohladí po duši. Nebojím se přiznat, že film jsem prožíval, jako bych toho koně od hříběte vychoval já sám, ani na okamžik jsem se u filmu nenudil a vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny, a u konce mi samozřejmě vyhrkly slzy, jinak to totiž v mém případě u tohoto typu filmů ani nejde. Zkrátka jsem viděl výjimečný film o výjimečném poutu mezi koněm a jeho lidským přítelem a neváhám s tím udělit tomuto filmu pět hvězd, a kdyby byla ta možnost, udělím těch hvězd klidně i více, protože tenhle film je prostě výjimečný. (02.09.2013)

Steven Spielberg v sedle! Stále. A tentokrát i doslova. Drží pevně opratě a... No dobrá, dobrá, už těch koňských přirovnání nechám. S Válečným koněm se to bohužel má tak, jak jsem si myslel. Mnozí diváci asi očekávali prvoválečný bitevní počin s nepřetržitou akcí, kamerou špinavou od bláta a krve, hromadami mrtvých... A přitom nevěděli, že Spielberg adaptuje knihu pro mírně odrostlé děti. Čili pro něj naprosto (v tom nejlepším slova smyslu) ideální látku. Na plátno ji převedl se vším všudy a pokud se film od Morpurgovy předlohy odklání, je to jen pro dobro věci (kniha je například psaná v první osobě a vyprávěná koněm, což znamená i to, že se v ní nedočkáme žádných bitevních scén, jako je ta neskutečně strhující zákopová, kterou ve filmu prožije Albert). Že jsou scény z Dartmooru pastelové a kýčovité až hanba? O to víc přece vynikne jejich kontrast s válečnými výjevy. Že důvěrný vztah Alberta a Joeyho v někom vzbuzuje smích? Copak vy jste nikdy neměli zvíře a nemluvili jste na ně celé hodiny? Neříká se tomu, co mnozí div že nenazývají "zoofilií light", náhodou přátelství? A právě o tom celý Válečný kůň je. Na přátelství je to přímo óda. Na přátelství lidí s lidmi, lidí s koňmi i koní s koňmi. Když člověk vidí, jak vojáci v různých uniformách pečují o koně s naprosto stejnou láskou, ani mu nemůže vadit, že Angličané, Němci i Francouzi nemluví svými jazyky, ale do jednoho anglicky... Vždyť jsou to všichni vlastně stejní lidé, které proti sobě poštvalo pár mocných otrapů, jimž se jednoho rána zachtělo rozpoutat válku. Ve filmu je řada silných a zapamatováníhodných scén (těch "bezstarostných", jako je orba nebo závod s autem, i těch "válečných", zejména útok kavalerie, větrný mlýn a špičková sekvence s koněm probíhajícím rozběsněnou "zemí nikoho" a završená stříháním drátů) a mně nezbývalo než se na ně spokojeně dívat, poslouchat božího Johna Williamse, takového, jakého ho mám nejraději, tu a tam se dojmout a v duchu tleskat. Stopáž jsem předem neznal, ale že celé to dobrodružství trvalo 150 minut bych opravdu nehádal. Tak rychle uteklo a tak krásně hřejivé nakonec bylo. (02.03.2012)