Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (284)
Když sem poprvé přemýšlela nad hodnocením (zatím) poslední Cimrmanovcké hry, přikláněla jsem se spíše ke čtyřem než pěti hvězdičkám, ale nemohla jsem hodnotit jinak než plným počtem. Tahle banda komiků baví diváky už téměř padesát let pořád se stejným elánem. Nemluvě o tom, že Láďa Smoljak už tehdy měl zdravotní probémy. Úvodní přednášce ani hře samotné nic nechybí, všichni herci září a hru si užívají, vtipy jsou jako vždy geniální... Smoljak s celým divadlem zde zanechali (nebo zanechají?) víc, než kdokoli jiný. Jestli mají být Češi na někoho opravdu hrdí, tak jsou tohle ti praví lidé. ()
Čekal jsem, že to bude skvělá podívaná a zklamání opravdu nepřišlo. Existují dvě verze, jedna s Ladislavem Smoljakem jako Komenským, druhá se Zdenkem Svěrákem, oba mají určitě něco do sebe, možná z nostalgické vzpomínky bych doporučoval Smoljakovu verzi. České nebe je opravdu tečka jak má být - tam je totiž všechno, co by správný čech měl pochopit a znát.... i Jára Cimrman. . . ()
Asi jsou povedenější kousky, mě tohle přijde lepší než Švestka např..ale bolestně chybí stará garda...Cimrmanům nemohu dát více jak ... ()
Je to taková pěkná tečka za dlouholetou prací a věčným obohacením českého jazyka, kultury i humoru. Svatý Václav nezapomene na Čechy a Češi nezapomenou na Cimrmana. ♥ ()
Nejdřív jsem trochu pochyboval, ale nakonec jsem si pustil obě verze s různým hereckým obsazením... a každá vyniká v něčem jiném. Seminář i hra samotná se povedly, i když k úplným vrcholům divadla asi nepatří. Rozhodně je tam ale několik povedených hlášek. "Protože zjistili, že to tak nevypadá." nebo "Z toho mi naskakuje husí kůže" a jiné fórky na Husovo upálení. Líbilo se mi, jak divadelníci-cimrmanologové vyjádřili svůj názor na padělání rukopisů, potažmo vymýšlení historických událostí a postav a udělali si srandu sami ze sebe a svého celoživotního díla. Jinak samotné představení je možná až moc zahlceno historickými postavami a událostmi a chápu, že člověk musí být sběhlý v českých dějinách, aby pochytil všechny detaily a související vtipy. ()
Důstojné zakončení Cimrmanových eskapád. Sice jsem se u této hry až tak moc nesmál, ani těch hlášek co zůstanou v paměti tu tolik není...spíše jsem se jen na pár místech usmál. Ale i tak to bylo příjemně strávený čas. Dalo by se říct, že tohle ani nebyl tak Cimrman pro zábavu jako spíše Cimrman s posláním... ()
TICHO BLBCI! ()
Denní mana: Polévka: rajská, hlavní jídlo: Evina jablka v županu, moučník: Biskupský chlebíček, nápoj: svěcená voda. Mistr Jan Hus: „Jen se na mne šklebí a posměšně chrastí sirkami!“ Radecký: „Toho Bůh dá nebude, aby český král z boje utíkal!“ „Útěk může být součástí strategie“. „Pro vojáka je největší hanebnost de...“ „Degradace“. „To taky“. „Ale mnohem horší je „de...“ „Debilita“. „To taky“. „Ale ještě horši je...“ „Demokracie“. „No, to je taky pěkný svinstvo! Samozřejmě, je, ale ještě něco mnohem horšího! Dezerce“. Jan Hus: „Pane Bože, copak nemáme nějaké nehořlavé úsloví???“ Nech mi bratia Česi odpustia, slovenský divák máličko tápe v tých menách historických postáv. Ale hra skvelá, zasmejete sa, nádherné dielo aj o tom, ako sa Cimrman takmer stal českým kráľom. ()
„Naskakuje mi z toho husí kůže!....No jaká jiná kůže by ti, Mistře Jene, mohla taky naskakovat, že...” Ať si kdo chce, co chce říká, ale za mě je České nebe úžasným vyvrcholeným celé cimrmanovské tvorby. Už v řadě předchozích her je řada hezkých odkazů na českou kulturu a historii a ono setkání některých našich českých velikánů v české nebeské komisi to krásně završuje. Nechybí řada ironických poznámek ("Karel Havlíček Borovský. To je chlapík. A jak trpěl pro český národ.....No trpěl, jel zadarmo do Alp.”), nechybí satira na český národní charakter („Tak počkejte, abych si to nepletla: otec vlasti, otec národa, praotec národa, miláček národa a... učitel národů, vůdce národa a zrádce národa. Tak tohle všechno my máme?”). A již samotným složením oné české nebeské komise (s praotcem Čechem a babičkou Boženy Němcové) se autoři této hry hrdě hlásí k tomu nejlepšímu z absurdity cimrmanovské tradice. A kdyby se to mé hodnocení náhodou někomu nelíbilo, tak tomu bych s klidem ukázal dveře a řekl: „Radecký, marš ven!” ()
Smoljak se Svěrákem byli duo géniů. Každý jinak. Svěrák humorem chytlavým a Smoljak promyšleným. V českém nebi je přeci jen lepší Smoljakovo podání, myslím tím to komornější, úsměvné, čimž tím více vážné. Uvědomuje si nejednoznačnost, relativitu události v dějinách. Svěrák dělá z hry chyrou frašku, naopak Smoljak dílo k zamyšlení. ()
Z paměti spousta cimrmanovských vtipů nikdy nevymizí, ale některé přednášky jsou slabý. V Českém neby je ta přednáška snad nejhorší. Některé pasáže snad vtip postrádají úplně a jen popisují část naší historie. Ve hře se potom objeví několik neznámých herců a marně jsem čekal na objevení se stálic Svěráka, Brunera nebo Hraběty. Možná ten dojem spraví druhé představení s jiným obsazením, ale to první bylo až na Čepelku a Karla Havlíčka Borovského dost nevýrazné. Drhé představení se Svěrákem asi lepší a hra celkově je fajn, ale do hodnocení beru i přednášku, a ta mě skoro vůbec nebavila. ()
Cimrmany mám fakt hodně v oblibě, ale toto se mi zdálo jako slabší kus... A pokud nepočítám seminář, tak nejlepší vtípek byl asi ten s Husem (sirky)... který byl na začátku hry... No třeba časem hodnocení změním, ale dnes ne... dnes ne... ()
Jako by volný kšaft tedy pokračování Blaníku. Inteligentní humor manufaktury Svěrák Smoljak. Brukner se zhostil role Václava se ctí. Weigel má fóbii ze sirek, bodejť ne, hraje Jana Husa. Svěrák v roli učitele národů( je to učitel i fakultou). Přednáška vás nenásilně připraví na problémy nebeské komise. Někteří nebeští poslanci do komise nepatří, mají totiž Rakouské či Německé nebe. Byl jsem z toho Kšaft, tedy vlastně štajf!!!! Možná jednou budu v nebi, nevím, ale nebudu snad v Německém, po matce jsem spíše Bavorák, bez praotce Čecha, tedy Hraběty tam moc sranda asi nebude... ()
Další parádní Cimrmanovská hra, která je zároveň i poslední. Opět se tam toho zas tolik neděje, ale je to tak skvostně napsané a zahrané, že to vůbec nevadí. Částečně je to taková oslava češství a samozřejmě nechybí série trefných a nezapomenutelných hlášek. Viděl jsem verzi se Smoljakem a Čepelkou (což je sice škoda, ale ta svěrákovská se naštěstí dá sehnat), ale to mi na krásném zážitku nijak neubralo. Seminář, ačkoliv jako vždy zajímavý a skvostě odreferovaný, byl sice tentokrát o něco slabší, ale samotná hra to vynahradila. Skvělé dialogy a zejména postavy praotce Čecha a Husa jsou nezapomenutelné (Copak nemáme žádné nehořlavé úsloví?). Celá hra jako vždy rychle uteče a jako vždy z ní jde krásná atmosféra, takže já si nemůžu stěžovat, moje láska k Cimrmanovi a obdiv k hercům stále roste. Upřímně doufám, že tyto geniální, mistrovské hry zůstanou uchovány i dalším generacím, protože jak o sobě Cimrman sám říká, vyniká ve všem. Pět hvězd je opět velmi nedostačujících. 100%. - Z toho mi naskakuje husí kůže. - A jaká jiná by tobě měla naskakovat, mistře Jene? ()
Ten nejkrásnější humor, který kdy v dějinách vůbec vznikl a my máme tu čest se k němu kdykoli s předběžným úsměvem na tváři a poklidem v srdci s radostí vracet. Nenahraditelné hlášky, které jemnými kroky drsně zadupávají do země jakékoli rádoby vtipné americké komedie, i ty pro mě vzácné, jako například Bláznivá střela. Odsud, z děl dvojice českých géniů, si odnáším ten nejčistší zážitek, plný zábavy, mouder i všeobecného ponaučení. Bohužel ten, kdo je nevzdělaný ohledně našich dějin či literatury, tomuto humoru ovšem nikdy neporozumí. Jeho životní chyba, zde lze přímo vrazit větu 'Neví, oč přichází'! ()
Pro mě spolu s Třídní knihou nejslabší cimrmanovská hra. Když to srovnám s předchozí Afrikou, je to jak (české) nebe a (dejme tomu skotské) dudy. V semináři se autoři snaží ze všech sil poučovat Čechy o jejich historii, takže je plný dat, a na vtipy už nějak nevyzbyl čas. A u hry se člověk taky rozhodně nezlobí, když je odpískán konec ()
Jara Cimrman mel nemocny jatra. ()
Velikáni české historie v družném hovoru a poněkud ležérním rozpoložení. Dokonalé a moc milé srandičky z pera mistrů zábavy. ()
Velice pěkná a sympatická hra. Jsem tuze rád, že jim to ještě vyšlo jak se sluší a patří. ()
Tohle pro mne bylo obrovské překvapení. Trochu jsem se bál, že to bude trochu nucené po několika ne úplně povedených hrách, ale hra dopadla skvěle. Celou dobu jsem se skvěle bavil, především Cimrmanova hra (po přestávce) byla prostě výborná. Spousta narážek, které pochopí jenom znalejší naší historie, jiskřící humor mezi postavami, přesně, jak to mám rád. Ústřední dvojice divadla ve své bohužel poslední hře ukázala, že umí. ()