Poupata

A pak že Češi neumějí udělat drama… Poupata jsou filmem, který může být označen DDD (a nemá to žádnou spojitost s hrudníkem Anety Krejčíkové :-)) - Dobré, Drsné Drama. Mnoho českých filmů se v poslední době snaží zachytit českou společnost a nějak ji reflektovat, ale většinou jde o pokusy chabé, jejíchž postavy přímo šustí papírem, jak jsou "skutečné". Ale tohle v Poupatech nehledejte. Neměl jsem ani na sekundu problém uvěřit, že v Česku je takovýchto rodinek víc než jedna. Ani jedna postava v tomto filmu mi nepřišla zbytečná či "papírová". A to je v dnešním českém filmu (a hlavně dramatu!) poměrně unikát. Na konci jsem měl nutkání snímek trochu nadhodnotit, ale to bylo jen pár minut, myslím, že těch 80 % bude pro toto nevšední a uvěřitelné drama tak akorát. Možná, že to po druhé projekci budu vidět jinak, uvidíme… (01.08.2012)

Snaha vměstnat do devadesáti minut „všechny“ negace a neřesti mladých i jejich rodičů, až dospějeme k tomu, že to v divákovi vlastně ani nevyvolává příliš emocí. Evropské sociální drama, které je na režijní debut (hned Český lev za režii pro Zdeňka Jiráského) solidním překvapením, lehce okatě ukazuje na českou blbou náladu poslední doby. Nuzné životy několika postav až mírně děsí, dusí se, uzavírají se před ostatními a jen nechávají plynout nefunkční vztahy. Herecky výborné, po technické stránce zrovna tak. Některé momenty a osudem vláčející se antihrdinové se nicméně tváří natolik samozřejmě, až mi zoufale chyběly praktické a pragmatické postavy!! A teď si pojďme rozdat vánoční dárečky.. (11.12.2014)

Nebudu se zbytečně rozepisovat, když už vše a mnohem zdařileji napsali moji kolegové… Enšpígl, Malarkey, Matty, MarekLucin atd. Tak jen postačí, když vyzdvihnu herecký výkon Vladimíra Javorského a Malgorzaty Pikus, která zaujala svým osobitým projevem. A poděkování tvůrcům, kteří pro film zvolili právě tuto nehostinnou lokalitu… k níž mě však váže mnoho nostalgických vzpomínek. Ještě poznámečka: úlevnou větu "Do prdele se sněhem!" bych nechala vytesat do mramoru… a takový počin by jistě ocenil Wolfgang A. Mozart, konečně by ty tuny mramoru, jenž serou na královském dvoře došly náležitého uplatnění. A pak, že budu stručná… jdu víte kam! (08.06.2012)

Všecky ty pesimistický czech made fláky, který sem za poslední měsíc dohnal, aspoň někam vedly, někam se posunuly, postavy v nich ve finále nezůstaly na stejným psychickým anebo fyzickým místě. O Poupatech se ale nic z toho říci nedá, ten film končí v podstatě stejně, jako začal. Plesnivej byt, buranská rodinka a tři kýble sraček mezi tím jsou holt tentokrát málo, není komu držet palce. Vůbec. (18.04.2016)

Jeden z nejlépe zvládnutých českých filmů posledních let, kterému na výsledku neubírá ani dementní chování některých protagonistů, kteří jsou ovšem až snad jen na jednu výjimku dobře zahraní, přičemž nemyslím jen výborného Vladimíra Javorského, nýbrž i mladé osazenstvo, z něhož jsem (po)znal jedinou osobu a to ještě z nebetyčně debilní reklamy na ovocný pivo. Jakožto prvotina režisérova je výsledek ještě zajímavější (ačkoliv jeho dokumenty stojí za to), neb výsledek je vyzrálý na všech frontách, to i díky výborné kameře, která dokáže vykouzlit krásnou atmosféru, čemuž dopomáhá i hudba, na poměry cs filmu dosti nadstandardních kvalit. Navíc závěrečná scéna (škoda, že po ní následuje ještě minuta, která trošku kazí dojem) je naprosto dechberoucí a způsobila mi lehké mrazení po zádech. (17.10.2013)

Poupata dorostla a z krásného údělu a nadšených kroků k zítřku, jenž měl být nádherný jak rozkvetlá růže, zbyla pouty svázaná usychající kytice neštěstí a zmaru; kytice v odpadkovém koši... Poupata bez budoucnosti a s minulostí, která poutá ke dnu a už nepustí. To jsou poupata z roku 1985 dorostlá do Poupat roku 2010. Jiráský představil českému publiku po velmi dlouhé době skutečně realistické sociální drama, které není blbé, trapné, nebo odtržené od skutečnosti. Marně pátrám v paměti a napadá mě z poslední doby snad jen Šulíkův Sluneční stát a s určitými výhradami i Slámovo Štěstí (a to jsou oba z roku 2005). To, co již dlouhá léta točí např. v Anglii Ken Loach (Kes; Sladkých šestnáct let) nebo v sousedním Polsku Robert Glinski (Sviňky; Ahoj, Terezko), tady v té záplavě ironizujících, hláškovacích a především nerealistických filmů zoufale chybí. Poupata jsou opakem toho, co se tady točí běžně: Absence humoru a karikatur, pesimismus, bezvýchodnost a především přesný popis určitého problému. Zejména v první půlce je film výborný; bohužel s přibývajícím časem se začínají ve scénáři objevovat detaily, které až příliš připomínají otáčení kudly v otevřené ráně; detaily, které jsou přitažené za vlasy a trochu zbytečně prohlubují již tak hutnou depresi (postava prostitutky, pointa s vietnamským prodejcem apod.) I přes tyto drobné vady je však třeba vyzdvihnout to, jak jsou napsány jednotlivé postavy, protože přesně typologicky vystihují své předobrazy ze skutečného světa sociálně vyloučených. A osudy takových lidí je třeba si stále připomínat; zvláště v současné době, která poskytuje nadbytek živné půdy pro šíření sociálních problémů. Je třeba si to připomínat, neboť kde není budoucnost tam není ani hřích.... (3,5*) (24.06.2012)

Příliš divné, asociální... je toho moc z našeho prostředí v podobném duchu.!!! (12.09.2013)

Zmar a zaprášený, zkurvený život kdesi v prdeli, osvětluje jen světlo jednorukého bandity, u kterého protočil život vynikající Vladimír Javorský, nebo možná odlesk světla na kozách blbé striptérky. Film z kategorie Hnusný život, stojí za to ho vidět, aby si jeden vážil toho svého pekla. (29.05.2012)

Zahrajme si na Popelku a přeberme českou nabídku dramat za rok 2011. Pokud do ní zahrnu česko-slovenský Dům a u Vendety na okamžik škrtnu označení thriller, dostanu spolu s Poupaty jednoznačné stupně vítězů. Na pořadí ani tak nezáleží, důležitá je pro mě jiná věc. A sice, že se u nás stále umí točit poutavé drámo, které diváka dokáže strhnout a neruší jej nevyrovnanými hereckými výkony, tupou myšlenkou, mizivou atmosférou a kdo ví, čím ještě. Že jsme mistry laciných, horkou jehlou šitých komedií všichni dobře víme. Díky odvážné a zatím neznámé partě okolo Poupat jsme se však navíc dozvěděli i to, že je v našich podmínkách přeci jen možné natočit film s velkou lidskou duší. Pod tíhou svého vlastního komentáře zvedám hodnocení na pět hvězd s přáním všeho dobrého do další tvorby celému týmu Poupat. (13.01.2012)

Marast, hnus, deprese, umocněná omrzlými okny nádražních putyk, nočních couráků v zatrubkované industriální krajině věčně dýmajících komínů... Vladimír Javorský opět předvádí perfektní herectví. Po shlédnutí tohohle díla, máte depku jistou ... * * * * (13.05.2012)

Typický český sociální drama. A obsahuje tam snad všechny problémy, aby to pak mohlo získat co nejvíc cen, který vypovídají o kvalitě ještě míň než Oscaři. Automaty, marihuana, kluk na vozíčku, těhotenství, nezaměstnanost a ještě přidali menšinu, aby to mělo ještě něco víc. Krom toho, že ten příběh se absolutnš nikam neubírá, se ještě postavy chovají tak nelogicky, že bych jim všem přála ten konečněj ohňostroj. (14.07.2012)

Je to přehaně tragické, ale povedené. Vietnamec v dodávce a jeho "Do prdele se sněhem" je úžasná ukázka skvělého hořkého vtipu. (30.06.2012)

je to fakt povedený film - výborný je v něm Vladimír Javorský a překvapivě fakt zajímavá ta dvojice vietnamských stánkařů. Natáčení té davovky čumilů u předvádění spartakiádního čísla poupátek musel být v té zimě a noci asi masakr. Ale zase pánům třeba závidím několikero hospodských natáčení s Anetou Krejčíkovou, která hraje "tu" blondatou striptérku :-) --- a teď vážně: Poupata jsou jedním z nejlepších tzv. "chcpípáckých" filmů posledních let - možná od dob Pusinek Karin Babinské. Minimální rozpočet, velmi skromné podmínky na natáčení a ošuntělost lokací se povedlo krásně přenést na plátno. Díky tomu vznikl velmi realistický pohled do života ne až tak šťastných lidí ... (30.11.2011)

Totální zoufalství a deprese, které jsou v pevných a nadaných rukách Zdeňka Jiráského místy až k hořkému a zároveň záměrnému smíchu. Ovšem postrádají nějakou smysluplnější příběhovou kostru, která by sérii pohledů do života lidí na dně dala filmovější zážitek. (18.03.2016)

Nekompromisní sonda do naprosto reálného sociálního úpadku, který v Česku začal někdy v polovině 90tých let. Jen k tomu přidáme státem podporovaný, novodobý mor, v podobě blikajících strojů na rychle (ne)vydělané peníze. Opravdu zoufalé osudy rodiny Hrdinových, se zde postupně rozvíjejí. Krásné sny a představy končí dřív než začnou a realita je prostě neúprosná. Dítě se vyvíjí, láska stojí peníze a v ruce zbývá poslední tisícovka. A k tomu všemu vánoce za dveřmi. Těžké drama, které není nijak zkaženo. Žádný primitivní postsynchronní dabing ala Štaindler v Perníkový věži, žádné umělé přitroublé dialogy z prostředí huličů a vůbec celá režisérská práce je vynikající. Po Bohdanu Slámovi tady máme Zděnka Jiráského, který nás tímto snímkem rozhodně láká na svůj další počin. I břitký humor podtrhuje kvalitu snímku. Výborné němé scény s perfektní kamerou. (20.06.2012)

Matty, cit.: "Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým." V nemocnici v bezvědomí leží zmrzlý anděl a za této situace se odehrávají nekonečně tragédské příběhy filmu, vrcholícího pak dobrovolnou reprízou spartakiádních Poupat. Čili myšleno to bylo dobře, to nemohu říct. Do toho některé opravdu hezké záběry (a třeba raní objevení toho zmrzlého anděla!). Dílo srovnatelné s o rok mladšími Slámovými Čtyřmi slunci - s tím rozdílem, že Sláma asi ví, co chce, umí to (i ta kamera je úplně jiný level) a výsledný celek je ve svém sdělení hodnověrný, skutečně zajímavý a přesahující. Poupata jsou sice stavěna z velmi solidních základních stavebních prvků situací, postav, i jejich hereckého ztvárnění, díky čemuž mají co říci k sociální realitě dneška, přesto jako celek nejsou schopna ani základní věrohodnosti, natož jakékoli s prominutím "nadstavby", čehož příčina se mi zdá tkvět v tom, že tvůrčí koncepci zde supluje pouhá metoda stálého stupňování zmaru a "zajímavě tragicky osudového" prolnutí - toto autor sleduje a nic jiného nemaje, nemoha si též asi odepřít žádnou příležitost k žalostně efektním (a lehce moralizujícím, ale to by bylo v pořádku) zauzlováním postav a jejich interakcí, vytváří paskvil, jehož závěr musí být divákovi prostě už zcela lhostejný. Možná je to celé jednodušší: komentář Morien (1hv., 6.4. 2012) dostatečně zodpovídá veškeré moje nechápavé otázky, jak ke všem těm WTF, tak k výslednému tvaru. Naproti tomu Mattyho výklad (postnormalizační základní postoj a jeho důsledky) mi sice připadá příliš fantastický, ale "Poupata", tudíž musí být vzat vážně - a skutečně se mi to jeví jako jediná možnost, jak tento film obhájit: pro postavy je prostě typický němý předpoklad, že problémy, které působí, se nějak samy vyřeší - s tímto vědomím bych možná měl zvážit přehodnocení, ale to bych se musel na Jiráského opus podívat znovu a to po mně nemůžete chtít. Nad tři by to stejně nešlo. (23.01.2014)

Zhlédnuto náhodou v telce. Většina herců je velmi dobrých (obzvláště Vladimír Javorský je naprosto fantastický), rovněž kamera je velmi podařená. Jako celek mě to ale moc neoslovilo, protože mi to přišlo až přehnaně temné a bezvýchodné - té deprese je tam zkrátka tolik, až je to jednotvárné, a svým způsobem i odtržené od reality, jakkoli se to snaží realisticky působit. Nevěrohodně nepůsobí jen (některé) postavy a děj, ale například i závěrečný ohňostroj, u něhož lze mít důvodné pochybnosti, zda je reálné, aby rachejtle uložené v hořícím autě vytvořily na nebi tak efektní ohňostroj. Za mě tedy spíše dojem nepříliš vydařeného filmu, byť jsem ho zhlédl celkem ze zájmem - především díky své náklonnosti k Marice Šoposké, pardon, teď už vlastně Čechákové :) (14.07.2017)

Nesympatičtí hrdinové, šeď továren a takové jiné Vánoce, na které nejsme ve filmech moc zvyklí. Někdo točí animované komedie o Santovi, v Česku ale vzniklo i chvílemi absurdně komické drama o předlužené rodině s těhotnou náctiletou na krku. Poupata jsou technicky výborně zvládnutá a objektivně se jim nedá moc vytknout. Jenže diváka nelze zrovna potěšit filmem, kde jsou všechny postavy troubové, kteří neumí naložit se svým životem a hlavně si za své problémy můžou sami. Zvlášť, když ty ztroskotance uvidíte non stop. (30.05.2012)

To vypadá, akoby tá rodina pekne nasrala režiséra, pretože na jej všetkých členov nakydal takých sračiek, že sa to snád' nedá ani rozchodiť! Vynikajúca česká depka! Ja fuckt nechápem, čo tu majú všetci za problém... Byť to škandinávska snímka, tak nikto nejde pod 4* ! (05.09.2012)

Snímek, jenž by si z fleku mohl připsat motto.....“Nikdy není tak špatně, aby....nemohlo bejt ještě mnohem hůř“. Nabízí se i, „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Byť v tomto případě, by trefnější resp. výstižnější bylo spíše, „každý svého (ne)štěstí strůjce“. Slabošství po zásluze (po)trestáno, problém nastává, když do toho padají i (vaše) děti aneb prostředí, rodina.... nás utváří a formuje naše charaktery, přičemž odstřihnout se od rodinných kořenů, zpřetrhat veškeré svazky a udělat tlustou čáru za minulostí, zdá se, není tak jednoduché, jak by se na první (nezainteresovaný) pohled mohlo zdát, a tak se (začarovaný) kruh, jak je nasnadě, neuzavírá, ale stále dokola opakuje..(me) chyby svých rodičů. To, že jsem na hony vzdálen tomuto prostředí (díky bohu resp. mým rodičům za to), ještě nutně neznamená, že nedokážu (d)ocenit nesporné kvality této Jiráského prvotiny, tj, bezvýchodné syrové poctivé civilní filmařiny. Optimistické s vidinou (rychlé) změny k lepšímu asi jako současné politické podhoubí u nás, ale kvalita (narozdíl od poslaneckých lavic) zde rozhodně neabsentuje. Prvotina jako hrom a až Jiráský obrousí i ty poslední hran(k)y a pokud bude mít po ruce podobně silné téma, klidně i se stejným štábem (kameramana V. Smutného by si měl pro jistotu předplatit hned, stejně jako se jednoznačně vyplatila sázka na neokoukané tváře), troufám si rozhodně tvrdit, dočkáme se „něčeho velkého“. P.S. (Možná) můžeme namítat, že zde chybí potřebná reflexe, či, že je snímek málo popisný, popř. nejde více na dřeň a neodkrývá hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně dá se považovat fakt, že je divákovi (po)nechán větší prostor pro zamyšlení a vlastní interpretaci za nedostatek? (Tolik k některým zdejším výtkám). Za mě spokojenost, byť během vánočních svátků, v teple rodinného krbu, snímek nedoporučuju..... Anebo ano. Možná si potom více začneme vážit toho, co máme a nezaobírat se prkotinama. Schválně, jak dlouho nám to vydrží. 80% (12.09.2013)