Hořící keř

Dva nejtěžší úkoly, tedy vyhnout se bezmyšlenkovité obžalobě a nespadnout do Hledání ztraceného času, vyšly na jedničku. Od poznávání jednotlivých charakterů jsem se přes snahu o alespoň částečné porozumění těm zápornějším z nich dostal až k momentu, kdy jsem visel na každém slově či gestu Pauhofové i Pokorné a jen si přál, aby tenhle příběh mohl mít jiný konec, než jaký mu dějiny určily. Jen mě mrzí, kolik motivů si na svá bedra bere ve studentské linii Vojta Kotek. Je jich totiž až příliš a co hůř - nedokáže jediný z nich uhrát se ctí. (27.03.2016)

Komentář i hodnocení platí pro třídílnou televizní verzi, Ať už souhlasíte s Hřebejkovým tvrzením, že nám tady lidi z HBO a jedna polská paní režisérka ukázala, jak se točí český film na mezinárodní úrovni (a strčili tím novodobou českou filmovou produkci "do kapsy" - já bych to podepsal), nebo budete chtít být hodně opatrnější a říct, že se to "jenom" hodně povedlo a patří to k tomu nejlepšímu, co se tu za posledních pár let natočilo, jedno je jisté - tohle je událost a povinná četba pro kohokoliv, koho jen trochu zajímá historický film, historie, nebo prostě jenom ten film. Úchvatný scénář nepochopitelně mladého Štěpána Hulíka, citlivá, civilní režie paní Holland, forma, která se z televize vysmívá svým filmovým kolegům. Dále pak mimořádně šťastný casting, jdoucí ruku v ruce s bravurními, skoro až angažovanými výkony naprosté většiny herců - zde jsou malinké prohřešky oproti historické pravdě (například omládnutí skutečné doktorky Burešové o cca deset let a asi i určité zkrášlení osobou nádherné Táni Pauhofové) zcela v rámci umělecké licence. O dost problematičtější (a v kontextu filmu, vyprávějícím také o překrucování historických skutečnostech zarážející) je pak sice dost značné pokroucení historie ve třetím finálním dílu (Emil Zátopek, anyone?), ale filmové kvality a v konečném důsledku zachování výpovědní hodnoty Palachova činu to v podstatě vyvažují. Hlavně první díl je naprosté zjevení, v podstatě každá druhá scéna vás citově vyždímá (nikoliv vydírá), druhý díl je pak jistý v kramflencích v jiných oblastech a je skoro stejně dobrý. Finále (s už zmíněnými historickými propadlinami) je tak sice nejslabší, ale pořád by samostatně sežralo většinu okolní produkce. Obrovská poklona nejen paní Pokorné a Ivanu Trojanovi, kteří zahráli oscarově, ale i všem jejich kolegům (včetně Vojty Kotka, který mě tady poprvé přesvědčil, že má na to stát se opravdu skvělým charakterovým hercem) a hlavně tvůrčímu týmu, který to celé za nimi vystavěl - panu Hulíkovi, paní Holland, panu Štrbovi a všem lidem od HBO, kteří do toho šli a dokonale nám tím nakopali zadnice. Bravo. 90% (13.11.2013)

Nesmírně kvalitní řemeslná práce, prostě správná filmařina jak má být. Emočně velmi působivá a mrazivá, bezvýchodností a hořkostí nasáklá, výbornou hudbou vhodně podpořená. V neposlední řadě skvěle obsazená a odehraná (a zde by měl následovat hodně dlouhý seznam, tak alespoň ty nejvýraznější); konečně jsem se dočkal Tániny skutenčně velké role, které se chopila s vervou a výsledek zaslouží více než hodně chvály (kvituju i její parádní češtinu), dále Ivan Trojan zde hraje velmi podobnou postavu té Ve stínu (a je v ní znovu naprosto pevný v kramflících), hodně zaujme Palachova matka v podání Jaroslavy Pokorné (zcela důvěryhodná), nesmím opomenout také nechvalně proslulého soudruha pana Huby či elegantní svini Igora Bareše (a mnoho dalších herců ve vedlejších rolích). Tento film, nebo chcete-li 3-dílná minisérie, samozřejmě není dokonalý. Má plno much; občasné přílišné tlačení na pilu, ne vždy úplně zvládnuté oslovování (střídání pána/paní, soudruha/soudružky někdy dře), poněkud úsměvné Dočekalovo sólové páchání nepravostí (značně pochybuju, že by na ně nevyužil svoje poskoky) a sem tam haprující dobovost (třeba taková televize, rádio; na jedné straně příjemný odkaz na Sňatky z rozumu, různé písničky a pak do toho najednou zpívající Janek Ledecký, kterému v té době mohlo být asi 7 let). Výše uvedené klady přesto výrazně převyšují zápory, proto dávám slabší, ale bezesporu zasloužený plný počet (výsledné hodnocení však nezahrnuje můj osobní názor na Palachův čin, následné reakce na něj a současné společensko-politické tendence či tlaky; snažil jsem se v tomto případě co nejvíc zaobírat jen a pouze filmovým hlediskem). (15.02.2014)

Hořící keř je naprosto dokonalé dílo, za které bych v prvé řadě hrozně rád poděkoval polské režisérce paní Holland. Také bych ale hrozně rád poděkoval samotnému HBO, které se nebálo a rozhodlo se do tak důležité látky nalejt obrovské množství peněz, aby samotný projekt o Palachovi vůbec vznikl. Můj obrovský dík si zaslouží i samotní herci, kteří dokázali, že jsou skvělými herci, stejně tak i scénárista, který příběh o Palachovi takhle skvěle ucelil. Opravdu, nemám slov. Hořící keř je tak náročný a depresí skličující příběh, že po celou tu dobu, co mi běžel na obrazovce, jsem měl nepříjemný pocit, bylo mi zle a smutno, bylo mi opravdu tak, jako mi je u filmu opravdu málokdy. Nebylo to jenom tím, že tenhle příběh je o historii země, které jsem součástí, bylo to i vzhledem k tomu, že tohle je opravdu naprosto dokonalá filmařina, která nesmí být za žádných okolností přehlížena. Nejúžasnější byla ta práce s emocemi, při kterých pracovaly nejenom moje nervy, ale i nervy samotných herců, kteří byli součástí tohoto projektu. Počáteční nával snahy něco změnit zničehonic zapříčinilo obrovský útlum, strach a bezmoc. Tahle hrůzná deka padla na jednu celou generaci až do té doby, než se v 89. ozvala ta nová, dosud neovlivněná tou dobou šedesátých let, a učinila těm komunistickým sviním přítrž. Mimochodem nevykládejte mi, že komunisti současné doby jsou naprosto jiní lidé. Kdyby byli naprosto jiní lidé, tak by si na výročí Palachova úmrtí nemohli jeho jménem vytírat prdel a tvrdit, jaký Palach byl levicový a sociální dobou pozitivně naladěný člověk. Jestli by se někdo měl smažit v pekle, tak je to Grebeníček, Filip a celá jejich zasraná komunistická verbeš, která svojí levicově smýšlenou stranu stále skrývají za srpy a kladivem. Já jen doufám, že lidi nebudou tak hloupí a nenechají se vybláznit řečmi. Stačí, že se jim to povedlo při prezidentských volbách, které mi naději dosti snížili. Nicméně jak se říká, naděje umírá poslední a právě i tímto krédem se drží samotný příběh Hořícího keře, který mě nenechá spát do konce mého života. (11.02.2013)