Konfident

Ten film opravdu moc chce: Ukázat, že v normalizačním Československu panovala paranoidní atmosféra, že praktiky StB a státní moci vůbec byly zákeřné a zrůdné, že jedinec měl pramalou šanci jejich tlaku odolat. Činí to ale tak schematicky, přeplácaně a neobratně, že to až dojímá – nebo uráží, to podle naturelu diváka. Má to být thriller, ale je to směšné, scenáristicky neumělé a režijně nevyhraněné. Postavy se mění ve své karikatury a některé scény jako by vypadly ze sklepáckých Mlýnů. Hlavního hrdinu není proč obdivovat ani nenávidět. Kdyby ho člověk měl charakterizovat jedním slovem, asi by mu po dlouhém hledánív mysli vytanulo slovo „trouba“. A to ke všemu ne takový trouba, kterého můžete litovat, protože se stal obětí rafinovaného zla, ale nevábný, beztvarý trouba, který si může za všechno nejvíc sám. (08.06.2020)

Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (07.03.2014)

Mladý zamilovaný pár z jednadvacátého století, se nějakou nešťastnou náhodou dostal do normalizačních let v Československu. Doby plné podrazů, celospolečenské paranoii, sestřelování malých letadel s plačícími dětmi a divokých sexuálních radovánek. Tedy alespoň podle tvůrců to tak nejspíše bylo, víte? Milí teenageři. (02.11.2015)

Tak takhle ne, soudruzi, takhle ne! Ač je pan Budař mým oblíbencem a i přes to, že vypadá od třinácti na padesát, tady byl dokonalou parodií sama sebe, za to tedy snad ani nemůže, ale to, že křečovitou parodií byli (vyjma Ondry Vetchého) všichni, no, to už mě neserte. Snaha natočit nové Ucho vodovodním kohoutkem a husákovskou čechoslovenčinou nelze, ani kdybyste se na srpu s kladivem točili. Tahle smutná doba si snad takové epileptické přehrávání nezasloužila a příběh přitažený za umělé háro podměrečného, vodnického xichta od jihočeských rybníků, rafťáka Mádla... to snad raději nechám výjimečně bez komentáře. Přehnaná symbolika doby, trapné a hloupě okázalé dialogy (viz estébák a velebníček), nucené dobové reálie (není třeba jmenovat)... Pominu-li zajímavou genetickou anomálii, kdy zrzka má s okytařeným slovenským chartistou dvojčátka skoročernoušky, pak tohle ani za záznam nestálo. (29.07.2014)

Mne sa pre zobrazenie ducha doby, inšpiráciu skutočnosťou a celkovo veľmi dobré obsadenie film páčil. Hoci samozrejme niektoré pohnútky sú absolútne nepochopiteľné. Napríklad vôbec nevidno, že by Mádl sa o ženu nezaujímal a ona skočí na poľský kolík práve z tohto dôvodu? Je trocha vtipné, že niekomu vadí slovenčina vo filme v slovenskej produkcii od slovenského režiséra. Mne vadili len natrhnuté ksichty Geišbergovcov. (27.08.2023)